Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz
V Poslanecké sněmovně vrcholí diskuze o novele exekučního řádu. Příští týden by se jí měla Sněmovna zabývat ve druhém čtení. Jedním z témat má být i tzv. teritorialita, tedy přidělování případů soudním exekutorům dle územního principu, nikoli dle přání věřitele. Nejde přitom o nic nového, teritorialita se diskutuje již několik let. Zatím se však nikdy k její implementaci nepřistoupilo. Má totiž řadu odpůrců.
„Praxe exekucí a vymáhání pohledávek se zastropováním cestovních nákladů, zvyšováním nezabavitelných částek a podobně oproti excesům v minulosti výrazně zlepšila. V uplynulých deseti letech došlo k celé řadě významných změn, jejichž společným jmenovatelem je ochrana dlužníka,“ říká Jan Plaček z Vysoké školy ekonomické v Praze, který se tématu vymáhání pohledávek v českém tržním prostředí dlouhodobě věnuje.
S tím souhlasí i soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka: „V průběhu několika posledních let se výrazně zlepšila pozice dlužníků, což je samozřejmě v mnoha ohledech správné. Nesmí se tak ale dít na znatelný úkor druhé strany, tedy věřitelů.“
Dluhy z dětství si do dospělosti nesou tisíce Čechů. Novela zákona to má změnit
Novelu zákona ministerstva spravedlnosti, která by měla zabránit tomu, aby děti vstupovaly do dospělosti s dluhy, na svém pondělním zasedání schválila vláda. Novinářům to řekla ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). Návrh například redukuje možnost vymáhání peněžitých dluhů dětí jen do výše jmění nezletilého ke dni, kdy nabyl plnou svéprávnost.
Velký vliv na kultivaci prostředí měla zejména volná podnikatelská soutěž mezi exekutory. „Věřitel si dnes soudního exekutora volně určuje podle předchozích zkušeností, efektivity vymáhání, kvality poskytovaných služeb. Zavedení teritoriality toto právo oprávněného vylučuje, tím by došlo k zániku soutěže mezi exekutory, kteří by ztratili jakoukoli motivaci k efektivnějšímu vymáhání,“ uvádí Martin Maisner z představenstva České advokátní komory.
Neblahá zkušenost s exekutory?
Většina velkých věřitelů se shoduje, že oproti dřívějšku výrazně snížila počty spolupracujících exekutorů či je vyměnila za jiné, ať už jde o rozdíly ve výši vymáhání, komunikaci a transparentnost provádění exekucí. „Mnozí exekutoři nemají vykonavatele, rezignují na opakované lustrace majetku, neposkytují dálkový přístup k ověření vyplácení peněz a k ověření, zda nedochází k průtahům. Často po předání věci k jinému exekutorovi dochází k jejímu vymožení, přestože to dříve po léta nebylo možné,“ říká Karel Goláň z Bohemia Faktoring, jednoho z nejvýznamnějších věřitelů v ČR.
V podobném duchu hovoří i Marek Ambrož z České spořitelny: „Exekutoři působí v našem státě již dvacet let. Za tu dobu si řada oprávněných vyzkoušela spolupráci s více exekutory a pro další spolupráci si vybrala toho nejúspěšnějšího, toho, se kterým se mu nejlépe komunikuje a jedná. Vybrali si je proto, protože byli spokojeni s jejich prací. Úspěšní exekutoři byli schopni jim poskytnout požadovaný servis ve formě bezproblémové komunikace, poskytování reportů o kauzách či možnost dálkového náhledu na probíhající kauzu. S teritorialitou bychom byli nuceni spolupracovat i s těmi exekutory, se kterými jsme dříve rozvázali spolupráci, jelikož jsme nebyli spokojeni s výsledky jejich práce.“
Podstatným argumentem proti omezení svobodné volby exekutora věřitelem je i neblahá zkušenost s exekutory, kteří vymožené peníze zpronevěřili. „Zastupujeme desítky věřitelů, převážně měst a obcí, jejichž peníze exekutorka po vymožení zpronevěřila. Ta byla již za zpronevěru odsouzena, ale peníze se nedaří získat zpět, případy se vlečou a věřitele stojí další peníze na soudních poplatcích. A takových případů evidujeme více. Naprosto proto chápu, že věřitelé chtějí pracovat jen s prověřenými exekutory“, říká Zdeněk Brunclík z advokátní kanceláře Vašíček a partneři. „Pokud by teritorialita zajistila více práce nesolidním exekutorům, tak na to nakonec doplatí i stát, který bude muset uhradit zpronevěřené peníze nebo zaplatit odškodné za nepřiměřenou délku exekučního řízení,“ dodává advokát Brunclík.
