Neklidní zemědělci v Evropě
Málokdo dráždí protestující zemědělce ve Francii, Německu, Belgii a dalších zemích EU více než Zelení. Představitelé tohoto evropského uskupení jsou pro rolníky nepřítelem číslo jedna, přesto se snaží nespokojené chasníky na traktorech přesvědčit, že Green Deal ve skutečnosti představuje velkou příležitost. Hraje se o hodně. I hlasy farmářů mohou Zeleným v červnových eurovolbách pomoci od fiaska.
Traktory blokující ulice a přístavy velkoměst, hořící balíky slámy, křik, hněv, hnůj nakydaný před vládními budovami. Evropa si v poslední době musela zvyknout na masivní protesty zemědělců, které od dřiny na polích vyhnala nespokojenost přecházející v brunátný vztek.
ČTĚTE TAKÉ: Protest proti pravicovému extremismu v Berlíně. Dorazilo 150 tisíc lidí, plánují lidský řetěz
Naposledy to bylo hodně nahlas slyšet od francouzských rolníků: Chceme více peněz. Menší konkurenci z ciziny. A v neposlední řadě: přehodnocení přísných environmentálních předpisů EU.
V ten samý moment, v té samé Francii, se přitom souběžně s nazlobenými manifestacemi sešli představitelé evropských Zelených, aby vymysleli, jak zamezit pravděpodobnému fiasku v červnových eurovolbách.
Možná se měla v Lyonu původně řeč točit kolem trochu jiných témat.
Jenže aktuální vlna protestů míří ze všeho nejvíce právě proti Zeleným.
Proto se v historickém městě na soutoku Rhôny a Saôny nakonec jednalo hlavně o tom, jak přesvědčit zemědělce, že pro ně politika strany opírající se o Green Deal není hrozbou, ale naopak mocným spojencem a příležitostí.
„Nejsme váš nepřítel!“ vzkazovali delegáti zachmuřeným sedlákům. „To naši konzervativní a krajně pravicoví oponenti způsobili, že jste se ocitli v zoufalé situaci.“
Vybrali jste si špatného nepřítele
Opatrně formulované argumenty ovšem na rozbouřené ulici zanikají v řevu nespokojených, pro něž jsou Green Deal a další zelená pravidla symbolem spousty komplikací, v nejhorším případě i úpadku.
Přímo na lyonském zasedání se to Zeleným pokoušel vysvětlit pěstitel hrušek Joris Michon.
„Chceme, abychom přestali být závislí na dotacích,“ vysvětloval. „Chceme si svou prací zajistit důstojné živobytí. Chceme spravedlivé ceny, možná se zavedením regulace trhu a lepším rozdělením zisků z marží.“
Delegáti Zelených na jeho slova souhlasně přikyvovali: „To přece chceme i my. Jsme s vámi.“ Třeba rakouská ministryně životního prostředí a klimatu Leonore Gewesslerová byla v rozhovoru pro web Politico ještě konkrétnější. Tvrdila, že zemědělci ve skutečnosti protestují proti desetiletím politiky konzervativních stran.
„Pro mnohé byli jen pěšáky, s nimiž mocní hýbali na evropské šachovnici agrobyznysu,“ mínila. „Musíme jim ukázat, že si v Green Dealu vybrali špatného nepřítele.“
Green Deal = zisk pro rolníky?
Upřímně – momentálně je to pro Zelené úkol nikoliv pouze prioritní, ale přímo existenční. Roku 2019 se tato strana stala čtvrtým nejvíce zastoupeným politickým uskupením Evropského parlamentu. Jenže po červnových volbách může podle průzkumů ztratit až třetinu svých křesel.
To by ohrozilo všechno, co chtěli do budoucna prosazovat.
Počínaje Green Dealem.
Německá europoslankyně Terry Reintkeová se proto rolníky pokouší přesvědčit, aby nahlédli do programu strany. V posledních čtyřech letech se Zelení podle ní zabývali právě i spravedlivějšími mzdami pro zemědělce, kompenzacemi za opatření k ochraně životního prostředí, obraně před globálními obchodními dohodami.
Jen tohle však hořící balíky slámy z pařížských či bruselských ulic zjevně neuhasí.
I proto irský ministr životního prostředí Eamon Ryan stejnému webu řekl, že Zelení by měli zemědělcům mnohem více naslouchat. Projevit skutečný zájem. Přesvědčit je, že právě politika šetrná ke klimatu může vést i k jejich zisku. Jeho názorový souputník, nizozemský europoslanec Bas Eickhout, navíc demonstrantům nabídnul ještě jedno plus, které prý mají Zelení oproti svým oponentům k dobru: čitelnost, předvídatelnost.
Evropští Zelení si v Lyonu tleskali. To samé by rádi dělali i po červnových eurovolbách. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
„Jiné strany jsou jeden den pro environmentální politiku, druhý se staví proti ní. U nás víte, na čem jste. Ze své vize neslevujeme,“ vysvětloval.
Otázkou zůstává, kam Zelené vychvalovaná vize dovede. Zatímco o jejich přepokládaném propadu již byla řeč, konkurenční středopravicová Evropská lidová strana (EPP), která si zakládá třeba právě na kampani proti „zelené“ politice, si silné postavení zřejmě udrží. A nic na tom nemění fakt, že je spojena s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, přední architektkou a propagátorkou Green Dealu, která svůj postoj k tomuto tématu postupem doby přehodnotila.
„Už jen proto je důležité, aby Zelení svůj vliv neztratili,“ míní Reintkeová. „Pokud existuje nějaká šance na pokračování Green Dealu, pak je nutně spojena se Zelenými.“