Před třiceti lety začala transformace české ekonomiky. Ceny se mohly tvořit volně

Pokud se mělo Československo a později Česká republika zbavit centrálně řízené ekonomiky, zrušit cenovou regulaci byl jeden z nutných kroků, které bylo nutné na samém počátku transformačního procesu udělat. Systém stanovování cen zdědění z éry reálného socialismu totiž vůbec neodrážel ekonomickou realitu, způsoboval nedostatek spotřebního zboží, vedl k tvorbě front před obchody, šmelině a nutil občany nakupovat na černém trhu. Veksláci nabízející bony v Praze na Václavském náměstí toho byli důkazem.

Uvolnit ceny bylo v té době velmi odvážné. Nikdo netušil, k jak vysokému vzedmutí cenové hladiny dojde a zda to nenalomí důvěru občanů v transformační proces jako takový. Poměrně vysoká inflace už tehdy „řádila“ v Polsku a byla pro české reformátory určitým mementem. I proto musel Václav Klaus (a lidé kolem něho) coby zastánce rychlé a možná bolestivější cesty k tržnímu hospodářství přesvědčovat veřejnost, že postupná a pomalá transformace napáchá více škody než užitku.

Obavy z hyperinflace

„Věděli jsme, že děláme správnou věc a že ceny, které reagují na tržní podmínky, jsou naprostou nezbytností. Měli jsme jistotu, že to je cesta zpět k trhu. Tehdy šlo o odvážný krok. S nejistotou, jak se budou pohybovat cenové spirály, cenovo-mzdové spirály, spirály cena – měnový kurz – cena a tak dále. To byla neznámá veličina v ekonomické terminologii,“ řekl Václav Klaus CNN Prima NEWS.

Evropská unie potřebuje malou sametovou revoluci, myslí si Václav Klaus

Politika

Listopadová revoluce v roce 1989 byla podle bývalého českého prezidenta Václava Klause mimořádností našich stoletých dějin. Podařilo se však úspěšně splnit to, co od ní naši občané očekávali. „Chtěli zrušit komunismus, odstranit nefunkční centrálně plánovanou ekonomiku a zavést hospodářství tržní. To se nepochybně povedlo,“ řekl Klaus ve speciálním vysílání televizní stanice CNN Prima NEWS k 31. výročí sametové revoluce.

Už v průběhu roku 1990 došlo k prosazení zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, na jehož základě byla cenová liberalizace spuštěna. Neznamenalo to však plošné uvolnění všech cen. Federální ministerstvo financí i ministerstva financí České a Slovenské republiky vydala seznam zboží, u kterého zůstaly ceny regulovány. Šlo zejména o ceny domácích prvovýrobců, zboží veřejné spotřeby (zdravotnictví, státní zakázky), dopravy, energií nebo vody, nájemného a ceny vybraných reprezentantů základních citlivých potravin (například Sunar).

Uvolňování cen neproběhlo jednorázově k 1. lednu 1991, ale další vlny následovaly ještě v průběhu roku. Na jeho konci bylo podle Václava Klause zcela uvolněno asi 95 procent cen v národním hospodářství. K deregulaci zbylých cen docházelo v následujících letech, nájemné pak bylo zcela uvolněno až ke konci roku 2012.

Přizpůsobení kurzu koruny

A jak to dopadlo s inflací? Ta se v roce 1991 vyšplhala na průměrnou hodnotu 56 procent a byla tak o několik řádů nižší než ve zmiňovaném Polsku nebo Maďarsku. Dá se říci, že relativně mírné zvýšení cen mělo dvě zásadní příčiny: 1) nerovnováha na dílčích trzích nebyla tak hluboká jako v ostatních postkomunistických zemích, 2) excesivnímu růstu domácí poptávky po spotřebním zboží zabránila několikerá devalvace koruny vůči německé marce a americkému dolaru.

Vedle cenové liberalizace totiž v lednu 1991 došlo také k uvolnění zahraničního obchodu. To znamenalo, že se mohlo vyvážet do ciziny a dovážet z ciziny prakticky cokoli. Musel tomu ale odpovídat i směnný kurz koruny, jinak by hrozilo, že zahraniční zboží bude pro Čechy a Slováky příliš laciné, což by podnítilo jejich poptávku a pravděpodobně vedlo k roztočení inflační spirály.

Pro představu, oficiální kurz československé koruny k americkému dolaru byl v roce 1987 Státní bankou československou stanoven na 5,60 koruny za dolar. Na černém trhu bylo možné dolar pořídit i za více než 40 korun. Bylo zjevné, že skutečný tržní kurz se pohybuje někde mezi těmito dvěma extrémy. Ke konci roku 1990 tak byl stanoven na 28 korun za dolar s tím, že koncem září 1992 se kurz mohl od této hranice odchýlit o půl procenta nahoru či dolů.

Přelom v roce 1996

Inflaci se v následujících letech dařilo poměrně rychle snižovat. Už v roce 1992 se dostala na 11 a o další dva roky dokonce těsně pod 10 procent. Jak bylo zmíněno, cenová liberalizace byla prvním, avšak nikoli jediným důležitým krokem celého transformačního procesu. Ruku v ruce s ní šla privatizace státem vlastněného majetku, reforma daňového systému včetně snižování daňové zátěže, následovala liberalizace kapitálových toků přes hranice a postupné uvolňování kuru koruny vůči dolaru a marce.

Marvanová: Piráti a Čižinský by neměli být pyšní, připomínají mi „socialistu“ Klause

Rozhovor

„Neumím si představit, že pražská koalice neudělá nic pro bydlení středních vrstev,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS radní Hana Kordová Marvanová. Podle ní by šlo ze strany Pirátů a hnutí Praha sobě o porušení koaliční smlouvy. „Naši partneři jsou politicky jinde, oproti nám hodně vlevo. Dostupné družstevní bydlení není bydlení zadarmo,“ říká k opětovným sporům na magistrátu. Rozpadne se kvůli tomu současná koalice?

Dá se říci, že nejvýznamnější reformy byly provedeny do roku 1996, poté už docházelo spíše k jemnému dolaďování podmínek pro fungování tržního hospodářství včetně začleňování České republiky do klíčových mezinárodních organizací jako OECD, Mezinárodní měnový fond a v neposlední řadě také do Evropské unie.

Dokázali jsme, že ...

Přesvědčení, že je hotovo, zřejmě v roce 1996 nabyla i Občanská demokratická strana pod vedením tehdejšího premiéra Václava Klause. Do parlamentních voleb v tomto roce totiž vyrazila se sloganem „Dokázali jsme, že to dokážeme“, což mohlo v řadě voličů vyvolat dojem, že to nejhorší už má Česko za sebou a následovat budou jenom světlé zítřky. Mezitím se předsedou nenápadné České strany sociálně demokratické stal Miloš Zeman, který naopak v roce 1996 dokázal, že ODS musí počítat se silnou levicovou alternativou.

Koaliční vláda složená z ODS, KDU-ČSL a ODA ve volbách neobhájila parlamentní většinu a stala se do jisté míry Zemanovým rukojmím. Reformní proces se fakticky zastavil. Bezprostředně po volbách Česká národní banka navíc přitvrdila v měnové politice, čímž podle Václava Klause způsobila hospodářskou recesi, jež Česko sužovala v letech 1997 a 1998. Klausova vláda padla a Miloš Zeman po předčasných volbách v roce 1998 nakráčel do Strakovy akademie hlavním vchodem. Ale to už je jiný příběh.