REPORTÁŽ: Ukrajinští vojáci bez končetin se učí tančit i napíchnout steak na vidličku
Tvář znetvořená válkou, z níž se dívá pouze jedno oko. Veterán v péči fyzioterapeuta, kterému schází nohy a zbývá mu jen pravá ruka. A ta teď usilovně zvedá činku. Dojmy, na které návštěvník z mírové země nemůže jen tak zapomenout, ale v nemocnici Unbroken v západoukrajinském Lvově je to všední realita. „Nejvážněji zranění vojáci obvykle skončí tady u nás, přijíždějí sem sanitky i evakuační vlaky z celého bojiště. A pečujeme i o těžce postižené civilní oběti ruských raketových a dronových útoků,“ líčí Solomija Jakubečko z vedení nemocnice, která „lazaretem“ obvykle provádí novináře.
Fyzioterapeut Andrij Novosad zdůrazňuje, že v tomhle špitále dokážou zázraky. Třeba znova dostat na parket tanečníka, který na frontě přišel o obě dolní končetiny. „A můj skrovný vynález zase způsobil, že si veteráni bez horních končetin dokážou v restauraci nabodnout na vidličku i pořádný steak. Dosavadní pomůcky pro invalidy tohle neumožňovaly, nikde na světě,“ říká Novosad.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rusko se připravuje na válku s NATO, míní analytici. Vyjmenovali znepokojivé indicie
Tolik bolesti na jediném místě jako v nemocnici svatého Pantaleona ve Lvově, to lze spatřit jen málokde na světě. Špitál má i druhý název, který vznikl až po ruské invazi a v ukrajinštině zní Незламні. Anglicky se uvádí jako Unbroken a do češtiny ho lze přeložit jako Nezlomní či Nezničitelní. A zdejší lékaři dokazují, že mnozí ukrajinští vojáci se opravdu nenechají jen tak něčím zlomit.
Tolik bolesti na jediném místě, to je možné jen ve válce. Ve velké válce, a ta na Ukrajině každý den vygeneruje stovky mrtvých a zraněných. Již od února 2022, kdy do země vpadli ruští okupanti.
Tolik bolesti na jediném místě, to je šok. Mezi jednotlivými odděleními lvovského špitálu neustále přejíždějí vozíčkáři anebo kráčejí veteráni na protézách, kteří se znova učí chodit. Někteří se usmějí, mnozí ale jen nepřítomně hledí někam na konec chodby. Bolestné jsou i scény, kdy doslova rozstřílené hrdiny tlačí na vozíku manželky. Některé z nich se tváří povzbudivě, jiné ale působí hodně vyčerpaně. „Běžná léčba po zraněních páteře nebo amputacích trvá rok, ale máme tu pacienty, kteří se tu dávají dohromady i dva roky,“ sděluje Solomija Jakubečko (Соломія Якубечко) z vedení nemocnice.
Volání SOS na černém papíře
Tolik bolesti na jediném místě, to je kříž. Na jednotku intenzivní péče nahlédnout nelze, ale Solomija vypráví o těžce zraněných a úplně nehybných, kteří sestru k lůžku volají tak, že přes ústa fouknou do speciální trubičky. A tu mají na dosah rtů. Nic jiného napřed nezmohou, ale postupně se všechno mění k lepšímu.
Léčí tu nejtěžší zranění po útocích raketami či drony Šáhid. Zachraňují brutálně zohavené střelbou anebo ohněm či zasypané ruinami, prostě ty nejvážněji postižené válečným šílenstvím. Chirurgové odstraňují střepiny ze zad, nohou, ale třeba i z mozku, operuje se tu nepřetržitě 24 hodin denně. Transplantují se orgány, amputují končetiny a zohyzděným obličejům se znova dávají tváře, i když takový voják se už stejně nikdy nepozná v zrcadle. Může si ale zvyknout na nový obličej. Na tvář hrdiny, který při obraně vlasti prošel peklem.
„V nemocnici Unbroken o každého hospitalizovaného pečujeme komplexně. Hned po operacích třeba pacienty pomalu seznamujeme s tím, o jaké přišli končetiny. Psychoterapeutové sledují jejich psychický stav, k čemuž nám pomáhá také arteterapie,“ líčí Solomija Jakubečko v chodbě plné obrazů, které vytvořili vojáci od Bachmutu, Pokrovsku, Chersonu, z Kurské oblasti i z jiných bojišť. „Jeden z mužů, který napřed vůbec nebyl schopen komunikovat, při arteterapii napsal na černý papír červenou křídou písmena SOS,“ vybavuje si Solomija. Tedy tísňový signál vzniklý už v roce 1905, jenž dnes zná celý svět. Save Our Souls. Zachraňte naši loď.
