Od roku 1526 seděl na českém trůně jeden z nejslavnějších evropských šlechtických rodů – Habsburkové. Posledním z nich, nekorunovaným českým králem a rakouským císařem a korunovaným králem uherským byl v letech 1916 až 1918 Karel I., který zemřel 1. dubna 1922. Tento panovník, který se marně pokoušel zastavit nevyhnutelný rozpad Rakouska-Uherska, zemřel v pouhých 34 letech v portugalském exilu na Madeiře, kde je i pohřben.
Karel I. (jako český král Karel III.) byl od mládí vojákem u jezdectva, do roku 1912 vystřídal několik posádek i v Čechách (například v Brandýse nad Labem) a politiky se spíše stranil. V roce 1906 přerušil vojenskou službu, aby studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Hovořil francouzsky, anglicky, maďarsky i česky. V roce 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, s níž měl osm dětí.
Šéf monarchistů: Nestýská se nám po princeznách, král by společnost dokázal spojit
Své 60. narozeniny v pondělí oslaví dědic císařů Rakousko-Uherska Karel Habsbursko-Lotrinský. Bývalý rakouský politik a podnikatel, který je současnou hlavou habsburského rodu, mohl být českým králem, pokud by se historie vyvíjela jinak. Podle předsedy monarchistické strany Koruny České, Radima Špačka, by byl Karel Habsbursko-Lotrinský velmi důstojným panovníkem českých zemí. Šéf českých monarchistů v rozhovoru pro CNN Prima NEWS dále popsal, proč je podle něj monarchie lepší oproti republice.
Následníkem trůnu se Karel I. stal po zavraždění svého strýce Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu v červnu 1914, ale až do svého nástupu na trůn v listopadu 1916, kdy ve vysokém věku 86 let zemřel dlouholetý vládce Rakouska-Uherska František Josef I., nebyl účasten politických rozhodnutí v monarchii.
Po nástupu na trůn však pokračoval ve vedení I. světové války, kterou ve velké míře rozpoutal právě atentát na jeho strýce Františka Ferdinanda d'Este. Vzhledem k porážce států Ústředních mocností (Rakousko-Uhersko, Německo, Bulharsko a Osmanská říše – pozn. red.) ve válce se však Karel I. na trůnu příliš dlouho neohřál.
Po rozpadu Rakouska-Uherska a také monarchie se Karel I. na jaře 1919 uchýlil do švýcarského exilu, v roce 1921 se dvakrát neúspěšně pokusil restaurovat monarchii v Uhrách a poté odjel do na portugalský ostrov Madeira, kde 1. dubna 1922 zemřel na zápal plic. V roce 2004 ho papež Jan Pavel II. slavnostně blahořečil mimo jiné za mírotvorné snahy během první světové války.
Návrat monarchie není téma, říká hlava dnešních Habsburků
Potomci Habsburků však byli a jsou nadále činní, i když již nedrží žádný královský či císařský titul. Karlův syn Otto se stal významným německo-rakouským politikem. Zemřel v roce 2012 v požehnaném věku 98 let. Hlavou slavného rodu je dnes Karel Habsbursko-Lotrinský.
Ten loni v rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekl, že návrat do královské, respektive císařské, role pro něj aktuálně není tématem. „Monarchie je státní forma, která přináší něco, o co lidé stojí, a to je kontinuita. To je pozitivum monarchie,“ řekl v pořadu Interview potomek rakousko-uherských císařů, který by případně, coby český král, nesl jméno Karel IV. Jedním dechem však dodal, že je „realista“ a o návratu monarchie prý neuvažuje.
Karel I. se k výročí 100 let od své smrti dočkal na území České republiky své sochy. Tu mu postavila monarchistická strana Koruna Česká a stojí v Plzni na Doubravce.
