RECENZE: Velký návrat, či zklamání? Assassin's Creed Mirage je nostalgie se špetkou frustrace

Je deváté století. Asasíni si ještě říkají „Skrytí“ a mladý bagdádský zlodějíček Basim Ibn Ishaq právě v pevnosti Alamut začíná svou cestu za pomstou, tajemstvím a skoky z výšky do sena. Příběhové vzorce Assassin's Creed Mirage nejsou v sérii nic nového. Hlavní hrdina se připlete na špatnou stranu historie a vyjde z ní jako člen tajemného řádu, který kráčí ve tmě, aby sloužil světlu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Karlštejn, Hluboká i Praha. Letecký simulátor od Microsoftu ukazuje krásy virtuálního Česka

I přes to příběh Mirage funguje. Odvrací se od epických ság o bozích a supersilných válečnících a vrací se zpátky na zem – tam, kde herní série s asasíny začínala. Basim nemá po ruce magické artefakty, neumí se zneviditelnit a až na schopnost „Focus“ (asasínské soustředění) je to prostě jenom obyčejný trénovaný zabiják.

Úzce strukturovaný a na dnešní poměry krátký příběh pak hráči dokáže nabídnout skoro vše, co by si od asasínské hry mohl přát. Zároveň ho ale nezačne nudit. Jednotlivé úkoly, tentokrát nazvané Investigations (Případy), jsou rozmanité – od klasických atentátů přes prohledávání knihoven až po dlouhá stopování.

Hráče předchozího dílu série, tedy Assassin's Creed Valhalla, ale možná zklame, že většinu hlavních otázek, které o Basimovi po dohrání vikinské ságy mají, zůstává nezodpovězena. Možná i naopak – hráč si z Mirage nejspíš odnáší ještě více nových otázek.

Plížením k vítězství

Pro mnohé ale Basimův příběh, přestože pohání ústřední děj kupředu, hraje spíš druhé housle. Hlavním bodem zájmu o Mirage byla hratelnost. A ta se povedla. Na rozdíl od svého předchůdce se Mirage spíš než o epické střety a bojový systém opírá o plížení. Basim své cíle, stejně jako před ním protagonisté Altair nebo Ezio, stopuje zdálky, čeká na správnou příležitost a útočí jen tehdy, kdy vzbudí co nejmenší rozruch.

Systém ukrývání si Mirage do velké míry vypůjčuje od předchozího dílu série. Dál na něm ale staví – Basim se, na rozdíl od vikingské Eivor, například umí skrýt mezi kolemjdoucími. Stejně tak může uplatit obchodníky, aby se s nimi kolem stráží provlékl jako jeden z členů karavany. Nebo požádat pouličního hudebníka, aby svým uměním nalákal vojáky z širokého okolí. Zpátky je pak skrývání na lavičkách, v kupkách sena i střešních zahrádkách. A funguje to téměř dokonale.

Assassin's Creed Mirage byl jednou z našich nejočekávanějších her letoška. Podívejte se, na které tituly se hráči těšili nejvíce, v pořadu CNN Prima Gaming:

Že chce Mirage být hlavně hrou o plížení, je přitom paradoxně vidět i v soubojích. Systém staví na stylu předchozích asasínů s prvky RPG, kdy bylo možné ve velkém vylepšovat svou hlavní postavu – tedy na blokovatelných i neblokovatelných útocích a uhýbání. Už po několika desítkách minut hraní je ale jasné, že okamžitým tasením meče (jedinou použitelnou hlavní zbraní ve hře) hráč nic nevyřeší. Stačí totiž pár chyb a Basim už se válí v tratolišti krve na zemi.

Právě plížení je tak mnohdy jedinou funkční cestou kupředu. A naštěstí také patří k hlavním silným stránkám Mirage. Míst, kde se ukrýt, je nespočet, a útoky skrytou čepelí zabijí téměř každého nepřítele na jednu ránu. Hra sama Basima v zákeřném přístupu podporuje – už při prvním setkání s větším množství stráží v rámci hlavního příběhu mu (a s ním i hráči) titul dá jediný cíl – uteč.

Novinkou je, že má v některých situacích smysl se ukrývat i před civilisty. Zločiny, které kolemjdoucí vidí, totiž zvyšují ostražitost lidí ve městě – kolemjdoucí Basima začnou periodicky nahlašovat strážím nebo ho začne lovit elitní válečník, podobně jako například ve starším díle Assassin's Creed Odyssey. A zabít ho rozhodně není jednoduché.

Graficky ale od Mirage nečekejte žádné novátorské zázraky. Jak z hlediska enginu, který hru pohání, tak i modelů postav. Původně Mirage dokonce vznikl pouze jako dodatečný přídavek ke hře Assassin's Creed Valhalla, nakonec ale nabobtnal až do současné podoby.

