Přes tisíc zájemců, ale jen 12 židlí ve třídě. Pomalu to vzdávám, říkají uchazeči o studium
Do téměř prázdné třídy vchází teenager. V kompletu a bílé košili, upravený, ale viditelně nervózní. Chvilku trvá, než se rozmluví na rozehřívacích otázkách, postupně se ale díky přátelským učitelům uvolňuje. Pak na jejich povel začne mluvit skvělou angličtinou – a na takové úrovni, kterou by záviděl nejeden vysokoškolák. Přesto hrozí, že se i přes svou snahu a vědomosti na 1. Slovanské gymnázium v Praze nedostane. V druhém kole přijímacích zkoušek totiž škola eviduje okolo 1 500 přihlášek. A volných židlí ve třídách je jen 12.
„Původně jsem se hlásil na dvě státní gymnázia, na ani jedno jsem se ale nedostal. Připravoval jsem se hodně dlouho dopředu, takže mě mrzí, že jsem skončil jen kousek pod čarou. Samozřejmě jsem podal odvolání, ale šance jsou prý malé. Zájemců prostě bylo moc. Říkali mi, že podobný nápor měli už loni. Ale nevzdávám to,“ řekl optimisticky 15letý Jan chvíli poté, co vyšel ze zkušební místnosti.
Na dotaz, zda má případně „plán B“, pokud by se na toto gymnázium nedostal, odpověděl následovně: „Plán B je stejný jako plán A. Dostat se na co nejlepší školu. Nechci se někde jen tak zašít a přetrpět čtyři roky, i když mám občas náladu to vzdát. Každý den jsem si procvičoval angličtinu, chci v budoucnu dál pracovat s jazykem nebo si najít zaměstnání v zahraničí,“ dodal s úsměvem reportérovi CNN Prima NEWS.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hořká komedie o nedostatku míst na školách. Aktéři hází vinu jeden na druhého
Už během prvního kola přijímacích zkoušek se 1. Slovanské gymnázium potýkalo s obrovským počtem přihlášek. Ke studiu se hlásilo přes tisíc dětí, škola ovšem nabízela jen 60 míst pro ty nejšikovnější. Druhé kolo bylo ještě drsnější – přihlášek bylo okolo 1 500, volných židlí je ale ve třídách pouze 12. Už ve středu se proto před budovou školy v Masné ulici tvořily enormní fronty, které se stáčely až do Rybné ulice.
Čtěte také
Ačkoliv škola ve čtvrtek radši otevřela pohovory o pár hodin dříve, aby zamezila frontám, stále platila výše zmíněná skutečnost – drtivá většina dětí, která se přišla ucházet o volné místo, a které štáb potkal na místě, se zkrátka na toto konkrétní gymnázium nedostane.
„Přihlásili jsme Jeníka na různé kurzy, investovali jsme do toho 30 tisíc. Původně jsme chtěli dát dvě gymnázia, ale pak jsme si řekli, že radši ne – že je to velký risk. Zvolili jsme nakonec jako druhou školu technické lyceum. Stejně to nevyšlo. Loni by se tam dostal, letos je to už bohužel mimo mísu,“ svěřila se reportérovi CNN Prima NEWS jedna z matek uchazečů, která čekala na chodbě před zkušební místností.
Záložní plán je stejný jako všude jinde – trpělivě hledat školy, které ještě mají volné kapacity. Plno ovšem mají i průmyslovky. „Už jsme podali 12 přihlášek, ale věřím, že existují ‚hysteričtější‘ rodiče, kteří pošlou třeba 25. Všechno se to pak navalí, ředitelé budou muset vše vyfiltrovat a proces se potáhne klidně až do srpna. Ale ono to nějak dopadne,“ podotkla.
