Ústava z roku 1920 stanovila funkční období československého prezidenta na sedm let. „Rozhodlo se o tom pod vlivem tehdejší Francie,“ vysvětluje historička Marie Ryantová z Jihočeské univerzity, spoluautorka knihy Českoslovenští prezidenti. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS odpovídá i na provokativní otázku, zda nezkrátit mandát prezidenta na dva roky. Připomíná také, že první volba Masaryka v roce 1918 byla z právního hlediska neplatná a v roce 1934 byl Masaryk po mrtvici a k prezidentskému slibu potřeboval nápovědu.
Ve Spojených státech, které byly v roce 1918 pro nově založenou Československou republiku v mnohém vzorem, se tehdy prezident volil na čtyři roky. Proč českoslovenští politici chtěli o tři roky delší volební období?
Stalo se tak pod vlivem Francie, kde tehdy délka prezidentského mandátu trvala právě sedm let.
Dnešní francouzští prezidenti ale přece mají mandát pouze na pět let?
Ano, o zkrácení volebního mandátu se zasadil prezident Jacques Chirac. A právě za jeho úřadování bylo na základě referenda z roku 2000 zkráceno funkční období francouzského prezidenta ze sedmi na pět let.
Proč si Československo vybralo za vzor právě Francii?
V rámci zahraničního odboje v době první světové války pro nás měla Francie mimořádný význam. Ve francouzském exilu působil Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik i další politikové. Už v roce 1916 z jejich iniciativy a s podporou T. G. Masaryka dokonce ve Francii vznikla Československá národní rada, která byla 14. října 1918 přetvořena v takzvanou prozatímní československou vládu v Paříži.
Masaryk v časopise Světozor, 31. 7. 1924. Zdroj Kramerius, Moravská zemská knihovna v Brně. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Masaryk po mrtvici, museli mu napovídat
Ústava také stanovila, že prezidentskou funkci lze vykonávat maximálně dvakrát, tedy dvakrát po sedmi letech. Tento zákon neplatil pro Masaryka, který se tak mohl stát prezidentem znovu i v roce 1934. Zaznamenala jste nějakou dobovou nevoli či protesty proti této výjimce?
Ústava z roku 1920 byla považována za nenapadnutelnou, a ta výslovně stanovila: „Nikdo nemůže býti více než dvakráte po sobě zvolen. Kdo byl presidentem po dvě po sobě jdoucí volební období, nemůže opět zvolen býti, dokud od skončení posledního období neuplyne sedm let. Ustanovení toto nevztahuje se na prvního presidenta Československé republiky.“ Jak víme, Masaryk měl při prezidentských volbách v roce 1927 i 1934 také protikandidáty, v obou volbách však zvítězil. A zvláště jeho poslední kandidatura z roku 1934, k níž se nakonec rozhodl až pod určitým tlakem, byla veřejností přijata s úlevou.
Připomeňme, že prezidenta tehdy volil parlament. Zmínila jste protikandidáty, Masarykovi se v roce 1934 postavil komunista Klement Gottwald. I když mu poslanci a senátoři dali jen 38 hlasů (Masaryk jich dostal 327), připouštěl si tehdy Masaryk, že by jednou komunisté mohli ovládnout Československo?
V době čtvrté volby 24. května 1934 již tehdy 84letého Masaryka opouštěly síly. Ale málokdo věděl, že ho měsíc před volbou postihla mozková příhoda, v jejímž důsledku špatně viděl, obtížně ovládal pravou ruku a trpěl výpadky paměti, takže i slova přísahy mu museli napovídat přísedící. Dalekosáhlé úvahy o potenciálním komunistickém nebezpečí tedy už asi nerozvíjel. Komunisté ale o sobě při volbě dávali hlasitě vědět, a dokonce rušili její průběh skandováním hesla: „Ne Masaryk, ale Lenin!“
Národní listy z 25. 5. 1934 oznamují zvolení Masaryka prezidentem. Zdroj Kramerius, Moravská zemská knihovna v Brně. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Gottwaldův útěk do Moskvy
To věčné české obracení se k Moskvě k takzvanému „ruskému dubisku“. Jak na tyto výkřiky reagoval stát?
Na komunistické poslance Klementa Gottwalda a Václava Kopeckého byly následně vydány zatykače za velezradu, načež tajně uprchli do Sovětského svazu. Masaryk se ale tehdy hlavně soustředil na prosazení nástupnictví Edvarda Beneše. A v republice narůstalo i další nebezpečí, které se už v následujícím roce projevilo výrazným volebním úspěchem Henleinovy Sudetoněmecké strany. Henleinovu stranu přitom Masaryk po vítězné volbě v roce 1934 podcenil a proti vůli většiny politiků odmítl její zákaz jako nedemokratický.
