Wypierdalać! Polské ženy posílají „kamsi“ vládu, ústavní soud, i církev. A kvůli plánovanému zpřísnění potratového zákona demonstrují každý den. Reportér CNN Prima NEWS zjišťoval, jak bouřlivě události prožívá městečko Prudnik u českých hranic. „Chtěla bych, aby u nás platil stejný zákon jako v České republice a potraty nikdo nezakazoval,“ přeje si 28letá Justyna Nowaková. „Mám strach, je to jako revoluce,“ obává se vlny protestů 65letá Barbara Próchnicka.
Když silnice číslo 57 z Krnova přes Město Albrechtice do Polska překročí státní hranici, objeví se na horizontu věže kostelů i panelová sídliště. Dvacetitisícový Prudnik leží od čáry tři kilometry, i po tak krátké vzdálenosti ale může našinec podlehnout pocitu, že se ocitl v jiné realitě. „Ženy jsou povinné akceptovat, že o plodu v těle nemohou samy rozhodovat, jinak se staví proti Bohu,“ myslí si 65letá Barbara Próchnicka – první Polka, kterou v Prudniku potkáváme, sotva jsme zaparkovali. Paní Barbara je vstřícná a souhlasí s pouličním interview. Možná se cítí jako misionářka, která nám otevře oči.
Kolik máte dětí?
Tři. Dva syny a dceru, všichni už jsou dávno dospělí.
Ve všech třech případech to bylo plánované početí?
Ne, poslední těhotenství přišlo nečekaně, třetí dítě už jsem nechtěla.
Kdyby to v Polsku bylo možné, uvažovala byste tehdy o potratu?
Klidně bych na potrat mohla jít, to bylo ještě za komunistů v roce 1984, a v Polsku byly interrupce legální až do roku 1993. Jako věřící katolička jsem ale o přerušení těhotenství neuvažovala ani vteřinu, to bych šla proti daru, který mi dal Bůh. A tak jsem vychovala i třetí dítě, které dnes žije v Holandsku.
Je tam dcera šťastná?
Velice, ale mně se v Holandsku vůbec nelíbí. Jednak tam žije hodně protestantů, i katolíci jsou tam ale nějak chladnější než v Polsku. Kostely jsou většinou prázdné, ani dcera nechodí na bohoslužby.
Už jste řekla, že s potraty nesouhlasíte, jak vnímáte současné demonstrace žen?
Vůbec se mi to nelíbí, ty holky vykřikují hodně vulgarismů a jsou arogantní. A proč útočí na kostely? Proč na demonstrace tahají i dvanáctileté děti? Mnoho lidem tady v Prudniku se to nelíbí, je to jako revoluce, máme z toho všeho spíš strach.
Tak proč stát neumožní interrupce podobně jako jsou umožněny v České republice?
Protože život dává Bůh a ženy se tomu nemohou vzepřít. Když nechtějí dítě, přece existují i způsoby, jak zbytečně neotěhotnět. Nemohou přece zabíjet děti, jak se to děje v Česku. Ale do toho mi nic není, co se děje u vás.
Českému přístupu nerozumí
Za dalších pět minut to schytáme i od jiné starší Polky. „Čechům vlastně nerozumím. Nevěříte v Boha a myslíte si, že můžete zabíjet i počaté děti,“ spustí 60letá Marie. Podle ní jsme neznabozi, s nimiž se není radno paktovat. Za ruku drží předškolního caparta, svého vnuka. V názorech je po celou diskusi neoblomná. „Jsem věřící katolička a přesvědčená odpůrkyně potratů. Přerušení těhotenství vnímám stejně jako násilné usmrcení dospělého člověka.“ A proč je nutné vnímat jako zabití i případy, když plod vykazuje vývojové vady a dítě může být mentálně postižené? I teď je odpověď akurátní: „Každý počatý život musí dostat šanci.“
Městečko Prudnik je ospalá díra kdesi u jižních hranic Polska, o jehož existenci asi ve Varšavě mnoho nevědí. Je to okresní bašta konzervativní vládní strany Právo a spravedlnost (PiS), kterou v Prudniku volí přes padesát procent oprávněných voličů. Od devadesátých let je tady doma i frustrace z vysoké nezaměstnanosti, která souvisí i s nadprůměrným počtem drogově závislých a sebevrahů. Mladí lidé z města utíkají za prací i za svobodnějším duchem, většinou do Velké Británie, Beneluxu a Německa. A tak potkat na malebném náměstí někoho pod čtyřicet let zabere dost času.
