Josef Holub, zakladatel a spolumajitel Goodboards, vyrábějící nejen snowboardy
Připadal si jako rebel, když v roce 1989 prosvištěl po českých horách na snowboardu. Dostal se k němu kvůli vytrženému vázání na lyži. A objevil nejen nový pocit z jízdy, ale také lásku na celý život. Když odešel do Německa, „protloukal“ se různými zaměstnáními, až si vzal úvěr u banky a založil vlastní firmu na výrobu snowboardů. Rodilý Pražák Josef Holub v rozhovoru pro CNN Prima NEWS přiznává, že začátky neměl jednoduché. Značka Goodboards letos slaví desáté narozeniny.
Vy jste se prknům věnoval už v mládí. Jak jste se vlastně dostal ke snowboardingu?
Ke snowboardingu přicházeli jezdci buď od skateboardu, nebo jako já od lyží. Moji rodiče mají chalupu v Jizerských horách, a proto jsem byl prakticky každý víkend na horách. Již od tří let jsem jezdil na lyžích. Na jaře 1989 jsem vytrhl z lyže vázání a přemýšlel, co budu dělat dál. Buď jít domů, nebo zkusit jezdit na jedné lyži. Po dvou sjezdech plných pádů mě to začalo bavit a celý den jsem jezdil na jedné lyži. Díky tomu jsem objevil nový pocit z jízdy než při dosavadním lyžovaní. V té době se začaly na horách objevovat dva nové sporty. Snowboardy a monolyže. Oboje jsem vyzkoušel a se snowboardem jsem objevil ten nezaměnitelný pocit z jízdy. Proto jezdím od roku 1989 na snowboardu.
Jak jste snowboard získal? V tehdejším Československu to nebylo úplně dostupné a obvyklé zboží.
Tehdy skutečně nebylo možné jít do prodejny a koupit si nový snowboard, protože nikdo žádné nedovážel. Byly zde ale šikovné české ruce a nadšení pro nový sport. Mezi prvními značkami, které prakticky v garáži na koleni začaly vyrábět snowboardy, byly Vasa, Rook a LTB z Prahy, Frople z Hradce Králové, Big Fop z Jablonce nad Nisou, Choc z Třebíče a další. Můj bratranec Michal Sehnoutka vyráběl snowboardy blízko naší chalupy a jezdil stejně jako já na Špičáku. Proto jsem začal jezdit na jeho snowboardech Big Fop a následně u něj o víkendech ty snowboardy také vyráběl.
Jak jste vnímal pohledy lidí, když jste se kolem nich prohnal na snowboardu?
Se snowboardem jsme byli absolutní exoti. Bylo nás málo, vlekaři nám zakazovali lanovky a lyžaři nadávali, že sedíme na zadku. Proto pro nás byly velmi důležité závody, kde jsme se potkávali, vyměňovali si zkušenosti a hlavně společně jezdili.
Cítil jste se jako rebel?
Rebel ano, protože jsme dělali něco jiného než naši rodiče a většina společnosti.
Nebo to byl únik od nešťastné doby za železnou oponou?
Začínal jsem se snowboardem v revolučním roce 1989 a tehdy se dalo hodně věcí do pohybu. Proto také bylo jednodušší dostat se k vybavení, jezdit na hory i do zahraničí. Pro kluky a holky, kteří se snowboardem začínali o pět až deset let dříve, to bylo jiné.
Neuvažoval jste o emigraci?
Maturoval jsem v květnu 1989 a v té době pro mě emigrace nebylo téma.
Začátky Josefa Holuba na snowboardu
I když jste tzv. neutekl, přece jste po revoluci v roce 1989 později odešel na Západ. Co vás tam táhlo?
