Kurz záchranné služby (zdroj: CNN Prima NEWS)
Mnoho pacientů zůstává po prodělání koronaviru na lůžku a ještě několik týdnů po odeznění nemoci potřebují zdravotnickou i ošetřovatelskou pomoc. A právě těm posílá Český červený kříž na pomoc dobrovolníky vyzbrojené potřebnými dovednostmi. Školí je zdarma na kurzech moderního ošetřovatelství v praxi. A zkusila si ho absolvovat i naše reportérka.
Je krátce před devátou ráno a přijíždím na adresu uvedenou v instrukcích. Mám pocit, že jsem na konci světa. Ale stavební buňky ze 70. let minulého století, které v minulosti sloužily učňům jako třídy, se pyšní bílou čtvercovou vlajkou s červeným křížem uprostřed. Tak poznám, že jsem správně. Dnes se tyto buňky stanou učebnou pro mě a dalších třiadvaceti lidí.
Už při vstupu je patrné, že tu panují tak trochu bojové podmínky. Chybí už jen kovové vrzající palandy a šedé kousavé deky. U dveří všechny příchozí vítá milá blondýnka.
Instruktoři jsou svižní a jdou rychle k věci. Po krátkém společném úvodu si nás rozdělí do tří skupin po osmi. Začínáme základními úkony – výměnou prostěradla, polohovací „deky“ a inkontinenční podložky, na které leží pacient. Je to poměrně náročná disciplína, která vyžaduje zručnost. To mimo jiné znamená, že se učíme převlékat postel ve dvojicích – jeden drží pacienta, další rychle převléká a uprostřed leží třetí účastník v roli pacienta – pana Omáčky.
Těší mě, paní Omáčková
„Abychom si na slovo pacient nezvykli, nahradíme ho jménem. Všechno si lépe zapamatujete a s klientem se ještě více ztotožníte,“ vysvětluje instruktor Tomáš Platil. Rázem se tak z každého účastníka kurzu stane pan Omáčka nebo paní Omáčková a trénujeme i komunikaci během úkonů. Přiznám se, že myslet na to, co dělám, vnímat, co mi zrovna paní Omáčková říká a ještě empaticky odpovídat, není legrace. Všímám si, že se každý opravdu snadno a rychle vžívá do role ošetřovatele i pacienta.
Přenášení pacienta vyžaduje grif a zručnost. Hlavně si neoddělat záda a nezatěžovat skomírající zdravotnictví.
Instruktoři si naše skupinky prostřídají mezi sebou. Jan Steinberg nás učí manipulovat s pacientem tak, abychom si nezničili záda a nestali se sami zátěží pro už tak z posledních sil meloucí zdravotnictví.
Posadit oddaně ležícího člověka na postel, vyžaduje opravdu grif. Se slečnou, která mi dělá paní Omáčkovou, to zkouším několikrát a pokaždé špatně. Hodně ji rvu, tahám a nadzvedávám. Přitom stačí tak málo – dobře s tělem „švihnout“ a nechat působit fyziku.
Čtrnáctiletý chlapec utrpěl zlomeninu ve stehně. Zdroj: Horská služba Jeseníky
Intimnější záchranářské disciplíny
Vůbec nejsilnějším zážitkem je přebalování. Tentokrát jsem paní Omáčková a dva mladí gentlemani se mi za instrukcí školitele snaží vyměnit plenu. „Stydím se, i když jsem oblečená,“ říkám a dávám nohy k sobě.
„Tady aspoň všichni vidíte, jak nepříjemným zásahem do intimity klienta může zcela běžný úkon být, že je potřeba jej provést co nejšetrněji a vynechat jakékoliv nevhodné řeči nebo small talk o tom, co bylo k obědu,“ vysvětluje Tomáš. Další fází výcviku, a to neméně intimní, je výměna mísy nebo bažanta.
Kontrolovat zapadnutý jazyk šátráním dotyčnému v puse, je nesmysl. Správný záklon hlavy zachrání dotyčnému život a navíc zabrání zapadnutí jazyka.
Opravdu důležité je polohování pacienta na lůžku tak, aby neměl proleženiny. I to se učíme. „Nechytejte za kolena, za kotníky, za hrudník,“ to nám neustále opakuje další z instruktorů Filip Placheta, když se učíme pana Omáčku obložit polštáři a přetočit ho na druhý bok.
Kolem páté odpoledne dostáváme certifikáty, že jsme absolvovali kurz moderního ošetřovatelství, a zhruba dvě třetiny nás zůstávají na poslední část, kterou jsme si připlatili za tři sta korun, a to je rychlokurz první pomoci. Dobrovolníci se totiž mohou při své práci potkat i s tím, že někdo upadne do bezvědomí.
Hledání srdečního tepu a jazyka
„Když vejdete do pokoje a uvidíte, že tam někdo leží, nejdříve se ujistěte, že vstupujete do bezpečného prostoru. Pak dotyčného oslovte. Když nereaguje, tleskněte mu u ucha. Pokud je i to bez odezvy, zatřeste s ním. Zjistěte, jestli dýchá. Pokud nereaguje, nedýchá, tak je v bezvědomí,“ vysvětluje instruktor Honza. Připojuje i to, že kontrolovat zapadnutý jazyk šátráním dotyčnému v puse, je nesmysl. Správný záklon hlavy zachrání dotyčnému život a navíc zabrání zapadnutí jazyka.
A právě tenhle hmat si zkoušíme na sobě vzájemně. Správně zaklonit někomu hlavu vyžaduje sílu a záklon do nepřirozeného úhlu. Spíš se bojím, abych kolegovi z kurzu neublížila. Dále jsme se naučili i masáž srdce a trik, jak z břicha na záda překulit stopadesátikilového chlapa. Jsem tedy připravená pomáhat!
