Kubánci, kteří se připojili k ruské armádě, se ocitli v těžké situaci. Po zisku ruského občanství doufali v rychlé a vysoké výdělky, místo toho ale čelí brutální realitě fronty, ze které nemohou uniknout. Jejich příběhy, o kterých informoval web Politico, odhalují, jak Moskva využívá zahraniční rekruty v nekončící válce.
Kubánský rekrut Jorge si před rokem myslel, že díky ruskému pasu brzy získá svobodu a bohatství. Místo toho stále ještě bojuje v brutální válce Ruska proti Ukrajině. Patří mezi tisíce cizinců, kteří podepsali roční smlouvu s ruskou armádou a nechali se zlákat příslibem vysokých platů a rychlého zisku občanství pro sebe a své příbuzné, píše web Politico.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Největší rizika pro svět? Vrací se zákon džungle, hrozbou je Trump i G-nula, varuje expert
Pro Kubánce, z nichž mnozí považují život v ostrovní diktatuře za vězení pod širým nebem, byl příslib druhého pasu velkým lákadlem. Jak dříve informoval web BBC, ruský pas umožňuje cestovat bez víz do 117 destinací, zatímco držitelé kubánských pasů mohou cestovat pouze do 61 zemí. Má to ale i svou stinnou stránku. „Teď nám říkají, že když jsme ruští občané, musíme pokračovat v boji až do konce války,“ řekl pro Politico Jorge.
Příběh Jorgeho a dalších tří kubánských rekrutů na Ukrajině, jejichž jména byla z bezpečnostních důvodů pro článek změněna, ukazuje, jak Moskva vězní cizince – stejně jako vlastní občany – na frontové linii.
Sliby při verbování
Ruské ztráty od zahájení invaze v únoru 2022 neustále narůstají. Moskva proto shání síly k doplnění, kde se dá. Bojovníky povolala z řady zemí včetně Nepálu, Ghany, Sýrie, Indie či Srí Lanky.
Ačkoli je přesný počet zahraničních rekrutů přísně střeženým tajemstvím, tvoří nejspíše jen zlomek armády bojující na Ukrajině. Kreml však využívá jejich přítomnost, aby mohl tvrdit, že počítá s širokou koalicí zemí bojujících proti americkému vlivu.
Téměř nikdo z kubánských rekrutů ovšem jako důvod vstupu do armády neuvedl ideologii. Někteří sdělili, že se nechali nalákat k cestě do Ruska poté, co reagovali na příspěvky na sociálních sítích, kde se nabízela civilní práce s nízkou kvalifikací, často ve stavebnictví. Jiní přiznali, že dobrovolně a vědomě reagovali na ruskou výzvu k narukování kvůli finančním potížím. Doufali, že rok vojenské služby jim zajistí novou státní příslušnost a nový život.
Z hrdinů obyčejnými vojíny
Po dvanácti měsících ale kubánští rekruti zjistili, že nové pasy jim širší práva nezaručí. Z hrdinů mezinárodní solidarity se stali obyčejnými mobilizovanými ruskými občany.
V září 2022 šokovalo Rusko oznámení prezidenta Vladimira Putina o částečné mobilizaci. Poprvé od invaze byli Rusové konfrontováni s realitou války a požádáni, aby nasadili své životy. I když kampaň vyvolala masový odchod mladých mužů, statisíce jich přesto výzvu vyslyšely – někteří z pocitu vlastenecké povinnosti, jiní z pocitu nedostatku volby nebo ze strachu z odplaty.
Rekruti očekávali, že po slibovaném rychlém vítězství Ruska budou ze služby propuštěni nebo nahrazeni jinými vojáky. Místo toho však už dva roky zůstávají na frontě. Pochopili, že jim může pomoci jedině konec války. A Kubánci zjistili, že jsou ve stejné situaci. „Zneužívají vydané občanství, aby nás spoutali. To mi připadá jako vydírání,“ řekl David, další kubánský rekrut, jehož smlouva oficiálně skončila v červenci.
Svůj kubánský pas prý naposledy viděl v říjnu roku 2023, kdy mu ho zabavili nadřízení. Krátce poté mu byl odebrán i ruský doklad pod záminkou, že je bezpečnější odjet na Ukrajinu bez něj.
Zatímco někteří rekruti získali občanství během několika týdnů po příjezdu do Ruska na vojenský výcvik, jiní na tento dokument čekají ještě více než rok a půl po nástupu. „Nechtějí nás pustit,“ říká Manuel, rekrut, který patřil k první vlně Kubánců, kteří odcestovali do Ruska, a dosud nový pas neobdržel. Kubánské doklady mu byly odebrány krátce po příjezdu, takže mu zůstal pouze vojenský průkaz.