Po ukončení střední ekonomické školy se zaměřením na zahraniční obchod jsem chtěl jít na vysokou. Bohužel moji rodiče nebyli v komunistické straně, dokonce byli v roce 1970 ze strany vyloučeni. Proto jsem začal pracovat. Shodou různých okolností jsem našel místo v Pragoexportu, což byl podnik zahraničního obchodu. Následně jsem odešel do soukromého sektoru a pracoval pro firmu Faber Castell. Chtěl jsem se ale pořád víc a víc učit, proto jsem hledal možnost práce v zahraničí. V roce 1993 přišla nabídka odjet pracovat do Německa, kterou jsem využil. V praxi se člověk nejlépe naučí nejen jazyk, ale také obchod. Přestože tenkrát mělo hodně Čechů předsudky vůči Němcům, mně se zde velmi líbí. I když ani v Německu není vše perfektní, ale je zde pořádek, zodpovědnost a úcta.
Jak jste se tedy v Německu protloukal? Co všechno jste musel dělat za práci, abyste se uživil?
Po založení firmy v roce 1996 jsem dostal od banky úvěr na 20 000 tehdejších marek. Ty peníze byly ale rychle pryč a já ještě neměl žádné objednávky. Proto jsem musel vydělávat peníze pro sebe a rodinu jinde. Začínal jsem v Irish Pubu v Düsseldorfu, potom jsme „číšničil“ v restauraci, během letních pivních slavností v Düsseldorfu jsem pracoval pro jeden místní pivovar. Nejdříve jsem nosil sudy piva a čistil popelníky, potom sbíral sklenice a prodával limonádu. Přes číšníka jsem se propracoval na vrchního, který měl nejlepší stoly. Pracovat v gastronomii je finančně lákavé, ale pro nekuřáka náročné. A hlavně člověk má naprosto jiný životní rytmus, proto jsem začal dělat dekorace pro supermarkety. To znamená jezdit po celém Německu a věšet různé cedule, polepovat je, přestavovat regály atd. K této práci patřily také rekonstrukce a přestavování různých obchodů během provozu nebo přes noc. Poslední prací mimo Goodboards bylo zahradničení. Kamarád od Mnichova má firmu, takže jsem sekal trávu a stříhal živé ploty, dělal na zahradách chodníky a stavěl garáže, stejně jako opravoval ploty. Při každé práci jsem se něco naučil a hlavně poznal spoustu zajímavých lidí. Přestože účetní a bankovní poradkyně několikrát naznačily, že bych měl zavřít, já jsem svému podnikání věřil. Teď jsem velmi rád, že prodejem pokryjeme naše náklady, zbyde čas a peníze na dovolenou, a hlavně že dělám to, co mě baví.
Nejdříve jsem nosil sudy piva a čistil popelníky, potom sbíral sklenice a prodával limonádu. Přes číšníka jsem se propracoval na vrchního, který měl nejlepší stoly.
Pořád vás tedy držela prkna? Snil jste o tom, že na nich buď budete závodit, nebo je vyrábět?
Pracoval jsem v Düsseldorfu ve firmě, která prodávala chemické polotovary. Ale dovolenou, stejně jako některé víkendy, jsem trávil na horách se snowboardem. Po třech letech firma skončila a já přemýšlel, co bude dál. Tenkrát ještě nebyla Česká republika v EU a získat pracovní povolení bylo dost obtížné. Proto jsem si založil firmu a začal do Německa dovážet a prodávat tam různé sportovní vybavení z Čech. Byly to snowboardy LTB, oblečení Salebra, spodní prádlo Moira atd.
Josef Holub a Maik Friese, spolumajitelé při výrobě
Čím vším jste si za dvacet let v Německu prošel, abyste před deseti roky založil Goodboards?
Začátky rozhodně nebyly jednoduché. Všechny kontakty k prodejnám, zimním střediskům i týmovým jezdcům jsem si musel sám vybudovat. Německy jsem se domluvil, ale tenkrát, stejně jako nyní, skoro každý poznal, že jsem cizinec. Proto jsem musel zákazníky a partnery přesvědčit spolehlivostí, výkonem a kvalitou. Jsem zvyklý pracovat více a lépe než rodilí Němci. V roce 2010 jsem se dostal do problémů, když se mnou hlavní dodavatelé ukončili spolupráci a stál jsem na dalším rozcestí. Jedna možnost byla vrátit se do Čech, druhá nechat se zaměstnat nějakou snowboardovou firmou a třetí rozvíjet vlastní značku.
