Slovensko křižoval proruský motorkářský gang Brat za Brata, který prodává trička se státním znakem Ruské federace a netají se úzkou spoluprací s ruskou ambasádou. I to byla součást oslav 80. výročí Slovenského národního povstání (SNP), které u východních sousedů trvaly dva měsíce a skončily poslední říjnový víkend (povstalecká Banská Bystrica padla 27. října 1944). K bizarnímu průběhu přispěli kromě motorkářů hlavně někdejší poslanci extremistické strany Mariana Kotleby, kteří SNP uctili z pozice ministrů či tajemníků v kabinetu Roberta Fica. „Na Slovensku na celé čáře zvítězil oportunismus. Pro Kotlebovu stranu přitom klerofašistické válečné Slovensko představovalo vzor, na který s hrdostí navazovala,“ říká historik Jan B. Uhlíř, jenž v roce 2020 svědčil při procesu s Kotlebou z pozice soudního znalce.
„Evidentně padají veškeré ideologické bariéry, když jde o podíl na moci a z toho plynoucí finanční zisky. Převlékačům kabátů je prostě lhostejné, kolikrát změní stejnokroj,“ uvažuje Uhlíř.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Slovenský expremiér Matovič se v Praze pustil do Babiše: Je estébák, nenechte se opít Burešem
Když 29. srpna 1944 vypuklo protinacistické povstání, do té doby věrný Hitlerův satelit ovládaný klerofašistou a prezidentem Jozefem Tisem dostal šanci proměnit se ve spojeneckou zemi. Slovenská revolta však skončila 27. října 1944 obsazením Banské Bystrice německou armádou. A 28. října vydal povstalecký generál Viest poslední rozkaz k rebelům, kteří přešli na partyzánský způsob boje: „Musíme dokázat světu, že jsme hodni svobody a že umíme za ni i bojovat. Svobody, kterou nám vydobyli jiní, bychom nebyli hodni.“
Nakonec nacisty ze Slovenska vyhnala Sovětská armáda, ale tohle osvobození bylo zároveň novou totalitou. Fašismus pouze vystřídal komunismus.
Žádní sedláci, je to pomník komunismu
Od té doby uplynulo mnoho vody, ale Slovensko se s fašistickými a komunistickými symboly vyrovnává laxněji než Česko. Například v obci Šoporňa u Nitry pořád chodí dopisy na adresy v ulici Vladimíra Iljiče Lenina, Gottwaldově, Fučíkově, Družstevní, Rudé armády (Červenej armády) i Československé armády. A rodný domek fašisty Jozefa Tisa v Bytči u Žiliny, který v roce 1942 nacistům dobrovolně vydal na smrt 58 tisíc slovenských Židů, je označen pamětní deskou a permanentně ozdoben květinami.
Leninovy sochy sice z náměstí zmizely, jiné režimní pomníky ale zůstávají, byť obvykle nejsou nijak označeny. Před krajským úřadem Prešovského kraje v Prešově třeba stojí monumentální sousoší z roku 1975. Více než tři metry vysokou bronzovou ženu (rolnici) doprovází skupina ozbrojených mužů. Na dlažbě kolem pomníku se každý večer setkávají skejťáci, subkultura toužící po svobodném životě a odmítající politické autority.
„Co je to za pomník?“ ptám se kluků na skateboardech. Slovo si bere nejstarší ze skupiny, Dalibor Nedelko narozený v roce 1982. Na prkně jezdí od desíti let. „Mezi skejťáky jsem důchodce,“ vypráví. „Jo, a ten pomník připomíná nějaké povstání sedláků, ještě z 19. století,“ říká sebejistě, vždyť u skulptury trénuje přes 30 let.
Skejťáci a pomník jednomu z prvních samozvaných komunistických států v Evropě. Slovenská republika rad vznikla v Prešově v roce 1919. Existovala tři týdny, pomník ale ve městě stojí už 49 let, od roku 1975. Zdroj: Ivan Motýl
Fico udělá ze Slovenska novou Severní Koreu
Když je potřeba, dají se nastupující generace snadno opít rohlíkem. Není to pomník selskému povstání, nýbrž monument postavený za normalizace na počest vyhlášení Slovenské republiky rad v roce 1919. Pod vlivem bolševické revoluce v sovětském Rusku se tehdy v Prešově skutečně podařilo vyhlásit komunistický ministát, byť na pouhé tři týdny. Diktaturu proletariátu na čele s Antonínem Janouškem, jméno tohoto revolucionáře i stručné dějiny Slovenské republiky rad musel do roku 1989 znát každý československý školák.