Exekuce v Česku se opět rozbíhají. Co dělat, když vám úředník přijde zabavit majetek?
V době nouzového stavu v České republice nemohli exekutoři, až na přesně stanovené výjimky, zabavovat majetek nebo dražit nemovitosti. Od začátku července ale znovu pracují v plném rozsahu. Analytik organizace Člověk v tísni Daniel Hůle radí, co dělat, když k vám exekutor zamíří.
„Tomu, že si věřitelé stěžují, plně rozumím a chápu také jejich argumenty, jak by chystaná novela exekučního řádu a s ní třeba i tolik diskutovaná teritorialita významně snížila efektivitu vymáhání. Osobně si myslím, že to může vést až k tomu, že lidé přestanou splácet své závazky, protože se již nebudou obávat případné exekuce. To by mělo dopad na každého z nás. Je nutné si uvědomit, že věřiteli nejsou jen velké instituce jako například banky či pojišťovny, ale jsou jimi i maminky, kterým partneři neplatí výživné na jejich děti, nebo třeba i majitelé domů či bytů, kterým dlouhodobě neplatí jejich nájemníci,“ doplňuje soudce Karel Šimka.
Princip teritoriality i na Slovensku
Princip teritoriality byl před časem zaveden v sousedním Slovensku. Právě slovenská teritorialita exekutorů slouží některým odborníkům jako vzor pro úpravu českého exekučního řádu.
„Hlavním důvodem k prosazení teritoriality bylo odstranění údajné korupce mezi věřitelem a exekutorem, případně údajného klientelismu. V pohledávkách se pohybuji osm let a nesetkal jsem se ani s jediným případem korupce mezi věřitelem a exekutorem. Vztah je vždy mezi klientem a poskytovatelem služby nastaven transparentně, s tržním akcentem kvality, ceny a efektivity,“ říká Adam Vrbecký managing partner, M. B. A. Legal advokátní kancelář.
„Vzhledem k tomu, že vymáháme pohledávky mimosoudně a soudně i na Slovensku, mám dostatek relevantních informací, které nejsou založeny pouze a jenom na domněnce, avšak striktně na zkušenostech a číslech. Na jejich základě můžu srovnat současný stav v obou zemích. Na Slovensku vymáháme zejména pohledávky pojišťoven, dále operátorů, poskytovatelů energií či bank. Porovnání jsme dělali na segmentu pojišťoven, a to ze dvou důvodů. Prvním z nich je detailní znalost tohoto sektoru a druhým je přesná shoda profilu českých a slovenských spotřebitelů, jelikož trh je historicky velmi podobný a úspěšnosti exekučních řízení byly téměř shodné. V roce 2012 byla tato úspěšnost na Slovensku 33 procent a v Česku 30 procent pohledávek. V Česku se, vzhledem k zvyšování příjmů obyvatel a důraznějšímu posuzování dlužníků, dnes dostáváme na úspěšnost kolem 45 procent. Zatímco na Slovensku se nyní vymahatelnost pohledávek pohybuje kolem 24 procent a dále klesá. U jednoho aktuálního portfolia, které čítá přibližně šest tisíc pohledávek, máme úspěšnost necelých 13 procent. Ze Slovenska se tak i vlivem zavedení teritoriality pomalu stává ráj neplatičů,“ dodává Adam Vrbecký.
