REPORTÁŽ: Fico, rozvařené halušky a puč aneb Jak Slováci u českých hranic (ne)věří v převrat

Když nejvyšší ústavní činitelé varují před státním převratem, tak by to občan demokratické země, která je součástí Evropské unie, zřejmě měl brát smrtelně vážně. Jenže jsme na Slovensku...

Nějaké nebezpečné síly...

Třítisícový Svrčinovec je první slovenskou obcí na mezinárodním tahu E75 z Třince do Žiliny. „S tím pučem to Ficovi vůbec nevěřím. Volil jsem ho, aby vládl. A ne proto, aby nás strašil,“ nelíbí se aktuální politika slovenského premiéra jeho jinak věrnému voliči Františku Michalinovi ze Svrčinovce. Jeho žena Anna oponuje: „Ten atentát na pana premiéra, to přece nebylo jen tak. Nějaké nebezpečné síly tu asi jsou.“

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pellegriniho varování: Existuje skupina lidí, která vyhrocuje napětí a útočí na ústavní zřízení

Pár penzistů oslovuji před místní samoobsluhou, oba si především stýskají, jak je v krámu draho. Politika je pro ně druhořadá, nejsou k ní ale úplně neteční jako mnozí sousedé. „K volbám chodíme pravidelně. V těch parlamentních jsme volili Fica, v prezidentských Pellegriniho,“ prozrazují.

Fandím prezidentovi, ne stannému právu

Je to půl na půl, pár důchodců ze Svrčinovce na puč věří i nevěří. A slovenský premiér Robert Fico možná od svých voličů čekal lepší reakci, když přišel s teorií spiknutí, že prý jistá protivládní skupina napojená na opozici chystá násilné převzetí moci. Po čtvrtečním zasedání Bezpečnostní rady Slovenské republiky přitom šéfa kabinetu podpořil i prezident Peter Pellegrini a tajemně promluvil o „strukturách v pozadí“ a „finančních tocích“ ze zahraničí.

To vše prý má vést k útoku na ústavní zřízení. Prezident ale zároveň slíbil, že výjimečný stav se zatím vyhlašovat nebude. A stát ani nebude zakazovat protivládní demonstrace, tedy pokud se odehrají v klidu. „Oni asi ví, co dělají,“ dále brání nejvyšší ústavní činitele Anna Michalinová. „Fandím našemu prezidentovi, ale stanné právo nebo něco takového, to už je moc, to nepotřebujeme,“ má jiný názor manžel František.

Tataři, Turci, Kotleba a údolí Roberta Fica

Českou republiku jsem opustil v beskydském Jablunkovském průsmyku, což je strategické místo, o které měli zájem už Tataři a později Turci nebo němečtí nacisté. Obec Svrčinovec je přímo nalepená na hraniční závoru, ovšem zároveň je to v různých dobách i brána do úplně odlišné politické kultury. Geograficky je to Kysucká vrchovina čili Kysuce.

Třeba první kolo slovenských prezidentských voleb v roce 2019 ve Svrčinovci vyhrál s neonacisty propojený slovenský politik Marian Kotleba. Když byl rok poté odsouzen za propagaci rasistické a nacistické symboliky, místní voliči se vrátili ke staré lásce.

„Kotleba byl spíše extrém, jinak jsme hlavně něčím jako vládní obcí. Kysuckým údolím Roberta Fica,“ vypráví s nadhledem 55letá Renáta Majchráková. Sympatická starostka Svrčinovce, která zdůrazňuje, že byla zvolena za nezávislé, ctí Evropskou unii a odsuzuje násilnou ruskou invazi na sousední Ukrajinu. Ale zároveň se snaží chápat své sousedy a jejich politické preference.

Kremelské teplo pro Kysuce

Je leden, teploty jsou permanentně pod nulou a vesnice leží pod sněhem. „Tady v horském údolí musíme topit devět měsíců v roce. Obec je plynofikovaná a já sama nemám v rodinném domě jinou alternativu, doma topíme výhradně zemním plynem. A teď někdo řekne, že se zastaví dodávky ruského plynu, což tady všichni chápou tak, že budou trpět zimou. A tak jsou rádi, že to Fico letí vyřešit do Moskvy za Putinem,“ popisuje náladu v obci starostka Majchráková.

Světová politika se dělá jinde než ve Svrčinovci, tady jde hlavně o teplo v chalupě. Strana Směr-SD Roberta Fica tu v posledních parlamentních volbách v roce 2023 jasně dominovala, když ve Svrčinovci získala 37 procent. A hned za ní skončil Hlas Petra Pellegriniho se ziskem 23 procent, přitom osm procent vesničanů hlasovalo i pro Slovenskou národní stranu (SNS). Dohromady to bylo přes 68 procent hlasů pro současnou vládní koalici.