Hypotetická otázka – kdyby Masaryk vsadil na někoho politicky prozíravějšího než na Edvarda Beneše, mohlo se Československo v únoru 1948 vyhnout převzetí moci komunisty?
Historici nemají rádi otázky „co by bylo, kdyby“. Společenské dění je vzhledem k působení mnoha faktorů obtížné předvídat. Pokud pomineme Masarykův zdravotní stav, naskýtá se především otázka, zda bylo vůbec možné najít v době jeho abdikace v roce 1935 někoho politicky prozíravějšího než Beneše. A zda by měl šanci být zvolen prezidentem.
Kdo mohl konkurovat Benešovi?
Významnou osobností byl agrárník, a v letech 1932–1935 předseda vlády, Jan Malypetr, který později v roce 1944 založil Ligu proti bolševismu, za což byl po válce postaven před soud, ale osvobozen. K účasti v prezidentské volbě byl přesvědčován i několikanásobný ministr Milan Hodža, který odmítal poválečnou spolupráci se Sovětským svazem a trval na koncepci integrace střední Evropy. O prezidentské kandidatuře uvažoval i tehdy již pětasedmdesátiletý Karel Kramář (1860–1937), protibenešovské křídlo v agrární straně ji však nabídlo botanikovi Bohumilu Němcovi (1873–1966), který ji nejprve přijal, ale v den volby odstoupil.
Neplatná volba z roku 1918
Připomeňme si počátky prezidenství v našich končinách. Kdy u nás proběhla první volba československého prezidenta?
Ve čtvrtek 14. listopadu 1918 na půdě Revolučního národního shromáždění v Praze ve Sněmovní ulici. Z právního hlediska bychom ji ale dnes mohli označit za neplatnou. Konala se v době, kdy zbrusu nový parlament ještě neměl ustaveno předsednictvo a poslanci neměli složen slib. Volby se kvůli zpoždění vlaku nezúčastnili poslanci za Slovensko a někteří z poslanců volit odmítli. Jediný kandidát T. G. Masaryk navíc ještě pobýval v zahraničí.
Proč takovou volbu nikdo nenapadl?
Volba byla současně vnímána jako provizorní a dočasně platná, příští měla následovat hned po přijetí „konečné ústavy“. Nejspíše z těchto důvodů její průběh ani výsledek nikdo oficiálně nezpochybnil.
Na dva roky, na pět, na sedm?
Masaryk byl pak zvolen ještě třikrát, v letech 1920, 1927 a 1934. Vedla jste autorský kolektiv, který napsal velmi zajímavou knihu Českoslovenští prezidenti (Paseka, 2016). Jak dlouhé funkční období byste preferovala pro dnešní české prezidenty? Slyšel jsem hlasy, že po zkušenostech s Milošem Zemanem by stačilo dvouleté období.
Dvouleté období je dosti krátké, pokud tedy nemá být prezident jen dekorativní figurkou na kladení věnců a podobně. V takovém případě bych se obávala, aby se funkce prezidenta nestala nástrojem pro někoho, kdo by s ní dovedl v krátkých funkčních obdobích opakovaně manipulovat. A navíc se mi po nedávných zkušenostech zdá dosti děsivou představa zažívat v tak krátkých intervalech znovu a znovu prezidentskou kampaň. Nehledě na finanční zátěž s tím spojenou. Zůstala bych u pětiletého mandátu.
A co přímá volba, nevrátíme se raději k volbě prezidenta parlamentem?
Přímá volba měla napomoci tomu, aby si občané mohli vybrat kandidáta, který bude prezidentskou funkci během pětiletého období vykonávat opravdu důstojně. I když se obávám, zda tato představa o postupu voličů není stále idealističtější...
Dovedete si teoreticky představit, že by se na přímé volbě shodli českoslovenští politici už za první republiky, dejme tomu třeba právě v roce 1934? Zrodila by přímá volba třeba nějakého meziválečného Babiše, takže by populista porazil Masaryka?
Určitě bych upozornila, že například nelze příliš srovnávat možnosti ovlivnění veřejnosti tehdy a v současnosti. Je to velmi teoretická otázka, o odpověď se nejen nechci pokoušet, ale snad si ani nechci představit, jak by s ní naložili autoři fantastické literatury.
