Praha při regulaci hazardu narazila a dostala pokutu. Daří se jiným městům lépe?
K regulaci hazardu přistupují různá česká města různě. Nulová tolerance ale k vymýcení problémů nevede. Zdroj: Profimedia.cz
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) na konci října vystavil Praze pokutu ve výši 2,7 milionu korun za diskriminační způsob regulace hazardu v hlavním městě. Pražská rada proti pokutě úřadu podala rozklad, přičemž na pravomocné rozhodnutí budeme ještě muset počkat. Rozhodnutí ÚOHS opět otevřelo debatu, jak se dá hazard v českých městech a obcích efektivně regulovat na lokální úrovni, aniž by samosprávy samy překračovaly zákon.
Některá města jdou při regulaci hazardu cestou absolutního zákazu, jiná volí komplexnější způsob šitý na míru jejich místním podmínkám a zkušenostem. V případě Prahy nejde o jednu jedinou vyhlášku. ÚOHS kritizuje i některé další předešlé snahy o to, dát regulaci hazardu na území metropole lokální charakter. Udělená pokuta se tak týká vyhlášky platné za dob vlády primátorů Bohuslava Svobody (ODS), Adriany Krnáčové (ANO) i Zdeňka Hřiba (Piráti) v letech 2012 až 2018.
Čtěte také
Na období do roku 2021 – tedy i na kontroverzní vyhlášku zavádějící právě takzvanou nulovou toleranci hazardu z pera dosluhující radní pro legislativu Hany Kordové Marvanové (tehdy za STAN, nyní za SPOLU) – se chce ÚOHS zaměřit v další fázi šetření. Obecně ÚOHS Praze vytýká hlavně neschopnost města objektivně vymezit místa, kde by hazard mohl být provozován, což by do budoucna mohl být problém i v případě, že se současná přísná vyhláška nějakým způsobem zmírní.
Česká města „bez“ hazardu
Myšlenka nulové tolerance zvítězila třeba i v Brně. V reakci na to vyrostla řada velkých kasin za hranicí katastru města. Podobně jsou na tom České Budějovice, které se navíc potýkají s bující šedou zónou, protože se zde hráči místo hry v povolených, regulovaných a kontrolovaných provozovnách přesunuli do ilegality. Od července 2022 je členem „klubu“ měst s nulovou tolerancí i moravskoslezská metropole Ostrava. Herny z ulic Ostravy mizely v uplynulých letech postupně. Napříč městem ale stále nepanuje jednotný konsensus – některé městské obvody jsou za nulovou toleranci rády, jiné se na ni tak úplně netváří.
Pochybnosti o správnosti tohoto kroku v minulosti vyjádřila třeba místostarostka Valentina Vaňková (ODS), která by byla spíš pro hledání smysluplného kompromisního řešení. „Já osobně bych byla spíš příznivcem, kdyby se našlo místo, kde by byly ty licence uděleny, byly by tam k dispozici i hrací automaty, ale bylo by to kontrolované místo,“ nechala se slyšet.
Omezení namísto zákazu přijde jako logické i představitelům jiných obvodů. Naopak třeba v obvodu Ostrava-Jih si od uzavření heren ale slibují snížení kriminality. Je otázkou, do jaké míry se tyto naděje mohou naplnit v době rozmachu on-line sázení a on-line heren, které místní regulace nijak nepostihuje. Sociálně-patologické jevy tak s uzavřením kamenných heren jen tak zmizet nemusí.
Kasina mimo střed města či obce
David Fiedor, geograf z Univerzity Palackého v Olomouci, který se zabývá zeměpisnými aspekty hazardního hraní, věří, že základní kámen úrazu, co se týče rozmachu patologického hráčství, lze spatřovat hlavně v dostupnosti rizikových služeb.
„Pokud se bude daná provozovna – herna – nacházet v místě vysoké koncentrace lidí, bude mít větší/širší dosah. Pokud v prostoru, ve kterém žijeme a pohybujeme se, potkáváme pravidelně herny, je větší pravděpodobnost, že budeme mít s hraním hazardních her větší zkušenosti. Pokud se větší dostupnost dá dohromady s dalšími charakteristikami jedince, které se pojí s větší mírou rizika rozvoje patologického hráčství, bude to mít negativní vliv na jedince i jeho okolí,“ vysvětluje Fiedor.
„Z hlediska rizikovosti pro místní obyvatele jsou tak bezpečnější herny a kasina mimo intravilán obce, kde se běžně nepohybují. Příkladem mohou být kasina v pohraničí zaměřující se na zahraniční klientelu, neboť místní obyvatelé do nich zpravidla nechodí,“ podotýká geograf a připomíná i fakt, že přístupnost hazardních her se pro hráče velmi změnila s přijetím nového zákona o hazardních hrách z roku 2016.
Čtěte také
Ten bývá považován za jeden z nejpřísnějších v celé Evropě a mimo jiné umožnil zavedení rejstříku hráčů vyloučených z účasti na hazardním hraní. Zákon i související legislativa do značné míry stojí na myšlence prevence a sebeomezení. „Protektivních prvků je v zákoně celá řada a jsou to zcela jistě nástroje, jak lze omezit negativní důsledky hraní hazardních her,“ dodává David Fiedor.