Demonstrují každou sobotu
Pro připomenutí: Polský ústavní soud v druhé půli října rozhodl, že přerušení těhotenství z důvodu poškození plodu odporuje ústavě, drtivou většinu soudců však nominovala vládnoucí strana PiS. Podle statistik dosud připadalo 98 % ze všech legálních potratů právě na tyto případy (celkově Polsko vykazuje zhruba 1100 legálních potratů za rok), i ty ale nyní ústavní soud zakázal. Povoleny mají zůstat jen interrupce v případě ohrožení života matky, anebo pokud je těhotenství důsledkem znásilnění či incestu.
Varšava se proti ústavnímu rozhodnutí bouří každý den, v menších městech se protestuje alespoň jednou týdně. „V Prudniku demonstrujeme každou sobotu, tu uplynulou se sešlo asi padesát lidí, převážně mladších žen,“ informuje 28letá Justyna Nowaková, matka dvou malých dětí. Na konzervativní Prudnik, který ovládají voliči PiS, to prý není špatný výsledek. „Chtěla bych, aby také u v Polsku jednou platil stejný interrupční zákon, jaký máte vy,“ přeje si. „Každá žena musí dostat právo na svobodné rozhodnoutí. A nejde jen o poškozený plod, chceme právo na interrupci i ze sociálních a dalších důvodů, prostě tak jako u vás. Ženy se také na důvody nesmí nikdo ptát,“ vzhlíží k potratové politice u jižních sousedů.
Wypierdalać! Běž do p....e!
Interrupce v České republice jsou legální až do 12. týdne těhotenství a matka nemusí uvádět důvod, proč o zákrok požádala. S lékařským doporučením lze těhotenství přerušit až do 24. týdne těhotenství, v případě závažných problémů s plodem pak kdykoliv. Potraty doporučené lékařem jsou kryty zdravotním pojištěním, relativně cenově dostupné jsou i ty z vlastního rozhodnutí. „Ženy v Polsku nejsou svobodné, proto s demonstracemi hned tak neskončíme,“ odhodlaně plánuje Justyna Nowaková.
Polská vláda chtěla rozhodnutí ústavního soudu co nejrychleji zveřejnit ve sbírce zákonů, mezitím však polské ženy vyšly do ulic a země zažívá jedny z největších protestů po roce 1989. Atmosféra ve Varšavě či Krakově opravdu připomíná revoluci, mladí lidé se vzepřeli tmářství konzervativní vlády, kterou z pozadí řídí předseda PiS Jarosław Kaczyński. „Běž do p....e, v roce 1962 jsi ukradl Měsíc, tak máš kam odejít,“ napsali na transparent protestující ve Varšavě v narážce na fakt, že Kaczyński zazářil jako dítě v oblíbeném polském filmu O dvou, kteří ukradli Měsíc, z roku 1962. Slovo wypierdalać se stalo hlavním heslem mítinků, demonstranti si neberou servítky a „někam“ posílají vládu, církev i ústavní soud.
Koronavirus je nezastaví
Ženy také podezírají vládu, že zpřísnění zákona schválně načasovala na vrcholící podzimní vlnu pandemie, kdy se lidé bojí větších shromáždění. Opak se stal pravdou, na náměstích se i v rouškách scházejí statisíce demonstrantů. Symbolem odporu se stal červený blesk i nahý mladý pár demonstrující ve Varšavě, jehož portrét tento týden zveřejnil na titulní straně také týdeník Politika. Kabinet se nakonec ulice zalekl a rozhodnutí soudců zatím do sbírky zákonů nezapsal. Prostřednictvím prezidenta Andrzeje Dudy vláda také připustila kompromis a mírnější znění zákona, jenž by ženám povolil interrupci v případě, kdy lékařská vyšetření ukážou na tak závažné poškození plodu, že by se dítě narodilo mrtvé nebo zemřelo brzy po porodu.
