Na praktické vojenské úrovni funguje spolupráce USA v rámci NATO tak, jak má. V případě napadení našeho spojence by se Američané nezachovali jinak, než jak vyplývá ze závazků. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to uvedl náměstek ministra zahraničních věcí Eduard Hulicius (KDU-ČSL). Místopředseda lidovců také věří, že americký prezident Donald Trump časem přehodnotí svůj názor na zavádění cel. Odkazuje se přitom na zkušenosti z Trumpova prvního mandátu.
S jakými pocity jste sledoval roztržku v Bílém domě mezi prezidenty Trumpem a Zelenským?
Byla to jedna z událostí, kterou jsem nesledoval v přímém přenosu, protože jsem byl na uzavřeném jednání a viděl jsem to tedy až zpětně, když už bylo po všem. Pro mě to tedy nebyl takový šok jako pro lidi, kteří to sledovali živě, ale přišlo mi to samozřejmě zvláštní. Z pohledu praktika výstupy pro média trvají jednotky, nikoliv desítky minut.
ČTĚTE TAKÉ: Je tu velká šance na konec války, řekl Trump o jednání s Putinem. Vznesl i „důraznou žádost“
Zkrátka, bylo to rozhodně netypické. Už během Trumpova prvního mandátu jsme zažívali věci, které člověk nečeká, protože nejsou z kánonu toho, jak mají jednání vypadat. Důležité ale je, že se vztahy USA a Ukrajiny poměrně rychle urovnaly. Je třeba otočit stránku a nevracet se k tomu. Diplomati z Francie a Anglie také neřeší stoletou válku, ale koukají se dopředu.
Řekl jste, že vám to přišlo netypické. Tím předpokládám myslíte, že se to stalo před kamerami. Za zavřenými dveřmi bývají jednání, věřím, často vyhrocená.
Jedna věc je každodenní diplomatický provoz, druhá pak je jednání nejvyšších státních představitelů. Tuto osobní zkušenost má poměrně málo lidí. Myslím ale, že většinou se lídři baví spíše prakticky. Spadne z nich tíha protokolu, kamer a médií. Zároveň lidé na té špičce si často rozumí, protože sdílí podobné odpovědnosti, břemena a rizika. V jejich státě tomu jen málokdo rozumí, kromě bývalých premiérů nebo prezidentů. Pak ale záleží na tisícovce dalších faktorů, třeba na osobní chemii.
Máte bohaté zkušenosti z vyjednávání. Jak se jedná s člověkem, který jeden den řekne něco a druhý den to popře?
Vždycky musíte najít nějakou konstantu. I když protistrana není úplně stabilní nebo často mění pozice, klíčové je odhadnout, jaký je jejich cíl. Někdy se vystupování partnera navenek mění, ale většinou chce něčeho dosáhnout. U některých je jejich cíl zřetelnější, u některých to je složitější.
Je podle vás Trumpův cíl zřetelný?
Myslím si, že jej poměrně jasně vyjadřoval už během prezidentské kampaně. On si přeje ten konflikt skončit. Řeknu jednu paralelu – Trump ve svém prvním mandátu v podstatě skončil „nevztah“ mezi Izraelem a řadou arabských států. Tyto Abrahamovské dohody jsou příkladem toho, že i přes spoustu věcí okolo Trump dosáhl zásadního výsledku. Teď opakuje, že chce konec války. To, o čem všichni přemýšlíme, je, za jakých podmínek a jakou formou. Důležité je být neustále v kontaktu, komunikovat a nalézat cestu k míru.
O to se ale podle vývoje posledních dní Rusové příliš nesnaží.
Ano, vidíme, jak Rusko kličkuje kolem toho velice přímočarého a nezavazujícího návrhu příměří. Otázkou je, kam se tím chtějí dostat. Je ale pozitivní, že vyjednávání stále probíhá. Negativní je, že ta válka stále pokračuje se stejnou intenzitou. Nesmí se přitom zapomínat na jednu premisu, a sice, že válka začala z rozhodnutí jediného člověka – Vladimira Putina. A z jeho rozhodnutí také pořád trvá. Fascinují mě občas rozhovory s opozičními politiky. Byl jsem v televizi s jedním poslancem SPD, který povídal, že za válku může Boris Johnson (bývalý britský premiér, pozn. red.) a Ukrajinci. Je třeba stále opakovat, že za válku může jeden člověk – a on ji může i hned skončit.
