Stál za rozvojem ministerstva životního prostředí po sametové revoluci, zasloužil se o rozvoj ekologických myšlenek v nové politické realitě, dodnes se na jeho počest uděluje cena. Cesta Josefa Vavrouška za udržitelnou budoucností podle mnohých začala již expedicí Lambaréné v 60. letech, kdy parta studentů dovezla do afrického Gabonu potřebnou pomoc. Současný ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) pro CNN Prima NEWS uvedl, že šlo o vizionáře, z jehož práce čerpá úřad dosud. Před 30 lety Vavroušek přišel společně s dcerou o život při výpravě v horách, které po celý život miloval.
Svůj život spojil Vavroušek nejdříve s vysokým učením technickým – na ČVUT vystudoval obor Ekonomika a řízení strojírenské výroby. V jeho přístupu k systémové analytice byl vždy zásadním faktorem ohled na okolní život.
ČTĚTE TAKÉ: Nechcete řešit bezpečnost, tepe opozici Decroix. Jen zoufalý výkřik a PR kampaň, míní Okamura
Již během studia v tomto ohledu prošel velkou zkušeností. Parta nadšených studentů se v rozvolněné atmosféře druhé poloviny 60. let rozhodla vyjet s náklaďákem značky Tatra do nemocnice založené německým misionářem Albertem Schweitzerem v Lambaréné. Cílem bylo dopravit humanitární materiál.
Podle pozdějšího svědectví své manželky po návratu z expedice, během níž projeli 14 afrických zemí, řekl, že se vrátil „jako úplně jiný člověk“. Od sedmdesátých let působil na Výzkumném ústavu pro vědecký rozvoj. Již během normalizační doby ho lákaly ekologické myšlenky – angažoval se v Ekologické sekci československé biologické společnosti při Československé akademii věd.
I když ho funkcionáři lákali ke vstupu do strany a nabízeli řadu výhod, nikdy na to nepřistoupil. Již v létě 1989 spoluzakládal Kruh nezávislé inteligence, tedy sdružení akademiků, kteří si kladli za úkol dohlížet na aktivity komunistických špiček v různých institucích. Následně se podílel na vzniku Občanského fóra. Tehdy před ním stál velký úkol.
První celoevropská konference o životním prostředí
V nové vládě po sametové revoluci dělal od března 1990 náměstka ve Státní komisi pro vědeckotechnický rozvoj a byl odpovědný za péči o životní prostředí. V červnu dostal příležitost realizovat své záměry naplno – stal se ministrem ve federální vládě a rovněž osobou pověřenou řízením Federálního výboru pro životní prostředí.
Neváhal a hned v roce 1991 inicioval na zámku Dobříš první celoevropskou konferenci, která se věnovala otázkám životního prostředí. O rok později rovněž v Riu de Janeiru hovořil v krátkém příspěvku o reorganizaci OSN, kterou mnozí lidé označili za převratnou. Pilíři nového konceptu měly být čtyři hlavní systémové priority, a to bezpečnostní, sociální, hospodářská a ekologická.
Vavroušek také vyjasnil koncept a vytvořil pevné základy pro další fungování úřadu, který mohl převzít úkoly na úrovni ministerstva.
Ještě v roce 1992 byl u založení Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ), jejíž byl předsedou. Po demisi vlády přišel i konec Vavrouška ve vrcholné politice, se Svobodnými demokraty se do nově vznikající dolní komory Parlamentu nedostal. Následně přednášel na řadě vysokých škol, rovněž publikoval v oblasti kybernetiky, teorie systémů, ale i udržitelného způsobu života.
„Privatizace při vnímání času“
Vavroušek neustával v kritice směřování, která pro něj v nově vznikající politické atmosféře představovala možné rizikové tendence. Podle něj bylo v tomto období dovršena zásadní změna ve vnímání času. „V moderní společnosti došlo v souvislosti s jednostranným rozvojem individualismu k jakési formě privatizace při vnímání času,“ napsal například.