Slovenská absurdita. Bolševická republika byla samozvaným státním útvarem jen od 16. června do 7. července 1919, poté území obsadila Československá armáda. Velkolepý pomník věnovaný jepičímu životu tomuto státečku už ale v Prešově stojí od roku 1975. Neuvěřitelných 49 let!
Z pomníku po roce 1989 sice zmizelo heslo Proletáři všech zemí, spojte se, ale ozbrojení bronzoví komunisté stále střeží krajský úřad. A dezinformace o sousoší vzbouřených sedláků lokálním politikům spíše vyhovuje. „Pomník komunistům? Dobře, že nám to říkáte. Ficova vláda teď žene Slovensko do nové totality,“ nebere si servítky 31letý Michal Sedlák. „Za chvíli to tady bude jak v Severní Koreji.“ Přehání, ale skateboardisté mají právo na extrémní vidění.
Vystřelit je do vesmíru
„Jedeme nadoraz, skejt je způsob života,“ vstoupí do hovoru Dalibor Nedelko. „Na Slovensku máme ve vládách pořád nějaké parazity, to už začalo s Mečiarem hned po osamostatnění Slovenska. Bordel nad bordel, ale šťourat se v tom, to je vyčerpávající,“ skepticky dodá starší ze skateboardistů. Jen demonstracemi se podle něho slovenská politická mafie nedá zastavit. „Nejlepší by bylo vystřelit je někam do vesmíru, ale ani to nejde,“ pokrčí rameny.
Skateboardisti nechtějí režim jako v Severní Koreji, ale Kim Čong-un už na Ukrajinu poslal severokorejské vojáky. Do státu, který přímo sousedí se Slovenskem. Ani to ale nestačí, aby se početná skupina Slováků vzdala sympatií k Rusku a Putinovi.
Pod rudými hvězdami, srpy a kladivy
Pomník sovětským osvoboditelům na hlavním náměstí v Prešově zdobí rudé hvězdy, srpy i kladiva. Symboly rudé totality. Letos to zároveň bylo místo oslav 80. výročí Slovenského národního povstání (SNP), ačkoliv úřady v době ruské invaze na Ukrajinu mohly vybrat neutrálnější půdu.
„Scházíme se tu každý rok, nemám k tomu místu žádné výhrady,“ hájí akci v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Stanislav Nakata, předseda oblastního výboru Slovenského svazu protifašistických bojovníků v Prešově. Stojíme pod srpy a kladivy, ale zároveň pod slovenskou vlajkou a zástavou Evropské unie.
Nakata připomíná partyzánské výsadky, které na pomoc povstaleckému Slovensku posílala Moskva. To je nezpochybnitelná historická realita, symbolika na prešovském památníku ale připomíná i jiné dějinné události. Třeba snahu slovenských komunistů na čele s Gustávem Husákem, kteří během SNP stačili napsat generalissimu Stalinovi, že si údajně 70 procent Slováků přeje připojení země k Sovětskému svazu.
Permanentní ruská „vlastenecká válka“
Slovenská legislativa již od roku 2011 zakazuje používat symboly komunismu, komunistických států a státní symboly Sovětského svazu, nicméně zůstávají v ulicích. Památník v Prešově má podobu pylonu, který je na vrcholu ozdoben kalichem, z něhož vyrůstají čtyři pěticípé hvězdy. Pod hvězdami visí čtyři srpy s kladivy, asi ve třetině sloupu je pak na kameni ukotven reliéf s další pěticípou hvězdou a nápisem v azbuce. Překlad zní „Vlastenecká válka“ a Rusko tímto souslovím nazývalo právě vítězství ve druhé světové válce. A nyní tak Moskva označuje i okupaci Ukrajiny, která začala v únoru 2024.
VIDEO: Ukrajinci rozmetali konvoj „ukvapených vetřelců“. Jejich osud zná už jen Bůh, uvedli k záběrům
„Ukronacisté a západní Evropa jsou přímí následníci těch, kteří bojovali proti Rusku. A válka s nimi je tedy novou vlasteneckou válkou. A vítězství bude naše. Stejně jako v letech 1812 a 1945,“ napsal na Telegram někdejší ruský premiér i prezident Dmitrij Medveděv, jenž je nyní místopředsedou ruské státní bezpečnostní rady. Letopočet 1812 je pak spojen s vyhnáním napoleonských vojsk z Ruska.
