Ohlašované víkendové tropy přinesly červnový teplotní rekord – v Řeži u Prahy bylo rovných 39 °C. Úplně nejvyšší hodnotu však teploměr naměřil už 20. srpna 2012 v Dobřichovicích, kde dosáhla na 40,4 °C. Tropická vedra patřila k českému počasí už v 19. století, jak to dosvědčují Národní listy z 18. srpna 1892: „Pravé africké vedro rozhostilo se včera nad Prahou a okolím.“
Redaktor Národních listů sebevědomě tvrdil, že takové horko jako 18. srpna 1892 v Praze ještě nikdy nebylo: „Teploměr ukazoval již v 8 hodin ráno 26 °C, a stoupal na to dále. Ke 2. hodině odpol. ukazoval v tichém zátiší až + 38 °C., zajisté to největší teplotu, která kdy v Praze byla. Zároveň vál i neobyčejné teplý vítr. Chůze byla velice stížena. Praha podobala se včera Sahaře a ještě v 9 hod. večer bylo + 27 °C. Voda na Vltavě byla tak vlažná, že neposkytovala přečetným plavcům pražádného občerstvení.“
Česká Afrika z roku 1983
Aktuálně platí celkový teplotní rekord z 20. srpna 2012 z Dobřichovic, kde teploměr vyskočil na 40,4 °C. Do té doby se uváděl rekord z 27. července 1983 z Uhříněvsi, kde bylo naměřeno 40,2 °C. „Někteří lidé se i ke spánku ukládali ve sklepích a v jiných chladných prostorách. Následkem veder přišlo mnoho dětí na svět o měsíc dříve,“ popisuje tropické léto z roku 1983 kronika obce Dolní Němčí na Slovácku.
V Česku padl historický teplotní rekord. Meteorologové v neděli naměřili 39 °C
Meteorologové naměřili v neděli dosud nejvyšší teplotu za červen. V Řeži u Prahy bylo rovných 39 °C. Dosavadní rekord z roku 2019, který zaznamenala stanice Doksany v Ústeckém kraji, byl o jednu desetinu nižší. Rekord potvrdila Marie Odstrčilová z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Tropickým vedrům se dnes věnuje mnohem větší mediální pozornost než za komunismu, vždyť zmíněný rekord z roku 1983 dobový tisk odbyl v jediné větě. „Příčinou abnormálního horka je tropický vzduch, který nad naše území pronikl až z Afriky,“ napsalo Rudé právo, ústřední deník KSČ.
Z hlediska meteorologického noviny vlnu veder téměř neřešily, horka spíše posloužila k „tepání drobných nešvarů“ na komunální úrovni. „Červencová horka se nepříjemně projevují na mnohých našich silnicích, nejzhoubněji na vedlejších. Asfalt se tam lepí na kola aut,“ uvedlo Rudé právo v létě 1983. A svazácká Mladá fronta tehdy přinesla kritiku výrobců limonád, neboť tropické počasí dokázalo láhve roztrhat a proměnit v hromadu střepů.
„Rok 1983 byl velmi suchý, byl zaznamenán pokles spodní vody,“ vylíčil stroze extrémní počasí v červenci 1983 kronikář Bolatic na Opavsku. A hned za zprávu o stavu počasí připojil shrnutí politické situace: „Imperialismus útočí proti všem silám pokroku a pokračuje v tažení proti komunismu.“
Československý rekord z Uher
Teplotní rekordy se v průběhu let měnily. „Vedra v roce 1957 trvala od konce června do začátku července. Vůbec nejvyšší teplota u nás naměřená dosáhla 39 st. 5. srpna 1905 v Hurbanovu,“ uvedlo Rudé právo v létě roku 1957. A neměnilo se jen ono rekordní číslo, průběžně se měnila i státní hranice. Teplotní rekord z roku 1905 byl v roce 1957 uváděn jako rekord československý a Hurbanovo leželo na jižním Slovensku. Když ale v roce 1905 tento rekord vznikl, bylo Hurbanovo ještě součástí Uherského království a městečko mělo jen maďarský název Ógyalla.
Uznávána jsou ovšem pouze měření z oficiálních stanic. Kronikář obce Pravčice na Kroměřížsku o překonání pověstné čtyřicítky napsal již v roce 1943: „Po dobu žní (začaly 25. 7. 1943) panují velká vedra, až 40 °C. Seče se špatně, obilí je vlivem silných červnových dešťů polehlé.“
Pláč a nářek, nebude na chléb
Tropická vedra i v minulosti doprovázely katastrofické přívalové deště, krupobití anebo vichřice. „Dne 25. července o 1/2 3 hodině odpolední po tropickém vedru (až 37 °C), které v posledních dnech panovalo, přihnala se nad zdejší obec prudká bouře spojena s krupobitím půl hodiny trvajícím, jakého není pamětníka,“ zapsal si v roce 1929 kronikář obce Stránecká Zhoř nedaleko Měřína. Bylo to boží dopuštění, jak dokazuje pokračování emotivního zápisu:
„Cesty přívalem zničeny, okna u mnohých stavení vytlučena, šindelové střechy a i křidlicové protlučeny, jako by je prostřílela strojní puška. Kronikář vyšel s deštníkem na okamžik na dvůr a hned měl v něm spoustu děr – jak od prostřílení. Poněvadž obilí, které se mělo příštího týdne kositi je potlučeno na 100 %, nebudou míti lidé chleba. Druhého dne z každé domácnosti jen pláč a nářek. Mnoho drůbeže bylo ubito.“
Kronikář obce Nížkovice na Vyškovsku už v roce 1928 ohlásil dokonce padesátistupňová vedra, ovšem opět neoficiálně: „Od 10. do 16. července panovala v obci nesnesitelná vedra až 50 °C. A noviny psaly, že máme podnebí jako v oasách v Africe.“
Venkované se po práci prchali zchladit do řek, obyvatelé měst na plovárny: „Bezmračné nebe propouští žhavé paprsky letního slunka. Je úmorné vedro, život v Moravské Ostravě stal se peklem. Všichni toužebně vyhlížejí nejbližší volnou chvíli, která jim dovolí odtrhnouti se od práce a vyjíti ven na koupaliště.“ Takto květnatými slovy vylíčil ostravský Moravskoslezský deník jeden z tropických dnů na sklonku léta roku 1932.
