Pospíšil zavzpomínal na Medu Mládkovou
Ve věku 102 let zemřela historička umění a významná mecenáška moderního umění Meda Mládková. Podlehla zdravotním obtížím souvisejícím s pokročilým věkem, uvedlo Museum Kampa, které zesnulá žena založila. Mládková měla nejrůznější přídomky. Ten nejzásadnější ovšem zněl „vášnivá sběratelka“. Společně s manželem Janem dokázali mimo jiné nashromáždit nejpůsobivější kolekci obrazů významného českého umělce Františka Kupky.
„Mládková zemřela dnes v brzkých ranních hodinách. Celý život věřila myšlence, že jestli přežije kultura, přežije i národ. Tato myšlenka po ní zůstane,“ uvedl předseda správní rady nadace a europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09).
Jedna z nejvýznamnějších patronek umění, Meda Mládková, za svobodna Sokolová, se narodila v Zákupech, kde vyrůstala v rodině sládka zámeckého pivovaru. Jejím snem bylo vystudovat obchodní akademii a věnovat se tanci, rodina však její plány komplikovala. Absolvovat taneční kurzy nakonec mohla, až když se přestěhovala za tetou do Prahy. V roce 1938 dokonce obdržela diplom profesionální tanečnice. Nadarmo se jí nepřezdívalo „tvrdohlavá Meda“.
Většinu války Mládková strávila v zahraničí, její konec ovšem prožila doma v Čechách. Následná situace v zemi se však stala jedním z důvodů, proč se Mládková rozhodla znovu odjet do zahraničí. Útočiště našla ve Švýcarsku, kde vystudovala ekonomii. Po komunistickém puči se odmítla vrátit do Československa, ve Švýcarsku však měla pouze časově omezený azyl.
Přistoupila proto na sňatek z rozumu. Jejím manželem se stal belgický šlechtic Remi Antoine Joseph de Mûelenaer, díky kterému si udržela svobodu, získala belgické občanství a mohla dále cestovat. Nakonec se zamilovala, ne však do svého chotě, nýbrž do umění.
Osudová setkání
V Paříži, kde Mládková žila v padesátých letech minulého století, provozovala české nakladatelství Editions Sokolova, kde vydala mimo jiné první samostatnou monografii malířky Toyen. Díky své vášni vystudovala dějiny umění. Se šlechticem se nakonec rozvedla. Ve francouzské metropoli totiž poznala dvě osudové lásky – ekonoma Jana Mládka a malíře českého původu Františka Kupku.
Právě jeden z Mládkových přátel ji upozornil na malíře, kterého v Česku odmítali a ve Francii prakticky neznali. Jeho díla však Mládkové učarovala. Rozhodla se tedy, že je bude horlivě propagovat. S Kupkou se až do jeho smrti v roce 1957 pravidelně setkávali. S druhým manželem se jí nakonec podařilo shromáždit největší soukromou sbírku Kupkových děl na světě.
S Mládkem se přestěhovali do Washingtonu v USA. Společně dali dohromady sbírku umění, která si vydobyla světový věhlas. Ve svém domě manželé hostili řadu významných osobností – například Ferdinanda Peroutku nebo Jiřího Voskovce. Při cestách po USA pobývali v jejich domě i spisovatel Bohumil Hrabal nebo prezident Václav Havel.
Rekonstrukce a odkaz
Ve Washingtonu se Mládková mimo jiné věnovala komplexní rekonstrukci vil, které celkově renovovala podle svých návrhů, včetně vybavení nábytkem, dekoracemi a uměleckými díly. Nadále se přitom vášnivě věnovala své sbírce, pro kterou neváhala obětovat cokoli. Dokazuje to její rozhodnutí prodat dům ve Washingtonu kvůli Kupkovu obrazu Katedrála.
Od roku 1967 jezdila Mládková do Československa a podporovala umělce, kteří nemohli svobodně vystavovat. Sbírka z té doby se stala základem dnešního Musea Kampa, které založila po svém návratu do vlasti po Sametové revoluci v roce 1989.
Za vznikem unikátního muzea stál bolestný okamžik jejího života, smrt jejího milovaného manžela, který zemřel těsně před revolucí. Na Mládkovo přání se proto rozhodla věnovat část jejich osobní sbírky městu Praha a zrekonstruovat kvůli ní budovu Sovových mlýnů, kde vzniklo zmíněné Museum Kampa.