„Celý kyjevský režim, který zachytil a obsadil významnou část Ukrajiny, je ideologickým dědicem fašistů, kteří proti naší vlasti bojovali ve čtyřicátých letech,“ uvedl na sociálních sítích oficiální ruský válečný zpravodaj Nikolaj Dolgačev.
Brat za Brata a hlavně za Putina
Motorkáři z občanského sdružení Brat za Brata objížděli v rámci oslav 80. výročí Slovenského národního povstání dva měsíce jeden pomník hrdinů SNP za druhým, aktuálně navštěvují památníky Karpatsko-dukelské operace. Podle slovenského sociologa Michala Vašečky se jedná o proputinovskou, prosovětskou a protizápadní organizaci, která vzývá panslavismus. A šéfují jí drsní hoši ze slovenských Nočních vlků, kteří u pomníků řečnili i společně s kulturním atašé ruského velvyslanectví v Bratislavě, jindy zase s místními starosty a dalšími politiky. Jako by Slovensko opravdu bylo součástí Sovětského svazu, jak si to kdysi přál Husák...
„S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí Karola Kuny, přímého účastníka protifašistického odboje na Slovensku a celorepublikového povstání proti nacistickým okupantům,“ oznámili motorkáři na facebookových stránkách Brat za Brata před necelým týdnem. Láska k veteránům SNP jim ovšem splývá s obdivem kremelské politiky. „Já Putinovi fandím, dělá to super,“ napsala tento pátek na stejné stránky Lenka Mikušova.
Motorkáři z této skupiny na Slovensku prodávají trička se státním znakem Ruské federace nebo s natištěným heslem Работайте, братья! (Pracujte, bratři!). Spojení má více významů, heslo mimo jiné zaznívá ve videu se záznamem brutální popravy zajatého ukrajinského vojáka. Ale je to i název ideologického songu ruského žurnalisty, textaře a muzikanta Alexeje Polova, který okupaci emotivně obhajuje.
Slovensko nesmiřitelně rozdělené
„Slovensko je rozděleno na dvě půlky. A to tak nesmiřitelně, že už nás asi nikdo nedá dohromady,“ myslí si 96letý veterán SNP František Orlovský. Na sklonku října 1944 jako šestnáctiletý kluk několik dnů pomáhal s puškou v ruce s obranou Banské Bystrice. Po porážce povstání 27. října 1944 se s partyzány nejprve ukrýval v Nízkých Tatrách, načež se v polovině prosince tajně vrátil domů do Lemešan u Prešova.
„Až do 18. ledna 1945, kdy se do obce probojovali Rusové, jsem se musel schovávat v sýpce na obilí,“ vypráví pro CNN Prima NEWS. Na Rusy nedá dopustit dodnes, považuje je za nedotknutelné osvoboditele. Zato neofašisté v současné vládní koalici mu vadí, nechce ale konkrétně jmenovat.
František Orlovský se narodil v roce 1928 a patří k posledním žijícím veteránům, kteří se zbraní v ruce vstoupili do Slovenského národního povstání, které vypuklo 29. srpna 1944. Zdroj: Ivan Motýl
Apolitičtí antifašisté
Předseda oblastního výboru Slovenského svazu protifašistických bojovníků Stanislav Nakata je malinko odvážnější: „Bohužel, na Slovensku se stále setkáváme s hlasy, které hájí praktiky klerofašistického slovenského státu z dob druhé světové války.“
Jakmile řeč převedu na politiky spojené s neofašismem ve vládě Roberta Fica, tak ale i Nakata začne mlžit: „To je politická otázka a my jsme apolitická organizace. K tomu se prostě vyjadřovat nebudu.“ Apolitičtí antifašisté, to je poněkud smutná podoba svazu bojovníků v roce 2024.
Napřed ctili Tisa, teď Fica a povstalce
Připomínkové a pietní akty k 80. výročí SNP organizovaly obce, kraje i vládní koalice. A Ficova vláda, která umožnila návrat do politiky mnohým někdejším představitelům neofašistické strany Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS), tak na oslavy vysílala i bývalé extremisty. Politiky, kteří se ještě nedávno veřejně hlásili ke klerofašistickému státu Jozefa Tisa.
