Řadě řidičů přijde povolená rychlost nudná. A nebo ji prostě přehlédnou. Zdroj: Pixabay
Nepozornost, nuda za volantem nebo časová tíseň. To jsou nejčastější důvody, proč řidiči překračují předepsanou maximální rychlost. Spěch je tedy jen jedním z faktorů. I proto se zdá, že apelovat na zpomalení jen argumentem, že rychlou jízdou ušetříte malé množství času, nebude mít kýžený efekt.
Na začátku června odvysílala Česká televize dokument režiséra Víta Klusáka nazvaný 13 minut, který přibližuje tragické nehody očima jejich viníků. Název snímku je odvozen od cesty po dálnici z Brna do Prahy. Když řidič pojede o 20 km/h nad maximální povolenou rychlostí, ušetří celkem 13 minut. Jenže tady se autoři filmu dopouštějí zásadní chyby. Domnívají se, že řidiči jezdí rychle, protože spěchají. To ale rozhodně vždy neplatí.
Studie SARTRE 3, kterou si nechala zpracovat Evropská unie, je opravdu velmi stará. Vyšla už v roce 2004, jenže od té doby bohužel nevznikl ucelenější pohled na chování řidičů, než je právě tento téměř 300stránkový dokument. Slučuje dohromady mnoho zajímavých průzkumů na různá témata od používání bezpečnostních pásů po požívání alkoholu a drog. Porušování maximální povolené rychlosti samozřejmě nemůže chybět.
„Většina řidičů otevřeně přiznává, že víceméně pravidelně porušují rychlostní limity,“ podotýká studie s tím, že lidé obvykle jezdí takovou rychlostí, kterou podle sebe považují za bezpečnou. Nikoliv tedy podle toho, co plošně dovolují předpisy. Když už jsou řidiči konfrontováni s tím, že překročili rychlost, snaží se někteří obhájit své chování třeba tvrzením, že nutně pospíchali. Často ale neříkají pravdu.
V průzkumu v jednotlivých evropských zemích řidiči přiznali, že velmi často jezdí rychle jen proto, že je nízká rychlost nudí. Argumentují také, že si celkově užívají rychlou jízdu. (Tyto dva argumenty by vlastně šlo spojit dohromady, ale studie je odděluje). Dalším důvodem překračování rychlosti je pak opravdu to, že mají naspěch. Jednoduše někde už dávno měli být, nestíhají, a tak se snaží dohnat časovou ztrátu.
Někdy to vypadá, že jedeme pomaleji
Pak je zde ale ještě jeden zásadní důvod. Mnoho řidičů přiznalo, že místo toho, aby rychlost kontrolovali pohledem na tachometr, dávají přednost vlastnímu odhadu. Jenže taková schopnost je jednak silně subjektivní a jednak se mění podle situace, ať už jde o šíři vozovky, okolí a jeho změny či auto, kterým právě člověk jede. To vše může vést k tomu, že lidé svou rychlost podcení.
„Jde například o situace, kdy řidič jel dlouhou dobu vysokou rychlostí třeba po dálnici. V takovém případě dochází k postupnému podceňování rychlosti, a tím pádem k jejímu zvyšování, aniž by si to řidič uvědomil,“ varuje SARTRE 3. Problém může nastat i tehdy, kdy je potřeba výrazně zpomalit. Například při sjíždění z dálnice a následném vjetí do obce. I v takové chvíli řidiči vnímají vyšší rychlost jako přiměřenou.
Podobná situace podle studie nastává také tehdy, pokud po dlouhé hladké rovince následuje úsek zatáček, zejména na rychlostních komunikacích, kdy jsou řidiči takzvaně rozjetí. Může se pak stát, že svou rychlost v zatáčce přeženou. Dalším problémem je jízda v situaci, kdy lidé nemají žádné referenční body, třeba v noci nebo za mlhy. I tehdy řada lidí jede výrazně rychleji, než by z bezpečnostního hlediska měla.
Záleží na člověku
Asi není velkým překvapením, že inklinace k porušování maximální povolené rychlosti a rychlejšímu řízení závisí i na pohlaví, stáří nebo profesi. „Mladí řidiči mají tendenci jezdit rychleji než staří. Muži jezdí rychleji než ženy. Řidiči profesionálové preferují rychlou jízdu více než ti, kteří na silnice vyrazili ze soukromých důvodů,“ shrnuje jednoznačně studie. Podobný vliv mají vozy se silnějšími motory. Rychleji jezdí také majitelé komfortnějších aut, protože to pro ně není nepohodlné. Řidiči SUV sedí výš, a i to podle studie zhoršuje vnímání rychlosti, která řidičům připadá nižší, než ve skutečnosti je.
Protože se studie SARTRE 3 zabývala celou Evropou, mohla porovnat výsledky z jednotlivých zemí. Zajímavé je, jak si řidiči takříkajíc sypali popel na hlavu. Na dotaz, zda jezdí rychleji a nebezpečněji než ostatní, souhlasně odpověděli hlavně lidé ze zemí, jejichž řidiči jsou všeobecně považováni za spořádané. Jde například o 34 procent Nizozemců a 24 procent Švédů. V Česku si to myslí jen 15 procent dotázaných, na Slovensku ale hned 22 procent.
Rychlost na dálnicích nejvíce překračují Dánové, celkem 46 procent, následovaní Řeky s 40 procenty. Evropský průměr je 28 procent, ale Češi se k překračování rychlosti na dálnici přiznali jen ve 14 procentech. Pod průměrem jsou podle svého mínění i při překračování rychlosti v obci. K tomu se doznalo šest procent lidí. A kdo má nejraději rychlou jízdu? Nejvíce prý Dánové, řeklo to 15 procent z nich. Stejně to má jen sedm procent českých řidičů.
Argumenty, které nefungují
Důležitým sdělením celé studie je fakt, že velké množství řidičů, kteří jezdí rychleji, tak nečiní z faktických, ale spíše z emocionálních důvodů. To je dobré vědět proto, že v takovém případě argumenty o ušetřeném čase neplatí. To už se ukázalo například v minulosti, kdy lidé kritizovali snížení rychlosti na ulici 5. května v Praze z 80 na 50 km/h. Argument, že při 80 km/h projedou celý úsek jen o tři minuty rychleji, je příliš nepřesvědčil. Stejně tak lze předpokládat, že řidičům na dálnici z Prahy do Brna v řadě případů nesejde na tom, že v cíli budou o 13 minut dřív.
