Distanční výuka dává dětem zabrat. Zejména ty starší často trápí úzkosti a deprese. Zdroj: Profimedia.cz
Distanční výuka a sociální izolace se stále více projevují nejen na prospěchu žáků, ale i na jejich psychickém rozpoložení. Podle psycholožky a ředitelky pedagogicko-psychologické poradny (PPP) pro Prahu 1, 2 a 4 je třeba více myslet i na studenty středních škol a vysokoškoláky, pro které je on-line výuka mnohdy náročná a demotivující. S jakými problémy se děti nejčastěji na psychology obracejí a jaký dopad bude mít pandemie na jejich psychiku z dlouhodobého hlediska?
PhDr. Galina Jarolímková, psycholožka a zároveň ředitelka PPP pro Prahu 1, 2 a 4. V poradenství pracuje od roku 1997. Má i devítiletou praxi jako školní psycholožka na gymnáziu. V poradnách se intenzivně věnuje žákům středních škol, a to jak individuálně, tak skupinově.
PhDr. Galina Jarolímková
Galina Jarolímková poukazuje na to, že stále více dětí trpí psychickými poruchami v důsledku současných opatření. Na pedagogicko-psychologickou poradnu se obrací nejen žáci a studenti, ale také učitelé, kteří jsou z dlouhodobé distanční výuky už zoufalí.
V důsledku distanční výuky jsou děti a studenti izolovaní, přicházejí o sociální kontakty, ale také o koníčky a někteří studenti o praxi. S jakými konkrétními problémy se na vás studenti obracejí? Můžete uvést příklad?
Prakticky denně se setkávám s negativními dopady distanční výuky. Jako příklad uvedu jednu studentku třetího ročníku gymnázia, která ve třídě patřila mezi premiantky. Dívka je velmi společenská a sportovně založená. V současné době se ale potýká s velkými psychickými problémy. Když jsme to společně rozebíraly, svěřila se, že na jaře jí distanční výuka vyhovovala. Vytvořila si svůj režim a školní rok absolvovala s vyznamenáním. Prázdniny pak prožila aktivně s kamarády a rodinou. V září nastoupila do školy a vše bylo v pořádku. Jenže po pár týdnech se vrátila distanční výuka. Do toho zákaz sportu a setkávání se. Největší problémy se paradoxně objevily asi dva týdny před Vánoci, kdy se děti vrátily na krátkou dobu do školy. Velký nápor spojený s písemnými pracemi, množstvím zkoušení, nemožností sportovat a zvýšenou sociální izolací způsobily zhroucení dívky spojené také s velkým úbytkem hmotnosti.
Tato studentka vás kontaktovala sama od sebe?
Objednala ji k nám její matka, která měla velké obavy o psychické zdraví dcery. Dívka, která je velmi cílevědomá a životní i osobní hodnoty má optimálně nastavené, pociťovala velkou únavu z dlouhodobě neměnných podmínek, pocity neúspěchu a sníženého sebevědomí. S dívkou je ale velmi dobrá spolupráce a jsem přesvědčená, že v rámci několika konzultací s ní a s jejími rodiči zvládneme vše vrátit do „normálního“ fungujícího stavu.
Současná situace je velice náročná nejen pro studenty, ale také pro učitele, kteří řeší, jak vést efektivněji distanční výuku.
Problémy s distanční výukou řeší často i učitelé…
Ano, obrací se na nás velmi často. Například v listopadu loňského roku nás kontaktovala výchovná poradkyně ze střední umělecké školy. Potřebovala pomoci s nastavením distanční výuky pro třetí ročníky. Jarní on-line výuku zvládli s vypětím sil, ale znovuzavedení distanční výuky na podzim pro ně znamenalo velký problém. Studenti vykazovali nejprve zvýšenou pasivitu, následně se napětí a úzkosti začaly projevovat častými absencemi, velmi špatnou domácí přípravou, slabými výkony žáků. Pro tyto žáky je potom on-line kontakt vysokým stresorem, kterému se snaží vyhnout. U části žáků/žákyň dosáhly obtíže takové úrovně, že museli žádat o psychiatrickou a psychoterapeutickou podporu. Pro učitele i rodiče je situace složitá v tom, že je velmi těžké takto izolované děti motivovat a oslovovat.