Marian Kotleba přitom byl v roce 2022 odsouzen za šíření neonacistických symbolů a přišel o mandát. „Pro Kotlebovu stranu představovalo Tisovo Slovensko vzor, na který s hrdostí navazovala,“ říká pro CNN Prima NEWS historik Jan B. Uhlíř, který v roce 2020 svědčil při procesu s Kotlebou jako soudní znalec. Předák ĽSNS byl nejprve odsouzen na 52 měsíců, slovenský nejvyšší soud ale trest snížil na podmínečný v délce 18 měsíců. Historik soudu třeba vysvětloval, že Kotlebou propagovaná číslice 88 představuje zástupný symbol za písmena HH, protože H je osmým písmenem abecedy. HH pak znamená „Heil Hitler!“
Kotlebovci a černá vlajka
Oslav SNP se například zúčastnil místopředseda vlády a ministr životního prostředí Tomáš Taraba, státní tajemník ministra životního prostředí Štefan Kuffa nebo státní tajemník ministerstva kultury Lukáš Machala. Všichni tři už seděli v parlamentu za Kotlebovu ĽSNS, v nynější vládní koalici ale zastupují nacionalistickou Slovenskou národní stranu (SNS). Taraba letos během projevu v Banské Bystrici prohlásil, že Slovensko se díky SNP zařadilo mezi vítězné státy, což je věc, kterou si je třeba stále znova připomínat.
Tomáš Taraba byl za ĽSNS zvolen do parlamentu v roce 2020, takže musel dobře znát tehdejší postoje lídra partaje Mariana Kotleby k protinacistickému povstání. Když byl Kotleba v roce 2015 hejtmanem (županem) Banskobystrického kraje, nechal v den výročí vypuknutí SNP vyvěsit na budovu hejtmanství černé prapory. Povstání dokonce označoval za rudý puč a partyzány za bandity.
„Kotlebovci uctívali Slovensko, které se deklarovalo jako spojenec Třetí říše. Slovensko, které Německu platilo za likvidaci svých vlastních Židů,“ připomíná badatel Uhlíř.
Adolf Hitler a Jozef Tiso na schůzce v Berlíně 13. března 1939. Tiso dostal nabídku, aby vyhlásil samostatný slovenský stát, jinak bude země obsazena maďarským vojskem. Zdroj: Archiv Jana B. Uhlíře
Vypálená vesnice
Stanislava Nakatu, předsedu oblastního výboru Slovenského svazu protifašistických bojovníků v Prešově, jsem během oslav SNP oslovil nejen v Prešově, ale znovu i kvůli připomínce vypálení slovenské obce Zlatá Baňa. Nacisté ji smetli z povrchu země v září 1944, aby zastavili zásobování partyzánů ve Slánských vrších.
Opět se ptám na někdejší Kotlebovce v lůně dnešní vládní koalice, na Tarabu, Kuffu či Machalu. A znovu vyhýbavá odpověď. „K tomu vám nemůžu vůbec nic říct.“ Ptám se i na Tarabův letošní projev v Banské Bystrici. „Neslyšel jsem ho,“ tvrdí předák protifašistických bojovníků.
Slovenská politika má absurdní rozměry, takže historik Uhlíř přidává i bizarní modelovou situaci, kam až mohou vést takové postoje: „Pokud by na Slovensku zvítězili ve volbách muslimové, lze předpokládat, že by si tito lidé nasadili fez. Muslimské jednotky Zbraní SS nosily na fezu říšskou orlici s hákovým křížem. V diskutovaném případě lze předpokládat, že si tam umístí dvojramenný slovenský cyrilometodějský kříž.“ Černý humor, ze kterého mrazí.
Demokraté potřebují podporu
„Krize morálních hodnot, kterou Slovensko v současnosti prožívá, je zřejmě hlubší, než se na první pohled jeví,“ přemítá Jan B. Uhlíř. „Prosazováním těchto oportunistických tendencí na úroveň státních úřadů se cílevědomě buduje totalitní platforma, která je ale navenek kryta rouškou demokracie,“ pokračuje. Vyhlídky jsou spíše chmurné, pořád ale věří ve změnu v příštích parlamentních volbách: „Otázkou je, zda a do jaké míry se slovenská společnost smíří se současnou realitou. A zda a do jaké míry bude ochotna riskovat prosazování demokratických principů.“
Češi by se však podle badatele neměli na Slováky dívat jako na mladšího bráchu, který náhle tropí alotria: „Neměli bychom zůstávat pasivní, ale poskytnout podporu všem demokratickým Slovákům, kteří o ni stojí. Je to v našem nejvlastnějším zájmu.“