Ivan Čuviljajev, člen skupiny na ochranu práv Idite Lesom, která pomáhá mobilizovaným Rusům utíkat z fronty, řekl, že Manuelova situace je typickým příkladem toho, jak se Moskva snaží zvýšit svůj vliv na zahraniční rekruty. „Nemají žádné doklady. Ty jsou v držení ministerstva obrany, takže nemohou jen tak utéct a odvolat se na velvyslanectví své země,“ řekl Čuviljajev.
„Potrava pro děla“
V případě Kuby je navíc nepravděpodobné, že by volání o pomoc něco změnilo. Poté, co se v září 2023 v médiích objevily zprávy, že stovky Kubánců odcestovaly do Ruska, aby bojovaly ve válce, úřady v Havaně tyto muže odsoudily jako „žoldáky“, což je na Kubě trestný čin, za který hrozí vězení.
Kritici režimu se tehdy divili, proč si diktatura nevšimla letadel plných mužů v bojovém věku mířících do Moskvy. Například Indie intenzivně pracovala na návratu svých občanů a letos v září dosáhla propuštění 45 bojovníků. Důkazy naznačují, že nábor Kubánců naopak stále pokračuje.
Havana se zároveň veřejně podbízí Putinovi. V květnu byl kubánský prezident Miguel Díaz-Canel jedním z mála, kdo se zúčastnil oslav Dne vítězství v Kremlu. Putinovi vyjádřil podporu a popřál mu „úspěch ve speciální vojenské operaci“.
Zatímco spojenci Moskvy, jako Írán a Severní Korea, poskytují například bezpilotní letouny či dělostřelectvo, Kuba může nabídnout leda „potravu pro děla“, tvrdí Ukrajinci. „Na Kubě existuje státem schválený systém, který umožňuje posílat občany na smrt na Ukrajinu,“ řekl v březnu Petro Jaceňko, mluvčí ukrajinské agentury pro válečné zajatce, která spadá pod ukrajinské ministerstvo obrany pro web The Kyiv Independent. „Každý týden zachytíme na frontě až pět osob z cizích zemí jako válečné zajatce,“ upřesnil podle BBC.
Moskva se ohradila s tím, že na straně Ukrajiny jsou také zahraniční bojovníci. Dara Massicotová, analytička Carnegieho nadace pro mír a mezinárodní spolupráci, ovšem podotkla, že Ukrajina se s naverbovanými zahraničními bojovníky snaží zacházet odlišně. „Ti, kteří se dobrovolně hlásí na Ukrajinu, podepíšou smlouvu a po jejím vypršení mohou odejít,“ řekla.
Otázka života a smrti
Každá další minuta na frontě znamená větší riziko zranění, případně smrti, a také nutnost zabíjet. „Kdybych tak mohl kopat zákopy. V minulém roce jsem udělal to, co jsem říkal, že nikdy neudělám, ale bylo to zabij, nebo budeš zabit. Mám čtyři děti, o které se musím starat,“ popsal rekrut David.
Myšlenka, že je v ruské armádě jen dočasně na přesně stanovenou dobu, ho udržovala v naději. „Uzavřel jsem smlouvu s Bohem na jeden rok a on mě ochránil. Ale ne na dva nebo tři roky. Nikomu bych nepřál, aby se ráno probudil a stál před volbou mezi sebevraždou a vraždou,“ uvedl muž, kterého zranil šrapnel, ale po ošetření byl poslán zpět na frontu.
Podobně na tom byl i rekrut Pablo. Ten uvedl, že se léčil v nemocnici se zraněním pravé ruky, jeho velitel mu řekl, že se jednoduše bude muset naučit střílet levou rukou. Byla mu také diagnostikována posttraumatická stresová porucha.
Cesta pryč
Davidovi se nakonec podařilo utéct poté, co se v nemocnici dozvěděl, že bude znovu poslán do první linie, navzdory svým zraněním a čtyři měsíce po vypršení své smlouvy. Nyní žije v úkrytu na tajném místě a hledá způsob, jak bez dokladů uniknout z Ruska. Neví ale, kam jít. „Kubánci jako já se bojí Kuby stejně jako Ruska,“ řekl.
Mnoha rekrutům dodávají příběhy o útěku optimismu. „Dává nám to naději, že existuje cesta ven,“ řekl Jorge. Podotkl ale, že dopadené dezeréry čekají tvrdé tresty.
Carlos Estrada González byl šest dní držen v jámě bez jídla poté, co se jednomu z jeho kamarádů podařilo utéct. „Rusové měli podezření, že o tom věděl,“ popsal jeho příbuzný.
Po propuštění řekl rodině, že chce utéct a vrátit se domů, ale bez pasu neví jak. O několik dní později přestal reagovat na zprávy. To bylo v polovině dubna. „V srdci cítím, že je stále naživu,“ napsal Gonzálezův syn. Ke zprávě připojil snímek obrazovky, na kterém je poslední známá poloha jeho otce – byl na kraji města Doněck na Ruskem okupované Ukrajině.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Rusové potravou pro drony Ukrajinců. „Ničitelé červů“ rozmetali skupinu okupantů, ukazuje video