Manželství delší než věk republiky

„Fica i Pellegriniho tady máme rádi. Jsou dobří, ale ty řeči o puči si mohli odpustit, to je zbytečná politika. Ale co já s tím, ode mě si poradit nedají,“ rozmýšlí dále penzista František Michalina. „Beru je oba jako záruku, že bude na Slovensku klid,“ věří jeho žena Anna. „Jestli dožijeme, tak příští rok oslavíme zlatou svatbu. Jsme spolu o hodně déle, než vůbec vzniklo nějaké samostatné Slovensko, poznali jsme se už jako spolužáci na základce, oba jsme ročník 1953,“ zasměje se František. Zlatá svatba se slaví 50 let po uzavření manželství, Slovenská republika ale vznikla až s rozdělením Československa k 1. lednu 1993. Je jí teprve 32 let.

Nezávislá starostka Renáta Majchráková si v rozhovoru dává pozor, aby většinovému názoru v dědině příliš neoponovala: „Řeknu vám to tak, že ty řeči o puči a výjimečném stavu momentálně téměř nevnímám. Starám se o chod obce, to je pro mě důležitější. Máme tu svoje starosti a v pohraničí nikdo proti vládě nedemonstruje. Možná ve velkých městech.“

I Čadca jde do ulic

Protivládní demonstrace je ovšem ohlášená i v sousední dvacetitisícové Čadci, městečka ležícího jen sedm kilometrů od českých hranic. Svolání Bezpečnostní rady Slovenské republiky a výhružky výjimečným stavem totiž ženou do ulic desetitisíce Slováků.

„S čím si to vlastně Fico a Pellegrini pohrávají při myšlence na výjimečný stav?“ Ptá se šéfredaktorka slovenského deníku SME Beata Balogová. A nabízí různé odpovědi: „Pohrávají si s omezováním shromažďovacího práva, což by jim umožnilo zákaz demonstrací. A k udržení toho, co nazvou pořádkem, by mohli použít ozbrojené síly a mohli by i zabavovat auta, budovy či jiný majetek pro potřeby státu.“

Podle opozice vláda vyhrožuje výjimečným stavem na základě „informací“ na úrovni proruských YouTube kanálů, na což by měla rychle reagovat i Evropská unie, neboť v jejím členském státě se porušují základní občanská práva. A to i díky zneužití tajných služeb (SIS).

Kdo seje vítr

„Náš pan premiér asi opravdu zjistil něco závažného,“ svěřuje se CNN Prima NEWS 76letá Drahomíra Serafínová z Čadce. „Bez větru se ani lístek na stromě nepohne,“ pomůže si starým slovenským příslovím. Češi zase říkají: „Na každém šprochu pravdy trochu.“ A politici či vládci napříč staletími dobře věděli, jak se s určitými šprochy dá destabilizovat celá společnost.

A nemohl si Fico ten vítr jen vymyslet? „Doufám, že ne. I když v dnešní době je možné všechno, ale to bych byla zklamaná, že zase lže,“ dodá Serafínová. S větrem se argumentuje v každé době. Když protirežimní opozice na čele s Václavem Havlem přišla v červnu 1989 s peticí Několik vět, stranický deník Rudé právo akci tvrdě odsoudil v textu s názvem Kdo seje vítr.

Jako za normalizace

„Nezlobte se, ale k politice se vyjadřovat nebudu,“ odmítá rozhovor pro CNN Prima NEWS ředitelka Kysuckého muzea v Čadci Helena Kotvasová. Na Slovensku se přitom nyní doslova píšou dějiny. S tak vážnými nařčeními vůči opozici, která se prý chce násilně uchopit moc, zatím od vzniku samostatného Slovenska nepřišla žádná vláda. A kdo jiný než historici mají dějinný předěl náležitě popsat pro příští generace.

14 fotografií

REPORTÁŽ: Neofašisti, proruští motorkáři, srpy, kříže i vlajky EU aneb Bizarní slovenské oslavy

Reportáž

Ředitelé kulturních institucí, snad kromě těch v Bratislavě, ovšem aktuálně žádají spíše pověstný „klid na práci“, tak jak tomu bylo například za normalizačního Československa. „Na současnou politiku osobní názor samozřejmě mám, ale žádný rozhovor na tohle téma určitě nebudu poskytovat,“ rázně zopakuje šéfka Kysuckého muzea. Nahlas podotýkám, že takový postoj svědčí o strachu slovenské společnosti ze současné politické moci. „Nebudu to komentovat,“ zareaguje ředitelka Kotvasová. Budova muzea přitom paradoxně stojí na náměstí Svobody.