GALERIE: Válka na Ukrajině
Má ale Putin nyní důvod na příměří přistoupit? Ekonomika země je na tom sice velmi špatně, ale třeba u Kursku se nyní Rusům daří.
V Kursku sice ano, ale u Pokrovsku a Torecku zase ne. Ruský tlak v Kursku znamená, že tam museli přesunout jednotky a Ukrajinci mohou tlačit v Doněcku. Ukazuje se také, jak se ruská armáda za tu dobu změnila. Putin už nyní nemůže na Ukrajinu zaútočit ze tří směrů jako v roce 2022. Dnes dokáže vyvíjet tlak jenom v jednom směru. A ze staletí dějin ruské expanze víme, jak strašně moc záleželo na tom, kdo vydrží vést válku déle. Můžeme se částečně utěšovat tím, že věci se často rozhodly tím, že v Rusku umřel car.
Na toto ale předpokládám západní diplomacie nespoléhá.
Samozřejmě, že ne. To říkám jen jako čtenář historických knih. Nicméně je fakt, že diktátorský režim je dlouhodobě stabilní do chvíle, kdy dochází ke změně ve vedení. V tu chvíli se předchozí rigidita stává slabinou, protože malá flexibilita znamená, že se daný systém může zhroutit.
Přetahovaná o cla jako hra
Podle některých expertů se Trump k Evropě nechová jako ke spojenci, ale spíše jako k nepříteli. Vidíte to stejně?
Podle mě Evropu vnímá jako hospodářského konkurenta. Ne jako nepřítele, ale konkurenta. Trump má některá hluboká přesvědčení, která se mu nedají vyvrátit, a vyplývají z toho, jak vnímá mezinárodní obchod. A to jsme u sporu merkantilismus (hospodářská politika kladoucí důraz na maximální vývoz, souvisí se zaváděním cel, pozn. red.) versus svobodný obchod. Mezinárodní obchod ale je velmi komplexní a některé věci se jednoduchými čísly zhodnotit nedají. Toto prezident Trump úplně nevnímá a je přesvědčený, že má pravdu. A všichni uvidíme, jak to bude vypadat.
ČTĚTE TAKÉ: Česko mohou lemovat jaderné zbraně. Polsko žádá USA o jejich přesun, chce je na svém území
Dnes ale můžeme vidět zajímavý paradox. Cena ropy totiž spadla na zhruba 54 dolarů za barel, což je pro spotřebitele fajn. Snížení ceny ropy prezident Trump sliboval. Jenže náklady na těžbu jsou v USA vyšší než 54 dolarů. Americká produkce tedy bude nekonkurenceschopná.
Myslíte, že Trump přehodnotí svůj postoj ke clům?
Myslím, že ano. Můžeme si vzpomenout, že za prvního mandátu jej také přehodnotil. Není to ale vždy tak, že Trump přijde s něčím absurdním. Na jeho stanoviscích nebo pohledech mohou být částečné pravdy. Zdůrazním ale opět, že je nutné stále jednat. Někteří ekonomové poukazují na to, že součástí ohlášení cel je určitá časová prodleva, než vstoupí v platnost. V rámci teorie her to dává prostor pro druhou stranu, aby vyjednávala.
Zaujímá vůbec Evropa k „celní válce“ správný postoj? Jestliže Trump nás vnímá, jak jste řekl, jako hospodářského konkurenta, neměli bychom ustoupit od zavádění odvetných cel a tím mu dát najevo, že naším sokem není?
I toto je podle mě součástí hry. Evropská odvetná cla mají začít platit až 1. dubna, což tedy dává vyjednávačům dva týdny prostoru. Nedávno byl ve Washingtonu evropský komisař zodpovědný za obchod Maroš Šefčovič a mluvil v podstatě se všemi své úrovně, jejichž gescí je obchod. Co jsem slyšel, tak údajně měla být jednání tvrdá, ale alespoň proběhla.
