V České republice už našly práci desítky tisíc ukrajinských běženců. Život v cizí zemi jim často komplikuje jazyková bariéra i komunikace s úřady. Kadeřnice Kateryna, která utekla z Kyjeva do Žďáru nad Sázavou, se stala vůbec prvním uprchlíkem s živnostenským listem v okresu. Teď už má svou klientelu, po domově se jí ale stýská.
Přijít o všechno, nevidět rodinu ani kamarády a začít na úplně neznámém místě od nuly. To je příběh Keteryny, která uprchla z Ukrajiny. Jako jedna z mála může dělat práci v oboru, který umí nejlépe. „Bylo to těžké. Ze začátku jsem vůbec nechápala, co se kolem děje, ale za pomoci kamarádů, přátel z charity a lidí, které kolem sebe mám, se to zlepšilo. Hodně mi pomáhali,“ popsala kadeřnice Kateryna.
V salonu ve Žďáře nad Sázavou pracuje skoro rok, učí se česky a má i své pravidelné klientky. „Káťa se mě vůbec na nic nemusí ptát. Prostě to umí, nechávám to na ní,“ sdělila zákaznice Radka. „Zvykám si. Je důležité, že svým klientům rozumím a oni rozumí mně. Na začátku jsem prosila o pomoc, ale teď mluvím sama,“ pronesla Kateryna.
Nyní si ale musí znovu zařídit veškeré dokumenty na úřadech. „Káťa má vízum do 8. 3. Musí znova požádat o vízum, znova zařídit sociální a zdravotní pojištění, dojít na finanční úřad a také obnovit živnostenský list,“ popsala majitelka kadeřnictví Monika Podhajská.
Kateryna si nepřála nic jiného, než aby v bezpečí byli i její blízcí. Od srpna našla v Česku azyl i její matka. „Nevím, kdy se vrátím domů, nevím, kdy skončí válka, teď se tam bombarduje,“ řekla Alevtina, matka Kateryny. „Každý den volám svým kamarádům a ptám se, jak je v Kyjevě. Je tam problém s energiemi, se světlem a vodou, ale jsme Ukrajinci. Nás nikdo nepokoří,“ uvedla Kateryna. Při vzpomínkách na domov se občas obě neubrání slzám. Věří tomu, že válka letos musí skončit.