Příběh desátníka Wojtka: Medvídě Poláci vyměnili za konzervy. Pomáhal na frontě, zemřel v zoo
Ke 22. zásobovací rotě dělostřelectva 2. polského armádního sboru se Wojtek dostal jako medvídě v roce 1942. Na cestě z Persie do Palestiny ho vojáci získali od malého chlapce za několik konzerv – a stal se jejich nerozlučným přítelem i „kolegou ve zbroji“. V průběhu svého putování do Evropy si Wojtek vysloužil hodnost desátníka a byl svým spolubojovníkům oporou i na frontě. Jeho cesta nakonec skončila ve skotské zoologické zahradě, kde zemřel ve věku 22 let. Od smrti jednoho z nejslavnějších medvědů uplynulo 2. prosince 60 let.
Polským zajatcům uvězněným v pracovních táborech na Sibiři dovolil Stalin po napadení Sovětského svazu stát se vojenskými posilami spojenců. Příběh 22. zásobovací roty dělostřelectva 2. polského armádního sboru se začal odehrávat na Blízkém východě. Odtud se vojáci měli dopravit k Britům, aby se vyhnuli nacistům, píše web Eden Camp. Právě toto rozhodnutí zapříčinilo, že se k rotě brzy připojilo malé medvídě: Wojtek.
ČTĚTE TAKÉ: Aktivista chtěl v horách chránit medvěda, ten ho málem zabil. Život muži zachránil kolega
V dubnu 1942, cestou z Persie do Palestiny, narazili polští vojáci v horách poblíž íránského Hamadánu na mladého chlapce, který se staral o mládě medvěda syrského (hnědého). Medvídě osiřelo, matku mu zabili lovci. Vojáci se rozhodli zvířete ujmout výměnou za několik hovězích konzerv. Některé zdroje uvádějí, že chlapec za medvídě navíc obdržel čokoládu a švýcarský armádní nůž.
Přítomnost roztomilého zvířátka měla na vojáky nesmírně pozitivní vliv. Krmili ho kondenzovaným mlékem z prázdné lahve od vodky, jako savičku použili látku. Medvídě, které dostalo typické polské jméno Wojtek, si dopřávalo i další laskominy jako med, ovoce nebo marmeládu – a svým lidským druhům začalo bezmezně důvěřovat.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Jen počkej, zajíci. Zvíře před ruským vojákem zachránil ukrajinský granát. Video oblétlo svět
„Dobrou atmosféru mezi polskými jednotkami na Blízkém východě umocňovala přítomnost našeho mimořádně milého maskota, medvěda Wojtka. To, že byl s námi, jsme oceňovali zejména později během našeho téměř ročního pobytu ve velmi obtížných podmínkách irácké pouště. Celkem s námi Wojtek na Blízkém východě strávil dva roky,“ líčil profesor Wojciech Narebski, který putování s medvědem osobně zažil.
Čtěte také
Jak Narebski přiznal, i další jednotky chovaly zachráněná zvířata, žádné z nich však nemělo tak důležitý podíl na zlepšování morálky jako Wojtek. „Jeho přátelské přivítání často velmi unavených vojáků pro nás bylo nesmírně důležitým relaxačním prvkem. Nejen proto na tohoto nevšedního spolubojovníka vzpomínáme s největší radostí,“ pokračoval Narebski.
Cigarety, pivo i zápasení
Postupem času Wojtek od mužů pochytil některé zlozvyky. Rád jedl a hltal pivo. „Jedna lahev pro něj nic nebyla, vážil 200 kilo. Neopil se,“ líčil pro BBC Narebski. Navíc nikdy neodmítl sladkou pochoutku. Medvěda dostal na starost voják jménem Peter Prendys, který Wojtka naučil salutovat, mávat a pochodovat. Jak uvádí web Britannica, zdálo se, že tyto povinnosti plní medvěd s radostí.
Když Wojtek necvičil, bavil se s ostatními vojáky v táboře tím, že se s nimi věnoval nejrůznějším aktivitám včetně wrestlingu. Zápas obvykle skončil medvědovým vítězstvím. Poražený ležel „na lopatkách“ a medvěd mu olizoval tvář. Mimo to Wojtek rád jezdil v muničním voze, jako medvídě na místě spolujezdce, později na zadním sedadle.