Trump se také nezvykle ostře opírá do spojenců v NATO. Neztrácí aliance těmito Trumpovými výroky svou hlavní devízu, kterou je odstrašující síla v jednotě?
Je důležité, že Američané nezpochybňují alianci a její závazky a že pořád na ryze praktické vojenské zahraničněpolitické úrovni naše spolupráce pokračuje, jak má. Samozřejmě ze strany Američanů přibylo důrazu, že je potřeba zbrojit, a všichni se s tím vyrovnáváme po svém. Se samotnou premisou vydávat více peněz na obranu ale souhlasí všichni. A o reputaci NATO vypovídá, že hodně států se do ní chce dostat, protože počítají s tím, že americké bezpečnostní záruky stále platí.
Jsem přesvědčen, že kdyby byl napaden náš spojenec, americká exekutiva by se nezachovala jinak, než všichni čekáme. Říká se, že s Trumpem je spojena otázka strategické ambiguity, tedy že druhá strana neví zcela jistě, kam směřuje. Nicméně v této otázce to je podle mě poměrně jasné.
Evropská armáda není na stole
Česko bude zvyšovat výdaje na obranu postupně na tři procenta HDP. Na co bychom tyto peníze měli primárně dát?
Naše armáda má dobré těžké brigády, letectvo ale vyniká také ve spoustě věcí kolem moderního způsobu vedení války. Ve zkratce si lze pod tím představit drony, elektronické a digitální vedení války, kyberbezpečnost a podobně. Do toho jdou relativně nízké peníze, ale s o to větším úsilím vznikají nové útvary. Současná obrana už nepotřebuje jen lidi, kteří dokážou uběhnout 20 kilometrů s 50kilovou zátěží, ale i vojáky s jinými znalostmi a kompetencemi.
Do čeho můžeme investovat, aby se nám to počítalo do aliančních závazků, existují dvě tabulky. Jedna je společná pro NATO a potom máme ještě jednu evropskou. Ta například nedovoluje do výdajů započítávat platy vojáků. A říct, do čeho bychom měli investovat, je složité, protože rozvíjet musíme všechno. Namátkou lze říct stavba muničních skladů, kasáren, nových budov, úprava těch starých, úprava letištních prostorů, rekrutace a samozřejmě i jednotlivé bojové systémy.
Dává smysl posílení evropské obranyschopnosti i na úrovni Evropské unie, když už si to jednotlivé státy řeší samy? Narážím tím na plán Rearm Europe, který představila Evropská komise.
Dává, protože se to vzájemně doplňuje a do tohoto plánu by byli zapojeni evropští členové i nečlenové NATO. Mělo by se jednat o dlouhodobé investice do infrastruktury, podporu vědy, výzkumu nebo společných projektů.
Není to mezikrok ke společné evropské armádě?
Ne.
Ani teoreticky?
Vůbec to není na stole, protože všichni vidí, že společná evropská armáda se rovná evropskému pilíři NATO. A vzhledem k tomu, pod jakým tlakem jsme teď kvůli Rusku a kvůli třenicím ze strany USA, je jediná správná cesta zaměřovat se na současnou roli Evropské unie. Jediné, co by Evropa mohla zvážit, a co vyplývá také z Niinistövy zprávy (bývalý finský prezident Sauli Niinistö připravil loni na podzim zprávu o připravenosti EU na nadcházející bezpečnostní výzvy, pozn. red.), je užší sdílení informací tajných služeb. Nejdůležitější, co Evropská unie z praktického vojenského hlediska má, je Satelitní středisko EU. V tomto ohledu je sdílení informací významné.
Bude Česko hlasovat pro schválení Rearm Europe?
My čekáme na detaily návrhu, protože se dotýká řady oblastí. Klíčová věc se bude týkat půjčování peněz a na to nemůžu odpovědět, aniž bych znal konkrétní parametry návrhu Komise. K hlasování by mělo dojít za několik týdnů, možná měsíců.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Kanada má nového premiéra. Bývalý guvernér dvou centrálních bank se chce postavit Trumpovi