Do češtiny bychom název volně přeložili jako dobrá prkna. Jak dlouho jste ho vymýšlel?
Přál jsem si jméno, které je pozitivní, krátké, lehce zapamatovatelné a u nějž každý ví, jak se píše a vyslovuje. Jméno firmy jsme vymýšleli přibližně dva měsíce a měli jsme více než 200 alternativ. Z nich jsem vybral deset nejlepších a nechal jsem rozhodnout týmové jezdce. Výsledek nebyl jednoznačný, proto jsem hledal dál. Ve starých snowboardových časopisech jsem objevil, že dnes již neexistující švýcarská snowboardová značka Wild Duck měla prkno s názvem Good. To se mně hrozně líbilo, a proto jsem se rozhodl pro název Goodboards.
Přál jsem si jméno, které je pozitivní, krátké, lehce zapamatovatelné a u nějž každý ví, jak se píše a vyslovuje. Jméno firmy jsme vymýšleli přibližně dva měsíce a měli jsme více než 200 alternativ.
A jaké byly další návrhy?
Například Apikal, Prima, Wooden. Ty jsme později použili pro pojmenování různých výrobků.
Co jste zjistili s kolegy, kteří rozšířili váš tým, po deseti letech používání názvu Goodboards? Že jde o dobrý marketingový tah? Nebo mají lidé vyšší očekávání?
Během těch deseti let jsme samozřejmě potkali lidi, kteří se jménu smáli. Naším cílem od začátku bylo vyvíjet, vyrábět a prodávat dobré desky. Prkna, která jsou kvalitní, výkonná a hodně vydrží. Z aktuálního pohledu jsou Goodboards velmi ekologické, protože v Evropě vyrábíme desky z prémiových materiálů, které mají dlouhou životnost.
Josef Holub na splittboardu. Vystoupat na lyžích, dolů na prkně
Vy jste se od snowboardů, které jste vyráběli zpočátku v malých sériích, posunuli také k dalším prknům. Kiteboardům, splitboardům, wakeboardům, ale i lyžím. Někdo vás k tomu donutil?
Wakeboarding je hodně podobný snowboardingu, a proto jsme již dříve organizovali s týmovými jezdci letní srazy na wakeboardových vlecích. K tomuto sportu jsem měl již vztah a hodně snowboardistů jezdí v létě na wakeboardu. Konstrukce je podobná, jen bylo potřeba vymyslet tvary, které fungují. Od wakeboardu to není daleko ke kiteboardu, který velmi aktivně provozuje můj kamarád a spolumajitel firmy Maik. Na splitboardu (prkno, které lze rozpůlit po délce, na výstup „funguje“ jako běžky či skialpy, na kopci se spojí a dolů se jede na snowboardu, pozn. red.) jezdím již více než 12 let a je to pro mě perfektní spojení mezi běžkami a snowboardingem. Jít přírodou, vyčistit si hlavu, vyšlápnout si kopec, to je nádhera. A když je potom člověk ješte odměněn krásným sjezdem na snowboardu, je to naprosto ojedinělý zážitek.
Vyrábíme pouze limitované série, nabízíme speciality, které pro velké firmy nemají význam. Jako majitelé firmy se aktivně podílíme na prodeji, propagaci a testovacích akcích.
O jaká prkna je největší zájem? Pro zimní, nebo letní sporty?
My jsme začínali se snowboardy – a to je také podstatně větší trh. Proto prodáváme zhruba dvě třetiny snowboardů a třetinu wakeboardů a kiteboardů.
Říkáte, že goodboardy děláte stejně profesionálně jako velcí hráči na trhu, ale se srdcem drobných výrobců. Co si pod tím představit?