Nejvážněji zranění ukrajinští vojáci často končí v nemocnici Unbroken ve Lvově. Na snímku výrobna protéz s laboratořemi a výzkumným pracovištěm a tamní zástupce ředitele Vladislav Sichovskyj. Zdroj: Ivan Motýl
Na 200 nemocnic zničených okupanty
A ve Lvově také zachraňují tonoucí, takže v nemocnici je doma i obrovská naděje. „V tuto chvíli je to nejšpičkovější, nejmodernější, jedna z největších a zatím rozhodně nejbezpečnější nemocnice na celé Ukrajině. Okupanti už v naší zemi úplně zničili přes 200 nemocnic a dalších 2000 špitálů různě poškodili. Možností přijímat vážně zraněné vojáky je v zemi stále méně, proto sem jezdí celé evakuační vlaky z fronty i z bombardovaných území,“ vypráví průvodkyně po areálu Unbroken.
Také na Lvov sice občas spadnou rakety či drony a zabíjejí civilisty, ale tuhle nemocnici zatím Rusové nezasáhli. Byla by to humanitární katastrofa, je to ohromný komplex. A stojí jen 68 kilometrů od polských hranic, přičemž je to i výkladní skříň zahraniční pomoci. A jen 450 kilometrů od Českého Těšína, přičemž z Těšína do Plzně je to také 450 kilometrů.
Navazuje na téma
„Před válkou to byla průměrná nemocnice, spíše podprůměrná a velmi špatně vybavená. Dnes je to špičkové centrum, které vzniklo s pomocí mnoha zemí světa. Tamto patro postavila německá vláda, tam zase pomohla Velká Británie, tohle je z peněz ukrajinských donátorů,“ ukazuje žena do nitra léčebného komplexu, který se rychle rozrůstá. „Válka posunuje lékařskou vědu obrovsky kupředu, máme tu vědecká i laboratorní centra, nejmodernější výrobnu protéz a například dokončujeme psychoterapeutické oddělení pro vojáky, kteří se vracejí ze zajetí, v němž byli obvykle mučeni,“ pokračuje Solomija Jakubečko.
Zrovna kráčíme po takzvaném Mostě života. Je to dlouhá chodba, která spojuje jednotlivé bloky špitálu. Futuristická architektura 21. století: „Tady se veteráni učí jezdit na vozíku a lidé s amputacemi udělají první kroky na veřejnosti, proto Most života.“
Tanečník Oleksandr Žavněnko z pluku Azov se díky péči nemocnice Unbroken ve Lvově letos v červnu znova roztančil. Na protézách. Zdroj: Radnice Lvov
Tváře znetvořené válkou i tanec bez končetin
Pokračujeme do útrob nemocnice. Vidím tvář znetvořenou válkou, z níž se dívá pouze jedno oko. A veterána v péči fyzioterapeuta, kterému schází nohy a zbývá mu jen pravá ruka. A ta teď usilovně zvedá činku. Takových sálů, kde se veteráni po amputacích snaží přijmout novou realitu, je tu bezpočet. A v jednom z nich zrovna s pacienty pracuje fyzioterapeut Andrij Novosad (Андрій Новосад). „My tady nechodíme do práce, vlastně tu skoro bydlíme,“ zdůrazňuje a líčí, že se tu občas stanou téměř zázraky.
Nejsou to však kouzla, za vším je ohromná vůle a moderní technologie. A znova se tak podařilo dostat na parket tanečníka, který na frontě přišel o obě dolní končetiny. Jmenuje se Oleksandr Žavněnko (Олександр Жавненко) a letos 4. června se opět vrátil do víru tance, když na protézách předvedl Svatební tanec s manželkou Marií, profesionální choreografkou. Žavněnko byl odvelen do 12. brigády speciálních jednotek Azov a po bitvě v říjnu 2024 přišel o obě dolní končetiny. Záhy ale začal snít o tanci a za necelý rok už ho předvedl.
