Takový blahobyt asi dosud nezažily. „Už ty granule nechtějí žrát,“ směje se 49letá bezdomovkyně Dagmar Paláková, která se za plechovými vraty ostravské garáže stará o 11 koček. Čtenáře CNN Prima NEWS z celé republiky totiž osud ženy a jejích zvířecích přátel zaujal natolik, že do Ostravy posílají balíky s potravinovou pomocí. „Další žrádlo. A pro mě citrony, ty se mi teď hodí, jsem hodně nachlazená,“ raduje se paní Dagmar nad pondělní zásilkou.
Devítikilový balík poslal do chatrče nedaleko ostravské koksovny Jan Šverma čtenář T. z Prahy. A protože do nelegálního chudinského ghetta v bývalých garážích pošta nic nedoručuje, zásilka napřed putovala na adresu spolupracovníka CNN Prima NEWS z Ostravska, který ji v pondělí přivezl Dagmar Palákové. Žena už v minulých dnech několik zásilek od dobrých duší převzala a další jsou na cestě. Čtenáři dokonce slibují, že potravinovou pomoc pro ženu a početná zvířata budou zasílat každý měsíc.
Opatrný začátek lepší budoucnosti
Po otevření balíku z Prahy se objeví dopis a síťka s citrony. „Vitamíny potřebuji, jsem teď opravdu hodně nachlazená,“ raduje se nad tropickým ovocem. Už pár dnů hodně smrká i kašle, snad to nejsou příznaky covidu. Očkováním neprošla, stejně jako její sousedé.
I v mrazech žije v garáži. Manžel teď umřel, ale mám 11 koček, psa a andulky, říká žena
„Už jsem na garáž zvyklá,“ tvrdí 49letá Dagmar Paláková. Patří ke komunitě bezdomovců, kteří obývají garáže u zrušené ostravské koksovny Jan Šverma. Pardon, paní Paláková se za bezdomovkyni nepovažuje. „Tohle je můj domov, jinam bych už nešla, bydlím tady asi patnáct let.“ Na konci listopadu jí zemřel manžel. „Bohužel. Ale naštěstí jsem nezůstala sama, mám 11 koček, psa a andulky,“ vypráví.
Za plechovými garážemi v tomhle ghettu žije nejméně dvacet bezdomovců, kteří ovšem tvrdí, že domov mají. „Garáž mi stačí, já už se nikam jinam stěhovat nechci, tady jsem doma. S kočkami, psem a andulkami bych stejně žádné bydlení nenašla,“ tvrdí Dagmar Paláková.
„Pohlaďte za mě všechny zvířecí duše, které, jak pevně věřím, vám dělají společnost lásky, něhy a radosti,“ píše dárce T. z Prahy. Žena je dojatá a pohladí psa Rexe: „To jsem opravdu nečekala, že u nás žije tolik dobrých lidí.“ Závěr dopisu ale komentuje jen opatrně. „Ať je pro vás rok 2022 začátkem lepší budoucnosti,“ píše dárce. „Však si nežiju tak špatně,“ míní obdarovaná.
Dagmar Palákové zemřel manžel loni v listopadu. Selhaly mu orgány po otravě krve, kterou způsobil neléčený zánět zubů. Bezdomovci z garáží lékařskou pomoc vyhledávají až na hraně smrti, což byl i případ Jiřího Paláka. Zdravotníky, kteří by občas zorganizovali charitativní preventivní prohlídku početné komunity z garáží, tu ale nikdo nikdy neviděl. I chudáci živořící ve stínu koksovny přitom potřebují nějaké Lékaře bez hranic či jiné samaritány.
Šťastné dětství v Jeseníkách
Žena narozená v roce 1972 vybaluje z balíku sladkosti. Oplatky máčené v čokoládě jí připomínají dávné časy. „Měla jsem hezké dětství, bídou jsme netrpěli,“ vzpomíná, zatímco kocour Čertík obhlídne balík a pak se začne tulit k paničce. „Tohle byl největší mazel mého manžela,“ svěřuje se.
Ženu žijící v garáži s 11 kočkami obdarovaly na silvestra čtenářky CNN Prima NEWS
Nebývalou vlnu solidarity vyvolal osud 49leté bezdomovkyně Dagmar Palákové, která už 15 let žije v ostravské garáži. S 11 kočkami, psem Rexem a papoušky Fifinkou a Pepíkem. „Příběh paní Dagmar mě chytil za srdce. Přivezla jsem jí pelety na topení, jídlo i granule pro kočky a pejska. Na ten dar díky sociálním sítím přispělo i několik dalších hodných lidí,“ vypráví Silvie Skiminová. Pomoc pro paní Dagmar byla předána na silvestra, poslední den roku tak žena z garáže s překvapením zjistila, že dobří lidé ještě žijí.
Vyrůstala ve Velkých Kuněticích na úpatí Jeseníků, rodiče pracovali v řetězárně v České Vsi. „V železárnách brali docela dobrý plat, nic nám se sestrou a bráchou nechybělo, fakt si nemohu stěžovat.“ Vyučila se v Náchodě, posléze pracovala ve státních lázních v Jeseníku. „Dělala jsem tam v kuchyni, na vodoléčbě i na elektroléčbě.“
Všechno se zvrtlo až někdy před patnácti lety, kdy s manželem přišla o střechu nad hlavou a skončila v garáži v Ostravě – Mariánských Horách. A loni v listopadu přišla i o životního druha. „Tak už to chodí,“ podotkne žena, kterou těžký osud výrazně poznamenal i po fyzické stránce.
Působí jako sedmdesátiletá, přitom letos bude slavit padesátku. Otec je dávno po smrti, na matku nemá kontakt. O sourozencích tuší, že bydlí v Teplicích, ale nestýká se s nimi. „Dopadli lépe než já.“
Hlavně dřevo, bude minus sedm
A jak přivítala rok 2022? „Na silvestra jsem si přiťukla šampaňským, které jsem dostala od dobrých lidí. Donesli mi ho až sem,“ pochlubí se. Tak třeba jí letošní rok opravdu přinese pozitivní změny. „No já nevím, nechci nic zakřiknout,“ obává se. Už řadu let se třeba garážemi nese temně znějící šeptanda, že celé tohle území bude srovnáno se zemí. A takové plány skutečně existují, snad ale ani letos nedojde k jejich realizaci.
Cigán, Čita, Čertice a další kočky by pak skončily v útulku. V nejlepším případě. „Kam bych šla já, to vůbec nevím,“ krčí rameny Dagmar Paláková. V ostravské favele se však o budoucnosti příliš neuvažuje, tohle je každodenní boj o holé přežití. „Starám se teď hlavně, abych měla večer co přiložit do kamen. Jak bych nesehnala dřevo, tak zmrznu,“ uvědomuje si.
Je pondělí 10. ledna odpoledne, teploměr ukazuje dva stupně pod nulou. V garáži postavené z tvárnic, bez zateplení a jen s plechovými vraty, se přitom teplo udržuje jen s velkým úsilím. Žena právě rozštípala starou dřevěnou paletu, protože ráno má přituhnout až na minus sedm. A podobně mrazivé bude i středeční ráno...
