Najít praktického lékaře je pro řadu lidí nemožné. (Ilustrační foto) Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Tisíce lidí v Česku jsou v nemoci odkázány na návštěvu pohotovostí nebo na záchrannou službu, nemají praktického lékaře. Sehnat potřebné léky nebo absolvovat předoperační vyšetření je pro ně velmi komplikované. Na vlastní kůži to teď zažívají třeba v Novém Městě pod Smrkem na Liberecku.
„V únoru skončil jeden ze dvou praktiků ze dne na den, v kartotéce měl zhruba 1 400 lidí ve městě a přilehlých obcích,“ popisuje starosta Petr Černica. Šestasedmdesátiletý Pavel Malý má vážně nemocnou ženu. I ona se ocitla bez praktického lékaře. „Léky sháníme, kde se dá, něco jí předepíšou na hematologii v Liberci, kam dojíždí, něco třeba na pohotovosti ve Frýdlantu. Každá cesta vlakem nebo autobusem je pro ni přitom hodně náročná. Bez doktora ve městě je to katastrofa,“ vypráví senior.
ČTĚTE TAKÉ: Umytí lidé jsou pro komáry jako káva a muffin dohromady. Mýdlo je přitahuje, tvrdí studie
Praktická lékařka Erika Vacková, která teď zůstala sama ve města s necelými čtyřmi tisícovkami obyvatel, tvrdí, že se snaží pomoci všem, kteří mají závažné problémy. Některé pacienty převzala do své kartotéky, všichni se tam ale nevejdou.
Je to trochu válečná medicína
„Je to hodně náročné, sama jsem už vlastně ve výslužbě. Na malé město se kolegům moc nechce. Potřebujete hodně zkušeností, často musíte plnit roli specialisty, protože ti jsou hodně daleko a mají dlouhé čekací doby. Takže jsem někdy kardiolog, někdy ušař, chirurg nebo kožař. Je to trochu válečná medicína. V nemocnici máte vždycky nějakého kolegu, na kterého se můžete obrátit, když si nejste jistí. Já se můžu maximálně podívat z okna,“ vysvětluje starší žena s rouškou na ústech.
Hvězda covidu Smejkal: Zdravotnictví nemůže být zadarmo. Kdo kašle na prevenci, ať platí
České zdravotnictví nutně potřebuje reformu, říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal. Podle něj je potřeba především zvýhodnit lidi, kteří nepodceňují prevenci. Zavzpomínal také na covidovou dobu a vysvětlil, proč nechtěl dělat ministra zdravotnictví ve vládě Andreje Babiše (ANO).
„Pro mnoho lidí je to bezvýchodná situace, s vysokou teplotou jezdí na pohotovost nebo volají záchranku, nic jiného jim nezbývá,“ upozorňuje starosta. Zvýšený počet telefonátů na libereckou záchranku potvrzuje i vedoucí dispečinku Petr Matějíčka. „Je to dlouhodobý trend s tím, jak v pohraničí ubývá lékařů,“ konstatuje záchranář.
Starosta města těsně u polských hranic se už několik měsíců intenzivně snaží získat náhradu za lékaře, který skončil. Zatím marně. „Měl jsem už několik schůzek, všichni odmítli. Bohužel trend je takový, že lékaři raději směřují do velkých nemocnic než na takhle malé město. Nabízíme, že zrekonstruujeme a moderně vybavíme ordinaci a k tomu dotované bydlení, ale asi to není dost atraktivní. Starosta v sousedních Hejnicích nabízí půl milionu odměnu pro pediatra, který tam chybí. Ani on ještě neuspěl,“ popisuje své snažení Petr Černica.
Přesto se teď v Novém Městě pod Smrkem naděje objevila. „Jsme v kontaktu s lékařkou z Ukrajiny, která by zájem měla. Nemá ale ještě potřebná povolení v Česku ordinovat. Budeme se proto snažit jí maximálně pomoci s veškerou administrativou,“ doplňuje starosta. Jak dlouho proces tzv. nostrifikace potrvá, zatím není jasné. Starosta věří, že to bude otázka několika měsíců.
Nadějí je sdružená praxe
Řešením, jak situaci zvládnout, je podle praktického lékaře Cyrila Muchy takzvaná sdružená praxe. „Je to hodně v anglofonních zemích. Lidé nemají praktika v každé vesnici, ale dojíždějí na místa, kde je několik lékařů,“ popsal Mucha.
Výhoda je podle něj v tom, že se lékaři mohou vzájemně zastoupit – například když jsou nemocní, nebo si mohou vyměňovat informace o pacientech. „To je určitá naděje pro regiony, kde je praktických lékařů nedostatek,“ podotkl Mucha.