To znamená, že novou kolekci prezentujeme společně s velkými firmami na veletrzích, objíždíme prodejny, děláme školení, organizujeme mnoho testovacích akcí. Provozujeme tzv. testovací pool s více než 100 prkny. Zároveň vyrábíme pouze limitované série, nabízíme speciality, které pro velké firmy nemají význam. Jako majitelé firmy se aktivně podílíme na prodeji, propagaci a testovacích akcích.
Josef Holub s kitebaordy
V čem jsou vaše výrobky jiné než ty světově známé například z olympijských her nebo mistrovství světa?
Goodboards je majitelem řízená firma, a nikoliv nadnárodní podnik, kde rozhodují akcionáři. Vývoj nových výrobků probíhá ve velmi úzké spolupráci s prodejnami, konečnými zákazníky a týmovými jezdci. Používáme pouze ekologické prémium materiály, které garantují nejen větší výkon, ale zejména delší životnost. Všechny Goodboards jsou vyráběny s krátkými dopravními cestami v Evropě. Během roku organizujme více než 180 testovacích akcí. V zimě na horách, v létě na wakeboardových vlecích a kiteboardových spotech. Zde nejdříve vysvětlíme zájemcům rozdíly mezi jednotlivými výrobky a následně si je mohou zdarma vyzkoušet. Goodboards prodáváme hlavně přes specializované a lokální prodejny.
V některých sportovních odvětvích už jste postavili týmy vlastních jezdců. Máte ambici se dostat se svými prkny právě až na olympiády či světové šampionáty?
Olympiádu a světové šampionáty považuji za dobrou reklamu. Naší ambicí je ale vyrábět prkna pro lidi, aby byli spokojení a značku Goodboards dále doporučovali. Úsměv ve tváři zákazníka je to, proč to děláme.
Značka Goodboards není v Česku příliš známá. Je to záměr?
Máme v Česku distributory snowboardů a wakeboardů. Ale český trh je poměrně malý, konkurence veliká a díky kvalitním materiálům jsou naše ceny vyšší. Z těchto důvodů chvíli trvá, než se tato značka zavede a její používání rozšíří.
Olympiádu a světové šampionáty považuji za dobrou reklamou. Naší ambicí je ale vyrábět prkna pro lidi, aby byli spokojení. Úsměv ve tváři zákazníka je to, proč to děláme.
Takže se schválně orientujete na ekonomicky silnější trhy v Německu, Rakousku či Severní Americe?
Jsme německá firma se sídlem u jezera Ammersee. To je mezi Mnichovem a Alpami. Nejdříve jsme se zaměřili na německy mluvící země, kde prodáváme nejvíce našich výrobků. Zároveň máme distributory ve Francii, Nizozemsku, Dánsku, Polsku, Česku, Bělorusku či Japonsku a vybavujeme půjčovny kiteboardů v Egyptě.
Přestože v Česku už třicet let nežijete, asi tušíte, že Češi jsou národem lyžařů. Vždyť nejen v Alpách potkáváte snowboardisty či lyžaře z Česka. Neuvažovali jste, že byste se spojili třeba s českými olympijskými vítězkami ve snowboardingu a lyžování Ester Ledeckou a Evou Samkovou?
Češi jsou opravdu národem lyžařů a všichni z naší rodiny jezdí nebo jezdili na lyžích. Při testovacích akcích v Alpách skutečně a rád potkávám sportovce z Čech. Těší mě úspěch Ester a Evy, protože sport, kultura a kvalitní výrobky jsou nejlepší propagací České republiky. Obě holky jezdí na světové úrovni, kdy potřebují podporu světové značky.
Uměli byste jim nabídnout takový materiál, na kterém by byly dále konkurenceschopné?
Domníváme se, že bychom společně vyvinuli konkurenceschopné výrobky, ale disciplíny, které jezdí, jsou prodejně nezajímavé. Prakticky v žádném obchodě nenabízejí závodní snowboardy a tak tvrdé boty. A snowboardistů, kteří jezdí na těchto prknech, je odhadem jedno procento.
Josef Holub se v Německu živil i jako bagrista.
Dá se jako malovýrobce sportovního náčiní se sídlem nedaleko Mnichova uživit?