Od počátku pandemie lidé hodně řeší, co udělá distanční výuka s dětmi základních škol. Na ty starší se ale trochu zapomíná. Co si o tom myslíte?
Přesně to je velký problém. Je potřeba se více zaměřit na studenty středních škol, učňáků, ale i na vysokoškoláky. A hlavně maturitní ročníky, které to vůbec nemají jednoduché. Na jaře 2020 jsme všichni sledovali „boje“ loňských maturantů za osvobození od maturitní zkoušky, za nastavení stejných podmínek přijímacích zkoušek na VŠ, jako měli žáci z jiných zemí, například ze Slovenska. Nepopírám, že situace pro všechny byla nová, těžká a nikdo nevěděl, co bude. Loňští maturanti však přišli jen o jeden poslední měsíc prezenční výuky, naopak měli skoro o tři měsíce delší přípravné období. Vše zvládli určitě lépe než v letech minulých. Ptá se však někdo letošních maturantů na jejich pocity? Přišli o výuku na jaře, částečně na podzim a v zimě. Jejich návrat do školy je stále nejistý. Právě letošní maturanti, kterým se ještě ke všemu značně mění obsah maturitních zkoušek z českého jazyka a cizích jazyků, jsou našimi nejčastějšími klienty z řad středoškoláků. A nejsou to jenom maturanti z gymnázií, ale také odborných středních škol, kde ke studiu patří také praxe a její zkouška u maturity.
Jak se naučí budoucí kuchaři vařit nebo zedníci stavět, když nemají praxi? V absenci praxe u některých oborů vnímám obrovský problém.
A co studenti, kteří úplně přišli o praxi?
To je další obrovský problém, o kterém se ale vůbec nemluví. Vždyť tyto učební obory bez praxe zcela postrádají smysl. Stále si kladu otázky, jak se tito žáci mají naučit postavit zeď, uvařit svíčkovou nebo opravit auto distančně přes počítač? Bude jejich závěrečná zkouška na takové úrovni, aby se mohli rovnou zapojit do pracovního procesu? Vím, že se stejně všichni nejvíce naučíme až v praxi za pochodu, ale bez základních znalostí, které všem za poslední rok budou jistě chybět, těžko budou hledat pracovní uplatnění. Zcela opomíjenou skupinou jsou studenti vysokých škol. Co medici, chemici a další? Přenášky mají jistě zcela perfektně zpracované od svých vyučujících, ale co laboratorní práce, praktika, pitevny atd.? To se v rámci distanční výuky opravdu z domova nenaučí.
Je vůbec možné, aby tito žáci praxi ještě dohnali?
Pro žáky letošních končících ročníků to bude velmi těžké. Vše záleží na tom, kdy se budou moci vrátit do škol a jak k celé situaci bude nahlížet vedení škol, případně ministerstvo školství. Určitě bude potřeba se více zaměřit na praktické části výuky a sladit je s tou teoretickou částí. Například žáci ekonomických a obchodních škol nemají vždy přístupy k odborným programům, na kterých se učí například účetnictví, které je maturitním předmětem. Na rozdíl od maturantů a učňů posledních ročníků stále věřím, že se žáci ostatních ročníků dokážou navrátit tam, kde skončili ve výuce, a zdárně v ní budou pokračovat. Lehké to nebude, ale proveditelné určitě ano. V tuto chvíli ale budou muset chtít nejen učitelé, ale primárně všichni žáci. Motivace a vůle jsou jedním z důležitých faktorů úspěchu.
Zmiňujete, že se na některých dětech stále více podepisuje sociální izolace. Pojďme se teď zaměřit na ty starší, které jsou doma často samy, když jsou rodiče v práci. Co byste jim doporučila ohledně on-line výuky?
Sociální izolace je jednou z nejčastějších příčin zvýšené úzkostlivosti a stresu za poslední dobu u žáků, kteří se na nás obracejí o pomoc. Bohužel neexistuje jednotná neutrální rada pro všechny. Každému z nás vyhovují jiné styly učení, jiné podmínky a strategie. Vzhledem k tomu, že provoz pedagogicko-psychologické poradny není zcela uzavřen, je možné se objednat i v tuto chvíli a ve spolupráci s odborným pracovníkem vše zvládnout. Co se týče základních rad, zaměřila bych se na tyto aspekty:
- Sestavte si denní, dvoudenní nebo týdenní plán.
- Sepište si vše, co musíte udělat.
- Nezapomeňte připojit i věci, které vám dělají radost a dodávají energii.
- Velké úkoly si rozložte na menší.
- Odhadněte čas nutný pro splnění úkolu.
- Podle důležitosti a naléhavosti určete pořadí plnění úkolu.
- Pusťte se do plnění plánu.
- Po každém splněném kroku se odměňte (krátký seriál, dobré jídlo, sladkost, čtení, hra…).
- Dělejte si přestávky po jasně dané době.
Jako velmi důležitý faktor toho, jak vše zvládnout v co největší pohodě, vidím možnost a možná i nutnost zůstat v kontaktu se svými spolužáky, kamarády. A to jak pomocí sociálních sítí, tak určitě i v omezeném přímém sociálním kontaktu.
Jaký dopad podle vás budou vládní nařízení mít na děti z dlouhodobého hlediska?
Pokud budou i nadále pokračovat pouze v distanční výuce a budou dál izolovaní od svých kamarádů a spolužáků, obávám se, že následky mohou být hluboké a na jejich nápravě se bude muset pracovat dlouho a intenzivně. Zkusme se my dospělí vžít do jejich situace a vzpomenout si, jak jsme vše prožívali v jejich věku.
Opakování ročníků by smysl mělo. Problém je, jak to v praxi nastavit. Kapacity škol si to nemohou dovolit.
Lze tedy očekávat, že po odeznění pandemie budou děti více potřebovat psychologickou pomoc?
Ano, zcela určitě bude potřeba posílit přístupnost a kapacitu zařízení, která poskytují psychologickou a psychiatrickou podporu. Nelehký úkol bude čekat řadu školních psychologů, kteří s dětmi budou muset odborně pracovat na půdě školy. Úkolem všech lidí v pomáhajících profesích bude aktivně vyhledávat izolované jedince a pomoci jim znovu navazovat společenské kontakty a účastnit se smysluplných volnočasových aktivit.
Bylo by podle vás vhodné, aby si některé ročníky letošní rok zopakovaly nebo aby měly možnost nějakým způsobem dohnat, co zameškaly, včetně praxe?
Na tuto zdánlivě lehkou otázku je velmi těžká odpověď. Z logiky věci určitě ano, ale v praxi si to neumím vůbec představit. Kapacity škol si nemohou dovolit, aby všechny děti ročník opakovaly. Řešení vidím v nastavení jiné formy ukončení vzdělání, možná opětovné posunutí zkoušek na červen. Jaká forma bude platná, je však v rukou pracovníků ministerstva školství a celé vlády. Bohužel v současné chvílí neznám žádný podrobný scénář možných řešení. A ta nejistota v lidech vytváří stres, deprese, úzkosti.
S čím se na vás děti i rodiče nejvíce obracejí – co je obecně v současné době nejvíce trápí?