Svou „ložnici“ měl Wojtek v muničním skladu, přesto se podle vzpomínek vojáků vkrádal do jejich stanů, protože mu bylo smutno. Oblíbil si také sprchování, dokonce se naučil sprchu sám zapnout. Mnohdy kvůli tomu nezbyla voda na ostatní.
ČTĚTE TAKÉ: Sražený medvěd může skončit jako vycpaný exponát. Řidič z místa ujel, zvíře nechal trpět
Jednou se údajně Wojtek dostal nepozorovaně do sprch, kde narazil na špeha – toho pohled na obřího medvěda natolik vyděsil, až se rozkřičel, čímž vzbudil stráže. Díky jeho zajetí polští vojáci odhalili pozice nepřátelských vojsk. Wojtkovou odměnou byly lahve piva a neomezená doba sprchování.
Podpora i na frontě
Po dvouletém putování a životě na Blízkém východě se měla rota nalodit na plavbu do Itálie, nastal však problém. Na palubu lodě nesměla zvířata, s čímž se však nehodlali polští vojáci smířit. Wojtek proto obdržel vlastní služební číslo a oficiálně mu byla udělena hodnost vojína. „Měl výplatní pásku. Nedostával peníze, ale byl oficiálně polským vojákem,“ vzpomínal Narebski. Kvůli své velikosti dostával Wojtek dvojnásobný příděl.
Čtěte také
Medvěd však nebyl jen morální podporou roty, údajně se zapojil i do akce, a to v bitvě o Monte Cassino v květnu 1944. Říká se, že Wojtek přenášel bedny s municí mezi kamiony a bojujícími jednotkami a nic neztratil. Na jeho počest si rota změnila odznak za medvěda, který v tlamě nese dělostřelecký granát. Za svou statečnost si navíc Wojtek vysloužil povýšení do hodnosti desátníka.
Se svými společníky Wojtek prošel Itálii a po skončení války byl se zbytkem své jednotky v roce 1946 poslán do relokačního tábora ve Skotsku. Mnozí vojáci původem z Polska se odmítli vrátit do své rodné vlasti, která spadala do sovětské sféry vlivu. Pro místní byl Wojtek milým rozptýlením, děti se ho nebály a medvěd se stal hlavní atrakcí.
Památníky po celém světě
Zůstat v táboře do konce života však nepřipadalo v úvahu, a tak se začalo jednat o tom, kam Wojtek poputuje. Ve volné přírodě by vzhledem k tomu, že celý svůj život strávil v blízkosti lidí a zřejmě se považoval za jednoho z nich, Wojtek nepřežil. Myšlenka na to, že by se urostlý medvěd podíval do domoviny svých bratrů ve zbroji taktéž nepřipadalo v úvahu. S největší pravděpodobností by byl zneužit k propagandistickým účelům.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Medvěd se vloupal do domu. Nečekaný zloděj ukradl z mrazáku lasagne a zmizel, ukazuje video
Nakonec našel domov v edinburské zoologické zahradě, kam ho jeho věrní spolubojovníci chodili navštěvovat. Navzdory protestům mu nosili pivo, sladkosti a cigarety, na něž byl po celý život zvyklý. Dokonce za ním i skákali do výběhu, kde s ním, jak bylo zvykem, zápasili. Říká se, že když uslyšel polštinu, ožil radostí.
Neodmyslitelný kamarád polských vojáků z 22. zásobovací roty zemřel 2. prosince 1963, bylo mu 21 let. Jeho příběh je znám po celém světě. Na jeho počest bylo postaveno více než deset památníků či soch, ať už ve Skotsku, Kanadě, Polsku či jiných zemích. Život desátníka Wojtka byl i několikrát zfilmován, ať už formou dokumentu nebo animovaného filmu.
Věnuje se převážně zdravotnickým tématům. Komunikuje s dárcovskou platformou Znesnáze a zpracovává sociální témata a texty, které pomáhají potřebným. Vystudovala obchodní akademii se zaměřením na cestovní ruch. První novinářské zkušenosti získala na Vyšší odborné škole publicistiky, kde přispívala do studentského magazínu Generace20. K redakci CNN Prima NEWS se připojila zprvu jako stážistka, posléze jako redaktorka v roce 2020. Od roku 2025 se stala posilou editorského týmu CNN Prima NEWS. Mezi její záliby patří čtení do brzkých ranních hodin, multitasking, cestování a čas trávený se zvířaty a přáteli.