Před více než deseti lety jsem pracoval ještě bokem mimo firmu. Při stávajícím obratu z toho mohu žít a platit zaměstnance.
Jezdíte na všem, co vyrábíte? Sám testujete?
Skutečně osobně zkouším všechny námi vyrobené snowboardy a wakeboardy. Na kiteboardy je specialista Maik. K tomu testuji různé prototypy a desky jiných výrobců. Pouze na základě vlastních praktických zkušeností mohu objektivně posuzovat názory ostatních a úspěšně pracovat na vývoji nových výrobků. Naší velkou výhodou je to, že nestojíme pouze na jedné noze. Kromě snowboardů máme také wakeboardy a kiteboardy, které se během letošního léta dobře prodávaly.
Jak moc vám minulou sezonu, ale především tu nadcházejí pokazila a kazí pandemie koronaviru?
Od roku 2010 jsme kontinuálně navyšovali prodejnost, protože značka byla stále více známá a obchodníci každý rok více prodávali. Na jaře přišel lockdown, prodejny neprodaly zbytek snowboardů z loňské zimy a na sezonu 2020–2021 jejich majitelé objednali výrazně méně zboží. My vyrábíme pouze předobjednávky plus 10 procent na sklad, a proto jsme letos dodali méně snowboardů. Krize však pokračuje. Protože jsou od listopadu zavřené vleky, zákazníci nemají potřebu kupovat nové výrobky a obchodníci prodají velmi málo. Tato situace bude mít bohužel velmi negativní vliv i na objednávky na zimu 2021–2022. V Německu sice napadl sníh, ale snowboardisté jsou jako před třiceti lety. Staví si skokánky, šlapou nahoru nebo chodí se splitem. Zároveň doufáme, že střediska a hotely v Alpách se v lednu pro všechny otevřou a my si do dubna společně užijeme krásnou sezonu.
Přežijete?
Naší velkou výhodou je to, že nestojíme pouze na jedné noze. Kromě snowboardů, máme take wakeboardy a kiteboardy, které se během letošního léta dobře prodávaly. Obchodníci navíc objednávky na naše prkna na příští rok ještě navýšili. Ale přiznávám, že stávající situace se snowboardy je velmi těžká.
Josef Holub mezi prkny
Dovolíte si říct, o kolik procent klesly vaše prodeje v předvánočním období letos a loni?
Prodej našich snowboardů klesl letos v předvánočním období o 40 procent. Na příští zimu se poklesy pohybují dokonce mezi 50 až 70 procenty.
Jak se do budoucna vypořádáte s nastupující automatizací a robotizací?
Goodboards vyrábíme s velkým podílem ruční práce, což naši zákazníci oceňují.
Jak se díváte na to, že Česko je tzv. montovnou lyží pro evropské výrobce vyhlášených značek?
Česko má velmi dlouhou tradici s výrobou lyží, mnoho zručných řemeslníků a je geofraficky ve středu Evropy. Velké firmy jsou pod tlakem, snaží se vyrábět z levnějších materiálů a přesouvají výrobu více na východ. Jsem raději, když vyrábějí v Čechách než v Bulharsku, na Ukrajině, nebo v Číně.
Josef Holub (49 let)
Zakladatel a spolumajitel firmy Goodboards, která vyrábí snowboardy, lyže, ale také wakeboardy, kiteboardy a další prkna ke sportování. Narodil se v Praze, kde také vystudoval střední ekonomickou školu. V roce 1993 odešel do Německa. Pracoval tam ve firmě, která prodávala chemické polotovary, také jako číšník a vrchní, dělal zahradníka či dekoratéra. V roce 1996 dostal úvěr 20 000 marek od banky a založil si firmu na dovoz a prodej sportovního vybavení. Je rozvedený, má tři děti ve věku 19, 17 a 5 let. Žije u jezera Ammersee nedaleko Mnichova. Mezi jeho koníčky patří kromě prken, která vyrábí, ještě paddleboard a horské kolo.