Apeloval i na vyváženou míru osobní odpovědnosti každého jedince k životnímu prostředí a společenské angažovanosti v tomto ohledu. Se stejným důrazem varoval i před upřednostňováním krátkodobých záměrů na úkor dlouhodobějších cílů, které se nemusí na první pohled jevit tak lukrativně.
Ve svých článcích také poukazoval na dominanci „sobectví, urvat co mohu, ať už na úkor přírody, anebo na úkor ostatních“. A jedním dechem v článku do Hospodářských novin v dubnu 1993 dodal: „Jsem přesvědčen, že to nemůže trvat dlouho. Dříve nebo později si budeme muset uvědomit, zejména politici, že nelze žít v extrémech.“
Jednoho pátečního večera v březnu 1995 odjel s devatenáctiletou dcerou do Západních Tater. Jenže v sobotu se objevily zprávy, že během soboty v oblasti doliny Parichvost došlo k pádu velké laviny. Na Slovensko se vydala řada přátel, ale o několik dní nalezli záchranáři jeho tělo, později i tělo jeho dcery.
Hladík: Šlo o velkého vizionáře
Současného ministra pro životní prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) život Josefa Vavrouška fascinuje. „Vzhledem k tomu, jak on a lidé okolo něj již v 80. letech promýšleli koncepci tohoto ministerstva, dokázal neuvěřitelně rychle nastavit jeho fungování. Přeci jen první protesty před revolucí se odehrály kvůli otázce životního prostředí, lidem na severu Čech vadilo znečištěné ovzduší a voda,“ sdělil Hladík pro CNN Prima NEWS.
Připomněl také zákon o ochraně přírody a krajiny schválený již v prosinci 1992. „V té době šlo o jeden z nejpropracovanějších zákonů vůbec. Vavroušek byl vizionář a úžasný člověk, jeho nastavení ochrany přírody již aplikujeme 35 let a využíváme tyto plody jeho politiky,“ poznamenal také lidovecký šéf resortu a připomněl, že jeho první předchůdce dokázal shromáždit skvělý tým.
„Vrací se k nám druhy zvířat, o nichž se nikdy nepředpokládalo, že by se tu mohly objevit. Zlepšuje se stav ovzduší, kvalita vod a poměr emisí, jak vyplývá ze zprávy o životním prostředí, kterou jsme prezentovali v Senátu,“ dodal Hladík.
„Práce s Josefem byla něco zcela výjimečného“
Na osobnost Josefa Vavrouška zavzpomínal i současný předseda STUŽ a systémový inženýr Jiří Dlouhý. Smrt jeho kamaráda Josefa a jeho dcery pro něj znamenala obrovskou životní ztrátu. „Byl kamarádem do nepohody, vždycky hleděl na potřeby svého parťáka a své upozadil. Tuto vlastnost přenesl i do prostředí pracovního, díky tomu měl vždy kolem sebe spoustu přátel a podporovatelů, což se mu zúročilo, jakmile vstoupil do politiky,“ uvedl pro CNN Prima NEWS.
S Vavrouškem se znali již z doby před revolucí, posledních pět let jeho života spolupracovali. „I když jsem se během let pracovně setkával s mnoha lidmi, včetně různých politiků, práce s Josefem byla něco zcela výjimečného a dodnes mne v mnohém inspiruje,“ řekl také.
Odkaz prvního ministra v této oblasti je podle Dlouhého jasný: jde o některé zákony na ochranu životního prostředí či tradici pravidelných konferencí evropských ministrů životního prostředí. Vavroušek také v době svého ministerského mandátu inicioval vznik Integrovaného záchranného systému.
Dlouhý rovněž připomněl, že stále přežívají Vavrouškovy vize a neuskutečněné záměry. „Josefovy myšlenky lze považovat za důležitý impuls, jehož působení se ovšem postupně vytrácelo; k připomenutí této osobnosti vznikla po jeho smrti Cena Josefa Vavrouška, která je každoročně udělována osobnostem v oblasti životního prostředí a udržitelnosti,“ dodal předseda společnosti.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Černochová o článku 5 smlouvy NATO: Spíše závazek pomoci. Zpochybňujete ho, vyčetl jí Landovský