Jak se dělá slovenský dějepis

Muzejní badatel Martin Turóci sedí o patro výše a je odvážnější než ředitelka, i když také začíná vyhýbavě: „Historik potřebuje nějaký odstup. Doteď jsme v muzeu dělali hlavně na výzkumu bílých míst regionálních dějin před rokem 1989. A teprve teď pomalu zpracováváme samotnou nežnou revoluci.“ Událost starou 36 let, není to příliš velký odstup? A co třeba období autokratické vlády Vladimíra Mečiara po vzniku Slovenské republiky v roce 1993? „To je ještě hodně živá záležitost, na tom zatím moc nepracujeme, protože aktéři těch událostí žijí a mnozí jsou stále politicky aktivní,“ vysvětluje historik.

Aktuální Ficovy výhružky výjimečným stavem tedy dějepis zanalyzuje až za dalších třeba 30 let? „Asi tak nějak. Naší povinností ovšem je, abychom všechny místní události pečlivě zaznamenávali,“ říká badatel. Dokumentuje proto i současné protesty proti vládě v Čadci, na demonstraci vyfotí pár snímků a uloží do archivu. Případně i se zprávami z místního tisku.

Vrací se rok 1948?

Takto se dělá muzejní historie, reálné dějiny se ale mohou měnit z minuty na minutu. „Názor na současné dění samozřejmě mám, vidím v tom určitou paralelu s počátkem roku 1948 a tehdejším rychlým odbouráváním demokracie, který skončil únorovým pučem. Teď jsou tu náznaky něčeho podobného,“ přemítá Martin Turóci z Kysuckého muzea. Obdobně jako Robert Fico, i Klement Gottwald a komunisté především obratně manipulovali s lidovými masami.

Historik bere do ruky tlustý svazek s názvem Nastolení komunistického režimu. Dnes už totiž Slováci přesně vědí, jaké utrpení jim přinesla totalita nastolená v únoru 1948, která padla až v listopadu 1989. Jakou formu autokracie si ovšem představuje Robert Fico, to lze jen odhadovat.

Putinův maňásek se slovenským křížem

Výjimečný stav zatím bezpečnostní rada nevyhlásila, takže se dá o politice pořád i žertovat. Stanné právo by totiž přineslo i přísnou cenzuru. A Slováci podobně jako Češi milují černý humor, jenže z karikatury na obálce posledního čísla časopisu Týždeň docela mrazí. Časopis přináší portrét Vladimira Putina, jak si na pravou ruku navlékl maňáska v podobě Roberta Fica, který objímá slovenský dvouramenný kříž ze státního znaku. A jednoho mimoděk napadá. Může se podobným maňáskem stát i nějaký budoucí český premiér?

„Nemám z toho dobrý pocit a jen doufám, že se rok 1948 nebude opakovat,“ přeje si historik Turóci. Jenže minulý režim zdaleka všem nevadil. „Nejlépe bylo za komunistů,“ má jasno třeba 77letý František Padych z Čadce. „Dnešní politiky bych vyfackoval. Všechny od roku 1989, protože nikdo už nepřinesl nic dobrého této zemi,“ rozčiluje se. Prý to jsou jen rozvařené halušky, co se po listopadové revoluci vaří v parlamentu a ve vládě, a to už přes tři desítky let. „Vůbec mě nezajímají, ti dnešní politici. Přežil jsem toho hodně a komunistům jsem vděčný za šťastný život. Bezúročné i nenávratné půjčky od státu, všichni měli práci, to byla nejlepší cesta.“

6 fotografií

Fico jako Mečiar? Slovenští psychiatři vyzývají premiéra k sebereflexi či odchodu z politiky

Slovensko

I Fico byl přece komunista, jak tedy František Padych hodnotí jeho dnešní politický dres? „Nezajímá mě to, to se s vámi radši budu bavit o fotbale. Ale řeknu to tak. Nechápu, když lidé demonstrují v ulicích. Vždyť se i dnes všichni máme dobře a obchody jsou plné jídla.“

Nějaké výjimečné stavy nebo co...

Do České republiky se vracím opět přes Svrčinovec a registruji, že nad obecním úřadem vlaje zástava Evropské unie. Ficova vláda ovšem Slováky připravuje i na alternativu, že země evropskou rodinu opustí. „Zaznamenala jsem ty hlasy, ale držme se Unie, to je dobrá věc,“ je přesvědčena starostka Renáta Majchráková.

A místní noviny Kysuce zrovna otvírají první stranu titulkem: „Kysuce mění eurofondy, milionové investice rozhýbají region.“ Částka je v eurech, Slováci už evropskou měnu používají od ledna 2009, tedy 16 let. „A nějaké výjimečné stavy nebo co se teď řeší, to přece není to, co může pomoct Slovensku dopředu,“ povzdychne si starostka Svrčinovce. Fico rád šlape na plyn a dělá silná politická gesta, tentokrát ale jeho hrozby o puči nerada slyší i část jeho nejvěrnějších voličů z Kysuc.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Fico nabídl Zelenskému schůzku v Davosu. Aby zase neskončil v Rusku, rýpla si hlava Ukrajiny