Výcvik volného letu papoušků se do Česka dostal zhruba před deseti lety. Od té doby se mu věnují stovky lidí, kteří pořádají srazy a umožňují velkým druhům papoušků dělat to, co je pro ně přirozené – létat v hejnech. Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání však papoušky nebere v potaz – výjimku k výcviku mají mít pouze zoologické zahrady a sokolníci.
„Volnoletci jsou lidé, kteří si pořídili papouška a cvičí ho tak, že po vypuštění v parku se jim vrátí. Papoušci jsou inteligentnější než psi a naučí se lítat volně, vracet se, a to i v hejnech na domluvených srazech. A to by bylo podle zákona vlastně zakázané,“ vysvětluje Magdalena Žohová ze Společnosti Laguna, která pečuje o hendikepované a nechtěné papoušky.
Svěřenci spolku. Foto: Společnost Laguna
„Pokud už se rozhodneme, že papouška chceme chovat, je nejšťastnější, když může volně létat a hrát si s věcmi, nebo jinými slovy demolovat, co mu přijde do zobáku. A když může být se ‚svými‘ lidmi. Pohyb, a speciálně létání, nejen vyhledává, ale taky se velmi příznivě odráží na jeho zdraví,“ doplňuje docentka Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy (FHS UK) Jitka Lindová. „Oslovili jsme senátory, že by z toho měli vyjmout inteligentní papoušky, aby mohli provozovat aktivitu, která je jim vlastní. Pták má křídla, aby létal,“ dodává Žohová.
Létání ne, prodej ano?
Podle Magdaleny Žohové by se senátoři, kteří budou novelu zákona na ochranu zvířat proti týrání ve čtvrtek projednávat, měli zaměřit především na prodej velkých papoušků v obchodech se zvířaty a chovatelskými potřebami. „Lidé si nedokážou představit, že by tam byl v kotci pes, kterému by večer dali misku s vodou a granulemi a vyměnili by mu bedýnku na hovínka. To by se všichni mohli zbláznit, dělali by petice kvůli týrání, ale je jim úplně jedno, že inteligentnější zvíře tam sedí třeba deset let,“ kritizuje podmínky v obchodech se zvířaty předsedkyně Společnosti Laguna, kde se nachází několik zachráněných ptáků právě z těchto obchodů.
Léčba nemocných exotických ptáků trvá až několik let, protože na zdraví se podepisuje i psychický stav. „Jsou naprosto frustrovaní, už to nikdy nebude žádný mazlíček. Snažím se je vždycky zařadit do hejna, aby si trochu rozpomněli na ten původní způsob života a vrátím jim to, co těm ptákům nejvíc chybí – společnost vlastního druhu. Občas se nám povede, že alespoň nějakým způsobem jsou schopní dožít ještě desítky let ve skupinách,“ líčí Žohová.
Podle Jitky Lindové z FHS UK není prakticky v silách člověka, na rozdíl od domestikované kočky nebo psa, pro které je lidská domácnost přirozeným prostředím, zajistit papouškovi – vůbec už ne velkému papouškovi – přirozené prostředí. „Jednotlivé druhy se trochu liší, ale přibližně by se dalo říct, že přirozené prostředí pro papouška je velké hejno, které se typicky velmi dynamicky přesouvá na obrovské vzdálenosti. Jeden papoušek v kleci je vlastně pravý opak toho, jak papoušek žije v přírodě,“ vysvětluje Lindová.
