Nebývalou vlnu solidarity vyvolal osud 49leté bezdomovkyně Dagmar Palákové, která už 15 let žije v ostravské garáži. S 11 kočkami, psem Rexem a papoušky Fifinkou a Pepíkem. „Příběh paní Dagmar mě chytil za srdce. Přivezla jsem jí pelety na topení, jídlo i granule pro kočky a pejska. Na ten dar díky sociálním sítím přispělo i několik dalších hodných lidí,“ vypráví Silvie Skiminová. Pomoc pro paní Dagmar byla předána na silvestra, poslední den roku tak žena z garáže s překvapením zjistila, že dobří lidé ještě žijí.
V Ostravě na silvestra svítilo slunce, i když meteorologové předem ohlásili, že bude celý den pršet. Než ovšem čtyři ženy s dobrým srdcem dojely až ke garáži v Ostravě – Mariánských Horách, v níž přežívá 49letá Dagmar Paláková, jejich auta se brodila pořádnými kalužemi a blátem. Tohle je země nikoho, do které nikdo nechodí. Všemi zapomenutý katastr mezi rychlíkovou tratí z Ostravy do Prahy, chemičkou a koksovnou.
„Káva, těstoviny, polévky, konzervy, ovoce,“ ukazuje Silvie Skiminová menší část z objemné zásilky, kterou dala dohromady. „Je to smutné a nedovedu si představit, že bych jednou musela žít v podobných podmínkách. Zároveň si uvědomuji, že svůj osud nikdo nezná a podobně může skončit i každý z nás,“ přemítá dárkyně.
Jak se ulehčuje ostravské bídě
Dagmar Paláková přišla v listopadu o manžela a žije jen z příspěvku v hmotné nouzi. Její příběh před několika dny vylíčil reportér CNN Prima NEWS a čtenáři se posléze začali spontánně hlásit, že by ženě rádi pomohli.
I v mrazech žije v garáži. Manžel teď umřel, ale mám 11 koček, psa a andulky, říká žena
„Už jsem na garáž zvyklá,“ tvrdí 49letá Dagmar Paláková. Patří ke komunitě bezdomovců, kteří obývají garáže u zrušené ostravské koksovny Jan Šverma. Pardon, paní Paláková se za bezdomovkyni nepovažuje. „Tohle je můj domov, jinam bych už nešla, bydlím tady asi patnáct let.“ Na konci listopadu jí zemřel manžel. „Bohužel. Ale naštěstí jsem nezůstala sama, mám 11 koček, psa a andulky,“ vypráví.
Jediným zdrojem užitkové vody pro garáž je sud, do kterého kape voda ze střechy. „To je moje koupelna,“ ukazuje bezdomovkyně. Pitnou vodu si musí donášet, takže je ráda, že Silvie Skiminová do daru přidala i kartony balené vody. Stejně jako ostatní tři ženy, které se v sobotu vydaly do ghetta těch nejchudších z chudých Ostraváků žijících zde v místnostech bez oken a s plechovými vraty.
Reportáž zaujala i Annu Měrkovou z Malého domácího útulku v Ostravě-Přívoze. Ta přišla poskytnout také odborné rady, jak ulevit zvířecí komunitě v garáži. Zablešené i jinak fyzicky trpící. „Byla jsem už svědkem mnohem horší péče o domácí zvířata, paní Dagmar se snaží,“ porovnává majitelka útulku.
Lucie se představuje jen křestním jménem. „Chtěla jsem pomoci jak trpícím zvířatům, tak i té ženě, která to po smrti manžela musí mít opravdu těžké,“ říká. A Monika Lipovská z Petřvaldu ženu z garáže upřímně obdivuje: „Vydržet v takových podmínkách patnáct let, ale přitom se s láskou starat o tolik koček, psa a andulky, to musí znamenat, že paní Dagmar je opravdu dobrý člověk.“ I Monika přivezla tašky plné „humanitární pomoci“, které mají umořit ostravskou bídu v garážovém ghettu. A též přikrývky, deky a další předměty. „Snad to nebude jen jednorázová pomoc a té ženě dokážeme pomáhat i dlouhodobě,“ plánuje.
Silvestrovské seznámení
Ty čtyři ženy se do letošního silvestra neznaly, teď už ale usilovně přemítají, jak ženě z garáže i zvířecím obyvatelům brlohu ještě pomoci. Promýšlí se i způsob veterinárního ošetření kočičí smečky a psa Rexe.
Smutné výročí tornáda na Štědrý den. Podívejte se, jak se změnily zničené obce
Na Štědrý den je to přesně půl roku, kdy se moravským Podlužím prohnalo ničivé tornádo, stalo se tak 24. června. „Na stromek letos ani nemyslím, stačí mi svítící vánoční andělíček,“ říká penzistka Dana Svobodová, která v obci Lužice už šest měsíců opravuje živlem téměř zničený dům. „Bez stromku si Vánoce nedovedeme představit ani po tornádu, které nám zlikvidovalo zrekonstruovaný byt,“ vypráví důchodkyně Naďa Herníková z Lužic a zve reportéra CNN Prima NEWS ke stromečku.
„Je hrozně zablešený, s tím jsem počítala,“ prohlíží si křížence majitelka útulku Anna Měrková a vytahuje pomůcky proti blechám. Vadí jí i hrubý kovový řetěz, který má Rex kolem krku. „V mrazu ho to musí hodně studit,“ vysvětluje a vytahuje z tašky nový kožený obojek i s vodítkem.
„Děkuji, moc vám děkuji,“ opakuje několikrát Dagmar Paláková, dary ji dojímají. A to ještě neví, že se chystají pomoci i další donátoři, kteří už kontaktovali CNN Prima NEWS. Ozývají se lidé z Liberce, Prahy, Plzně i z venkova.
Paní Dagmar nechávají pozdravovat i mnozí někdejší přátelé či známí, kteří ženu znali předtím, než se kvůli ztrátě bytu ocitla i s manželem v garáži. A podivují se, do jaké bídy tahle hodná žena nakonec spadla.
„Pozdravuje vás pan C., že jste mu s manželem Jirkou jednou moc pomohli,“ vyřizuje vzkaz Silvie Skiminová. „Žili jsme s manželem u matky, ale když musela kvartýr vyměnit za garsonku, tak už jsme se tam nevešli. Tak jsme si našli tuhle garáž,“ vypráví paní Dagmar, jak se ocitla v domě bez oken a elektřiny, kde teď musí žít i bez manžela.
Cigán, Čita, Čertice a další kočky
Na silvestra vyšlo nad garážemi v ostravských Mariánských Horách nejen to opravdové slunce, neboť mezi bezdomovce zavítalo hned několik „sluncí v duši“. Ženy hladí kočky a ptají se na jejich jména. „Tohle je Cigán,“ ukáže paní Dagmar na černou kočku. „Tamto jsou Čita a Čertice, a tam u dveří do garáže Micina. Ještě mám Čertíka, Kokyše, Mourka a takového tuláčka, kterému říkám Plusky, no a další tři kočky.“ Andulky se jmenují Pepík a Fifinka.
Pejsek Rex si lehá do bláta před garáží a chlemtá vodu z kaluže. „Mohly bychom sehnat někoho, kdo by tady ty kaluže zasypal štěrkem,“ uvažují silvestrovské donátorky. „A chtělo by to novou boudu pro Rexe,“ plánují. „Určitě tu potřebují pomoc i další lidé a jejich zvířata,“ rozhlédnou se po bezdomovecké čtvrti v bývalých garážích.
