Dálnice (Ilustrační foto) Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Zatímco Němci, Poláci či Rakušané stavějí dálnice a železnice, my řešíme složité byrokratické problémy a trváme na „svatém formalismu“. Na středečním Summitu stavebního rozvoje to řekl šéf Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) Ondřej Boháč. Netýká se to však pouze dopravní infrastruktury. Jako příklad, jak lze bleskurychle stavět, uvedl například LNG terminály, které zachránily Evropu před energetickou krizí. Zatímco Nizozemci či Němci je byli schopni během několika měsíců z ničeho postavit, my bychom prý kolem nich několik let obíhali byrokratické kolečko.
Proč Poláci stavějí lépe dálnice?
„Ty příběhy jsou všude v Evropě stejné. Stát rozhodne, že se mají propojit dvě města třeba dálnicí. Krajský plán poté vytvoří nějaký koridor a obecní plán upřesní trasu v rámci koridoru, takže máme naplánováno a připraveno. Poté ale přijde projektant a zjistí, že přestože je vše naplánováno, tak v cestě něco vadí – například tam může být špatné podloží,“ popsal Boháč na Summitu stavebního rozvoje .
ČTĚTE TAKÉ: Stavebnictví je v těžkém útlumu. Hrozí dluhová krize a porostou ceny nájmů, varují experti
Přesně v tomhle momentě se podle něj rozchází český a evropský přístup. „Tahle pohádka se dělí na dva příběhy, jak se k podobným příběhům přistupuje u nás či v Evropě. V rámci projektu je vždy možné dohodnout nějaké řešení. My uděláme to, že jdeme měnit územní plán. V ostatních zemích vědí, že jsou domluveni s autoritami, které územní plán schvalují, takže si řešení jen potvrdí a mohou stavět. My místo toho musíme probíhat kolečkem povolování přes různé úřady, což stavbu může oddálit o řadu let,“ vysvětlil.
Jako příklad úspěšných investic do infrastruktury se v poslední době uvádí Polsko. „Nedávno proběhla mediální debata, že se v Polsku staví z evropských investic dálnice a tratě, zatímco u nás rozhledny. Myslím, že to pouze ilustruje ten problém. V momentě, kdy se třeba v Německu už jezdí na novém obchvatu, tak my jsme teprve v části soudního přezkumu,“ dodal.
Česko podle něj preferuje spíše formalismus oproti splnění účelu. „Snažím se upozornit na mentální nastavení, jakým se k územnímu plánování přistupuje. U nás vítězí forma a formalismus, který je svatý. Do toho se snažíme projekty napasovat. Kdežto plánování v okolních zemích sleduje účel a cíl a forma se tomu podřizuje,“ vysvětlil Boháč.
Odvolání bez udání důvodů
Příklad dalších komplikací pro výstavbu důležité infrastruktury může být například protest ekologických organizací, které přitom ani nemusejí vyplnit důvod, co jim na stavbě vadí. Nedávno se to dělo například u jednoho z úseků dálnice D35.
„Jestliže se odvolá jakýsi spolek ze Šumperka proti stavebnímu povolení dálnice D35 u Litomyšle a do odvolání napíše, že důvody zatím nemá, protože má hodně práce, ale brzy je pošle, je to pro mě naprosto zdrcující a tomuhle se musí stát umět bránit,“ sdělil v září v Partii poslanec ANO Martin Kolovratník.
Ministr dopravy vidí řešení v liniovém zákoně. „Tento konkrétní spolek se pro mě nepochopitelně odvolá čtyřmi řádkami a napíše, že měl jiné povinnosti, takže proč se odvolává, nám sdělí později. Jedním z návrhů, které jsme připravili pro liniový zákon, je právě zrušení těchto blankytních podání,“ vysvětlil v Partii ministr dopravy Martin Kupka (ODS).
LNG terminály
Boháč však na konkrétních případech upozornil, že jsou v zahraničí rychlejší také u jiných než dopravních projektů. „Další příběh se týká energetické krize. Zavřely se kohoutky z Ruska a Evropa dokázala reagovat velmi rychle tím, že postavila terminály pro převážení plynu, čímž nás zachránila,“ popsal.
Terminály tak vyrostly během několika měsíců. „V otázce plánování je to pořád stejný příběh. Taky je v zahraničí neměli naplánované, ale díky jejich systému dokázali velmi rychle reagovat a v řádu několika měsíců sehnali povolení a ve velké rychlosti je postavili. Tím pádem zachránili významnou část Evropy včetně nás,“ vysvětlil
„Kdybychom tento úkol na sobě měli my, tak jsme teď teprve v nějakém zjišťovacím řízení, ve změně zásad územního rozvoje a doufáme, že to třeba do pěti let projde,“ doplnil geograf.
Mohuč jako vzor
Další příklad si vybral z období covidu ohledně raketového rozvoje německé Mohuče. „Mohuč je město zhruba velikosti Plzně. Bylo velmi zadlužené, a když se rozjel covid, shodou okolností mělo nějaký kontakt s firmou BioNTech. Starosta mohl rychle reagovat, protože nemusel měnit územní plán, a postavil v Mohuči fabriku na vakcíny Pfizer. Od společnosti dostali jednorázovou daň v přepočtu přes 30 miliard korun,“ popsal Boháč.
„Představte si, že by město Plzeň s rozpočtem šesti miliard dostalo takovou jednorázovou daň. Mohuč zaplatila veškeré své dluhy a přeměnila všechny své brownfieldy pro různá biotechnologická centra. Dnes se jedná o jednoho z německých žraloků. My bychom pravděpodobně byli stále v nějakém zjišťovacím řízení, jestli je to vůbec možné,“ doplnil ředitel IPR.