Mezi nejčastější dotazy patřily informace k postupům vzdělávání dětí doma. Dále to byly dotazy směřující k naplnění volnočasových aktivit dětí. Konkrétně jak se mají děti zabavit nebo jak si mají nastavit denní režim, aby odloučení od kamarádů a školy zvládaly co nejlépe. Velký zájem o informace a odbornou pomoc nás v naší PPP vedl ke zřízení telefonické poradenské linky pomoci, kterou jsme spustili počátkem ledna 2021.
Jak mohou dětem pomoci sami rodiče, hlavně tedy po psychické stránce?
Děti jsou velmi zvídavé a spousta dotazů na rodiče a prarodiče je určitě směřovaná na vysvětlení stavu, proč nemohou do školy, na kroužky, ven s kamarády, proč jsou najednou doma všichni, i když není víkend či prázdniny. Mohou samozřejmě vyvstávat i obavy o ohrožení života svých blízkých. Doporučuji rodičům, aby k vysvětlování situace dětem přistupovali velmi zodpovědně a adekvátně jejich věku. Určitě je důležité sdílení, nenechat se jenom ovlivnit médii, nesedět celý den u televize, nedívat se jenom na zprávy a nezjišťovat, kolik je nových případů nakažených. Špatné a negativní informace je potřeba dávkovat postupně. Důležité je zvládat karanténu aktivně, číst knihy, uklidit domácnost, zavolat blízkým, na které nemáme tolik času během roku atd. Co lidem pomůže jak psychicky, tak i fyzicky, je jakýkoli pohyb. Zacvičit si lze i doma, nemusíme kvůli tomu do přeplněných fitness center.
Na koho by se měli obrátit žáci, kteří učivo on-line nestíhají nebo jim tato forma výuky nevyhovuje a potřebují pomoci?
Primárně by se měli obrátit na učitele. A nemusí to být vždy pouze ten kantor, který dítě vyučuje. Někdy se stane, že nám učební látku, které nerozumíme, lépe vysvětlí jiný učitel stejného předmětu. O pomoc mohou děti požádat také starší sourozence nebo rodiče. Je však potřeba upozornit na to, že rodiče tu nejsou od toho, aby své děti učili. Od toho jsou pedagogové, kteří znají metodiky, didaktiku, prostě ví, jak na to. Rodič by měl dítěti látku třeba jenom přiblížit, dovysvětlit a vyzkoušet ho. Lze také využit například webové stránky www.spoludoma.cz, kde je spousta kvalitních článků, odkazů a odborné pomoci. Dalším možným pomocníkem mohou být právě pracovníci pedagogicko-psychologické poradny, kteří dětem mohou pomoci s různými technikami a strategiemi učení.
Návrat posledních ročníků do škol je prioritou, uvádí MŠMT
V souvislosti s distanční výukou u maturitních ročníků a ročníků, které přicházejí o praxi, jsme oslovili ministerstvo školství s dotazem, jak tuto problematiku hodlá řešit. Mluvčí resortu Aneta Lednová uvedla, že o epidemiologických opatřeních rozhoduje ministerstvo zdravotnictví. „Náš resort se snaží vyjednat v co nejširší míře návrat žáků a studentů do běžné výuky, zejména těch z posledních ročníků. Podle aktuálně platného usnesení vlády se ve středních a vyšších odborných školách mohou praktického vyučování a praktické přípravy účastnit pouze žáci a studenti zdravotnických oborů ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb,“ upřesnila mluvčí.
U vysokých škol je povolena prezenční účast na klinické a praktické výuce a praxe studentů studijních programů všeobecné lékařství, zubní lékařství, farmacie a dalších zdravotnických studijních programů a studentů vykonávajících pedagogickou praktickou výuku a praxi v mateřských, základních a středních školách nebo školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy, tedy oborů s největší společenskou poptávkou. „Návrat posledních ročníků do škol patří mezi priority ministerstva školství a doufáme, že epidemiologická situace v dohledné době dovolí, aby se tito žáci a studenti mohli na ukončení svého studia adekvátně připravit,“ uvedla Lednová.