Pro demonstrující ženy je to kosmetická úprava a zůstávají v ulicích. „Proč jsme mohly chodit na potraty za komunistů, ale v demokratickém Polsku nemůžeme? To je přece paradox, dnešní vláda a církev táhnou zemi někam do středověku,“ rozčiluje se Justyna Nowaková. Sovětský blok opravdu razil co nejjednodušší přístup k přerušení těhotenství, který byl i vítězným gestem vůči největším odpůrcům interrupcí, tedy k pokořeným křesťanským církvím.
Nejvyšší sovět SSSR vydal nařízení o legálních interrupcích v roce 1955, Polsko se přidalo o rok později a Československo 1. ledna 1958. Zatímco ale Češi po sametové revoluci přístup k interrupci ještě zjednodušili, katolické Polsko už v roce 1993 za vlády premiérky Hanny Suchocké přijalo kontroverzní zákon o plánování rodiny, ochraně lidského plodu a podmínkách umělého ukončení těhotenství, který platí dodnes.
IQ nula
Nezávislé rozhodnutí žen o potratu je tak v Polsku tabu již 27 let, v zemi se proto rozbujel byznys s nelegálními potraty, které ve čtyřicetimilionové zemi ročně podstoupí údajně až 100 tisíc žen. Další tisíce pak zákrok absolvují v zahraničí, často i na soukromých klinikách v České republice. „Nám ženám nikdo nesmí mluvit do toho, jestli chceme anebo nechceme porodit mentálně poškozené dítě,“ vzkazuje vládě také 22letá Gosia, kterou potkáváme na prudnickém náměstí.
Předseda PiS Jarosław Kaczyński vsadil na bezhlavé spojenectví s katolickým klérem, aniž by si připustil, že mladí Poláci nestojí o klerikální autokracii. Příkladem počínající autokracie je právě ústavní soud, který ztratil nestrannost. „To není žádný ústavní soud, vůbec ho neuznávám. To je pouhá součást vládní partaje,“ rozčiluje se 54letá Alexandra Pończochinová, majitelka obchodu s potravinami pod prudnickým náměstím. „Moc děkuji všem ženám, které v Polsku demonstrují. I těm padesáti, co zatím našly odvahu v našem městě a vyšly odvážně na náměstí.“ Živnostnice vlastně nechápe, proč konzervativní stranu PiS někdo volí i v jednadvacátém století. „IQ nula,“ rýpne si do vlády.
Jen ať ženy bojují
Jak vidno, ženy v Prudniku jsou rozpolcené na dva nesmiřitelné tábory, stejně jako v celém Polsku. Nadějí jsou možná ty, které se snaží mezi oběma tábory najít kompromis, jako třeba 35letá Magdalena Zofia, majitelka butiku na náměstí. „Ženy by z toho neměly dělat válku a posílat vládu anebo církev do p....e. Stát by ale neměl nařizovat ženám, že musí donosit postižené dítě, to je absurdní.“ Emocemi sršící žena pak jedním dechem odvypráví příběh, který se přihodil v rodině nejbližších známých. A přirovnává ho k zázraku. „Lékaři mé kamarádce tvrdili, že nosí v břiše vážně postižený plod, a dokonce doporučovali potrat, tak to muselo být hodně zlé. Kamarádka odmítla, dítě si nechala a s hrůzou čekala na porod. Teď má jedenáctiletého zdravého kluka, který chodí do normální školy a velmi dobře se učí.“
Symbol červeného blesku vyjadřuje nesmiřitelný boj, který část polských žen vyhlásila vrcholným představitelům státu. A svůj boj dokonce označují jako válku. „Jen ať válčí, já jim fandím. Snad vybojují lepší Polsko pro naše děti,“ přeje si padesátiletá Jola, která v prudnické tržnici prodává ponožky a zimní bundy.