Navazuje na téma
Geniální vynález, vidlička na pahýlu a steak
„A tohle je můj skrovný vynález, který způsobil, že si veteráni bez horních končetin dokážou v restauraci nabodnout na vidličku i pořádný steak. Dosavadní pomůcky pro invalidy to zatím neumožňovaly, a to nikde na světě,“ ukazuje fyzioterapeut Novosad vidličku pevně přišroubovanou na destičku s řemínky. A také podobně upravenou lžíci. „Zdánlivě primitivní, ale nikoho to nenapadlo,“ dodá. A sám demonstruje, jak vynález funguje. Vidlička na destičce se prostě připne na pahýl končetiny. „A na rozdíl od jiných pomůcek, s tímhle nabodnete všechno.“
Nápad si pochvaluje i Mykola Šot (Микола Шот), který v bitvě o město Časiv Jar přišel o všechny čtyři končetiny a CNN Prima NEWS už jeho příběh zveřejnila. Šot už dokonce jezdí autem. „Hodím si tu vidličku do kapsy, vyrazím autem někam do restaurace a tam si ji sám nasadím. Lidé se dívají všelijak, ale ať se dívají. Je mi to jedno, nevěnuji jim pozornost a poručím si třeba ten steak. A jsem strašně rád, že jsem soběstačný a nikdo mě nemusí krmit,“ líčí veterán.
„Prostě jsem přemýšlel, jak tu pomůcku udělat, aby byla co nejlevnější, takže dostupná všem. Technicky mi pomohli rodiče, kteří jsou inženýři,“ vysvětluje fyzioterapeut Novosad. „A nyní tuhle pomůcku poskytujeme úplně zdarma, zájem je velký.“ Je to obrovské zadostiučinění, jak nenápadný a vlastně kutilský výrobek může lidem s amputovanýma rukama zásadně dodávat sebevědomí.
Fyzioterapeut Andrij Novosad vymyslel pomůcku, díky které si veteráni bez horních končetin mohou napíchnout na vidličku i steak. Na snímku to demonstruje někdejší pacient nemocnice Unbroken Mykola Šot. Zdroj: Radnice Lvov
Pod dohledem svatého Pantaleona
A to už jsme v centru na výrobu protéz, kterou z velké části financovalo Německo. Zástupce ředitele Vladislav Sichovskyj (Владислав Сіховський) ukazuje ultramoderní provoz: „Na počátku války sem přijížděli zkušení chirurgové ze Západu, kteří už dříve léčili specifická válečná zranění, tak nám předávali zkušenosti. Teď se k nám ale lékaři sami jezdí něco naučit, protože tolik zraněných na jednom místě nikde jinde nenajdou. A tady se péče o ně vyvíjí každý den.“
Sichovskyj ukazuje nejrůznější druhy protéz. „Dokážeme je nasadit i veteránům, kterým vlastně nezbyly ani pahýly z končetin, i na to už máme speciální metody. Naše oddělení se hodně soustředí na vědu a výzkum,“ informuje. Kdo totiž dostane protézu či hned čtyři protézy, ten už zůstává v pravidelné péči lékařů po zbytek života: „Pahýly končetin na lidském těle se například zmenšují, takže protézy se musí upravovat a postupně i celé vyměňovat, zpočátku i jednou za rok.“
Nemocnice Unbroken ve Lvově s tím vším počítá, starostlivosti o pacienty tu s nadhledem říkají ekosystém. „O každého zraněného je pečováno od přijetí na jednotku intenzivní péče až po nový vstup do života,“ rozhlíží se Solomija Jakubečko z terasy jednoho nemocničního pavilonu. Směrem do centra Lvova. K novostavbám, v nichž už vznikly sociální byty pro veterány s protézami, přičemž další kvartýry se budují. „Snažíme se tak Ukrajinu předem uchránit před vietnamským či afghánským syndromem,“ vysvětluje.
Jsme v nemocnici Unbroken, která ale nese i jméno po svatém Pantaleonovi, patronovi doktorů. Byl to lékař, kterého měli umučit kolem roku 305 ve starověkém Římě, protože před očima císaře vyléčil ochrnutého za pomoci modliteb k Ježíši Kristu. A ve lvovském špitále se teď mnozí pacienti a lékaři modlí ke svatému Pantaleonovi, aby nemocnici nezlomných veteránů uchránil před ruskými raketami a drony.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Momenty války: Autentické video z bojové akce Azova a šílená ukrajinská mise
Navazuje na téma
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