„Byla jsem nervózní. Hodně nervózní. Ale pánové byli moc milí, byla jsem díky nim pak v pohodě. Mám vyhlédnuté i jiné školy, ale ze všech mě zaujala tato,“ popsala Zuzana D. ze základní školy na pražských Kavčích horách nedlouho po přijímacím pohovoru. Sama úsměvem nešetřila. Ne všichni ale dávali najevo optimismus.
„Popravdě nevěřím, že mě přijmou. Pomalu to vzdávám. Známky nemám špatné, jsem jedničkářka. Mám za sebou i nějaké soutěže a dobrá umístění, ale chápu, že míst je málo a uchazečů naopak strašně moc. Každý den procházím stránky škol, jestli náhodou nevyhlásí druhé kolo přijímacích zkoušek, ale přijde mi to jako marný boj. Samozřejmě se bojím, co se mnou bude, měla jsem trošku jiné ambice. Ale učitelé jsou tu na mě strašně milí,“ popsala dívka, která se představila jako Martina. A nebyla zdaleka sama, kdo zažíval podobné pocity.
Podotkla, že je ale vděčná za podporu od příbuzných. „Fandí mi. Vím, že pro mě chtějí to nejlepší. Rodiče a teta se strýcem mi říkali, ať si z toho nedělám příliš velkou hlavu, že nedostatek míst na školách není moje vina. A že pokud se nedostanu na gymnázium, tak to neznamená žádný konec světa ani kariéry. Tak se na to snažím myslet, ale je to samozřejmě těžké, je to hodně stresu,“ poznamenala na konec, než zamířila domů.
Fronta na pohovory na Slovanske gymnazium. Je to az vykukujici zluta budova, pohovory jsou 2 dny, berou 11 lidi…@MikulasBek , tohle je hruza pic.twitter.com/YLodcRL2Vk
— Teroma (@Teroma13) May 17, 2023
Z úst uchazečů padla nejedna pochvala na konto učitelů, kteří vedli přijímací pohovory. „Podařilo se nám především docílit toho, aby studenti nebyli ve stresu. Aby zapomněli na tlak ze strany rodičů i školy. Snažíme se jim pomáhat, to je důležité. Teprve pak s nimi můžeme hovořit, aby každý měl tu spravedlivou šanci. Nejvíc mě ale mrzí, že jich je tolik, protože pak s nimi nemůžeme déle komunikovat,“ popsal standardní průběh přijímacího pohovoru historik umění Jaroslav Sojka, který na gymnáziu vyučuje dějepis.
Kdo za to může? Všichni
Na problém s kapacitami škol upozornila ředitelka 1. Slovanského gymnázia Taťána Pergler už v lednu. Z celé vzniklé situace na poli školství i ze středeční fronty nervózních dětí je podle svých slov smutná. „Bohužel je tam více faktorů, proč tato situace vůbec nastala. Snažíme se udělat maximum na úrovni střední školy. Děti to nesou těžce, jsou demotivované. Mají pocit, že to i přes přípravy a jejich úsilí nestačí,“ řekla štábu CNN Prima NEWS.
A kdo za nedostatečné kapacity na středních školách může? Podle Pergler je odpověď jednoduchá. „Všichni dospělí. Kraje, obce, zkrátka všichni. Ve školství má jít především o spolupráci a synergii. Abychom si sedli k jednomu stolu, dohodli se a s předstihem se podívali na statistické údaje. I my, na úrovní obyčejné školy, data o silném populačním ročníku máme, čili je musí mít i stát,“ konstatovala.
Druhé kolo přijímacích pohovorů na 1. Slovanské gymnázium skončilo večer. Už nyní je jasné, že celá řada šikovných uchazečů má zkrátka smůlu – i přes jejich píli. „Osobně si myslím, že dnešní studenti jsou mnohem chytřejší, než jsme byli my. Ve 14 nebo 15 mají dospělácké starosti, které jsem vůbec neměl. Dokážou vystupovat samostatně, a to mě fascinuje. Ale spravedlnost je slepá,“ uzavřel Sojka.