Když se chce, tak to jde
Zdaleka ne všechna krajská města ale jdou cestou nulové tolerance. Vedení mnoha z nich naopak volí již zmíněnou cestu nastavením různých omezení na základě místních specifik a znalosti prostředí. Drží si tak přehled o chování hráčů ve svém městě a snaží se je udržet v legálním prostředí. Regulovaný legální hazard tak má místo například v Plzni. Městská rada současnou vyhlášku schválila v roce 2021 a nese se ve znamení snahy o diskuzi s provozovateli.
„Díky této úpravě získalo město kontrolu nad počtem herních prostor na svém území a zamezilo tak nekontrolovatelnému nárůstu nových herních prostor na území města mimo povolené lokality. Současně byl vyhláškou stanoven maximální počet herních míst, na nichž bylo na území města Plzně provozování hazardních her povoleno, a to v počtu 100 herních míst,“ vyjádřil se k vyhlášce Aleš Průša, ředitel Odboru bezpečnosti, prevence kriminality a krizového řízení plzeňského magistrátu.
Čtěte také
Jiná města jdou cestou vylučovací metody – například Zlín. Město reguluje hazard podle vyhlášky přijaté v roce 2017. Ta obsahuje přílohu se seznamem konkrétních adres a podniků na území města, ve kterých se mohou hazardní hry provozovat. Ve zbytku města je jakýkoliv hazard přísně zakázán. S hernami se tak třeba nesetkáme v širším centru města, ale spíše na periferiích.
Místo heren kasina
V podobném duchu je hazard regulován i v Hradci Králové. Město má obecně závaznou vyhlášku, která obsahuje 31 konkrétních adres, na kterých jsou hazardní hry povoleny. Navíc ale obsahuje časové omezení od 10 ráno do 3 v noci, plus určité povolené kombinace typů her. Vedení Hradce Králové si navíc uvědomuje rozdíl mezi typickou hernou a tradičním kasinem – a upřednostňuje druhou zmíněnou variantu. V případě, že se provozovatel rozhodne změnit hernu v kasino s možností vyšších sázek, nevztahuje se na něj časové omezení.
„Ve městech, kde omezují hraní, se přechází na kasina. Obyčejné herny jsou to nejhorší, co může být. Ale nemyslím si, že všichni budou mít na to, aby svých pár automatů převedli na regulérně fungující kasino. Počkáme si, co se odehraje za rok. Navíc kasina mají daleko tvrdší podmínky provozování než herny a nejsou tolik spojená s kriminalitou. Kdyby většina provozovatelů herny převedla na kasina, možná by to bylo pro město i výhodnější,“ komentoval možnost ve vyhlášce bývalý primátor Zdeněk Fink (HDK).
Existuje efektivní řešení?
Nulová tolerance není podle oslovených politiků rozhodně jediným, a už vůbec ne bezproblémovým všelékem. Často nereflektuje dlouhodobou komplikovanost herní vášně, která prostým absolutním zákazem nabídky nezmizí. I proto se stále objevují další a další úvahy o nových konceptech, které by mohly problematickou situaci řešit.
Čtěte také
Hovoří se tak např. o zavádění tzv. herních zón – tedy jakýchsi uměle vytvářených čtvrtí, na jejichž území by byl hazard povolen a města i obce by jej tak mohly snáze kontrolovat i regulovat. Jde o poměrně specifický nápad, který nemá v současné národní legislativě obdobu. Podle Davida Fiedora je ale už teď de facto v moci českých měst a obcí. Je ale nutné si vyjasnit, jak by taková zóna vůbec měla vypadat.
„Myslím si, že obce v tuto chvíli mají nástroje, kterými si případně takovéto zóny, kde jsou povoleny provozovny hazardních her, mohou vytvářet vlastně samy. Nemyslím si, že by se to v tuto chvíli dělo. Pokud ale uvažujeme o hráčských zónách jako např. o průmyslových zónách, kde si mohou jednotlivé podniky koupit plochu pro výstavbu svých výrobních hal a provozovat tam svůj byznys, nemyslím si, že by něco takového mohlo fungovat u hazardních her,“ polemizuje Fiedor.
Geograf z Olomouce – města, které bylo ve své době považováno za tuzemskou i evropskou Mekku hazardních automatů – nicméně věří, že před zaváděním podobných novot by bylo nejdřív dobré si udělat pořádek v tom, jak regulace na obecní úrovni funguje teď.
„Regulace hracích prostorů (tak, jak je rozlišuje zákon, tj. herny a kasina) je prováděna na úrovni jednotlivých obcí, kterých v České republice máme 6250. To je svým způsobem problém, protože velmi častou argumentací pro tvrdý přístup k regulaci provozoven je ten, že pokud to zakážeme my, sousední obec to povolí, neboť z tolerance provozování hazardních her plynou finanční prostředky do rozpočtů obcí. Větší smysl by tak zřejmě dávala regulace na úrovni větších územních celků, nikoliv na úrovni jednotlivých obcí,“ uzavírá s návrhem možného koncepčního řešení.
Čtěte také