A to, že jde vizuálně do velké míry o Valhallu v jiném prostředí, dýchá z nejnovějšího přírůstku do asasínské rodiny skoro na každém kroku. Nezahladí to ani vylepšené animace a drobně „vyžehlený“ parkour. Animace obličejů vypadají hůř než některé skoro deset let staré hry a postavy se někdy pohybují nepřirozeně.

Během testování navíc hra – především v nejhustěji obydlených částech Bagdádu ke konci příběhu – narážela na technické problémy. Každých zhruba deset minut se znovu začaly načítat textury některých okolních předmětů, což způsobovalo dlouhé a nepříjemné „záseky“.

Živý Bagdád

Na hlavní hrdiny je Assassin's Creed Mirage oproti Valhalle skoupý. Největší postavou příběhu je ale stejně Bagdád samotný. Jeho úzké uličky, rozsáhlé střechy propojené lany nebo pečlivě rozestavěnými prkny hráče okamžitě přenesou zpět do vzpomínek na starší díly série.

V porovnání s nimi je sice parkour v Mirage značně zjednodušený, i tak ale hraje prim a v kombinaci s plížením dává hře ten správný asasínský „feeling“. Ulice zaplněné chodci, mezi kterými se může Basim ukrýt (nebo je okrást), pak z virtuálního Bagdádu dělají skvělou simulaci města, kde to žije.

A žijí i základny Skrytých v každé z hlavních bagdádských čtvrtí. Se vstupy ze střechy označenými charakteristickým znakem a zadavateli úkolů za pultem jsou jasným pokynutím k první hře série a Altairovu boji proti jeruzalémským templářům.

Návrat domů

Na starší díly série si ale hráč bohužel vzpomene i v tom špatném. Třeba umělá inteligence vojáků se zdá stejná jako ta v Eziově trilogii – někdy Basima nevidí, ani když stojí přímo před ním, někdy ho naopak zahlédne na kilometry daleko. Někdy se předem daná cesta karavany, ve které se Basim skryje, stočí ke strážnému, který ho okamžitě odhalí. Před 13 lety se taková AI zdála skoro revoluční, dnes už ale působí spíš rozbitě.

Assassin's Creed Mirage je od Ubisoftu dobrým pokusem o návrat ke kořenům.

Parkour pak zase opět naráží na problémy s takzvaným „snappingem“. Tedy s tím, že hlavní hrdina ne vždy skáče přesně tam, kam by hráč chtěl. Nebo s tím, že Basim najednou nedokáže vylézt na malou zídku, přestože na ni před několika málo okamžiky vyskočil bez problémů.

Promarněný potenciál?

Assassin's Creed Mirage je od Ubisoftu dobrým pokusem o návrat ke kořenům. Chuť plné porce nostalgie ale hráči mohou chvílemi pokazit špetky frustrace. Ať už jde o již zmíněné chyby, které jsou pro asasínské hry typické, nebo o pocit promarněného potenciálu.

Třeba systém hledání dalších cílů, který do jisté míry představil už díl Origins před šesti lety, je možná až příliš arkádový. Postupné odhalování totožnosti nepřátelských členů Řádu má totiž relativně malou oporu v herních filmečcích nebo dialozích a často se omezí na pouhé proklikávání textových boxů v menu.

Ještě zajímavější by pak mohl být ve chvíli, kdy by hráč sám musel rozhodnout, kdo přesně je z nabídky potenciálních cílů tím pravým – ve stylu detektivních her.

RPG prvky (například vylepšování postavy, různé typy zbrojí a strom dovedností) jsou pak ve hře v podstatě zbytečné. Stejně jako Basimův „Focus“ – zvláštní schopnost, která hlavnímu hrdinovi umožňuje bez odhalení zabít až pět nepřátel naráz. Obojí je zjevně pohrobkem dílů Odyssey a Valhally, jež byly superschopnostmi prošpikované.

Z předchozího titulu také Mirage zůstala snaha Ubisoftu o zařazení mikrotransakcí. Hráč si za reálné peníze může pořídit vedle pouhých alternativních vzhledů některých vybavení i nové zbroje s vlastními zvláštními efekty. I přesto je ale Mirage velmi solidní hra. Hlavní příběh vystačí na asi dvacet hodin dobré zábavy a svou roli hraje rovněž padesátieurová cenovka – je tedy o deset euro nižší, než je u velkých titulů běžné. A pokud Ubisoft najde odvahu v této formě pokračovat, má Mirage našlápnuto na to být základem velkého comebacku.

Herně-technologický pořad Enter můžete sledovat každou sobotu ve 22:40 či v úterý ve 23:40 na CNN Prima NEWS, odvysílané epizody najdete na webu CNNPrima.cz. Nejnovější díl můžete zhlédnout níže: