REPORTÁŽ: Výbuch a pak tma. Mina utrhla Ukrajinci všechny čtyři končetiny, teď znovu řídí auto
Místo končetin mu zůstaly jen pahýly, ale dokáže vyťukat zprávy na mobilu, zapálit si cigáro, a hlavně už opět jezdí autem. „Včera jsem dal 100 kilometrů, zajel jsem si k jezeru,“ říká 41letý Mykola Šot ze Lvova a předvede, jak řídí svůj Citroën. „O všechny čtyři končetiny jsem přišel v bitvě o město Časiv Jar. Po výbuchu miny vystřelené z ruského minometu,“ vypráví. Tragédie se odehrála před rokem a pěti měsíci, ale ve vyhlášené nemocnici a rehabilitačním centru Unbroken ve Lvově ho naučili ovládat umělé ruce i nohy. A po čtyřech amputacích mu dokonce vrátili úsměv do tváře.
V unikátním centru Unbroken (Nezlomný, Незламні) pro oběti ruské invaze na západě Ukrajiny dokážou zázraky. Protézy po amputacích si tam dokonce sami vyrábějí, přímo na míru pacientů. A 41letý Mykola Šot si náhradní končetiny pochvaluje. „Konečně jsem úplně samostatný a už nepotřebuji od nikoho žádnou pomoc,“ líčí. V tu chvíli ale hovor přeruší zapípání esemesky.
S přehledem odpovídá, i když je to na první pohled nadlidský výkon. Mobil si opře o protézu, která nahrazuje pravou ruku, načež pahýlem levé ruky briskně píše. Písmena vyťukává jakýmsi výčnělkem, který je zřejmě zbytkem loketního kloubu.
Čtěte také
A proč vlastně k ovládání mobilu nepoužívá hlas? Současné technologie přece umožňují napsat esemesku jen s pomocí diktování. „No určitě by to šlo, ale taková funkce mobilu mě nezajímá. Já chci psát zprávy rukou, prostě normálně. Jako většina lidí.“
Šot má náturu optimisty. V háku na konci levé protézy drží krabičku cigaret, ale ani při zapalování retka nepotřebuje pomoc. Obdivuhodné výkony! Tohoto vojáka Ozbrojených sil Ukrajiny prostě ruští okupanti nezlomili. Smrti přitom unikl jen o pověstný vlásek.
Končetiny mu vzala mina u Časiv Jaru
„Jedním slovem peklo,“ vzpomíná pro CNN Prima NEWS na bitvu o město Časiv Jar nedaleko Bachmutu. V únoru 2024 se tam dostal do palby z ruských minometů. „Bez jednoho měsíce jsem tehdy byl ve válce dva roky.“ A mnohokrát také spatřil, jak umírali jeho kamarádi z brigády.
„Miny lítaly všude, nebyla šance se někam schovat,“ popisuje dramatickou situaci voják 93. samostatné mechanizované brigády Cholodnyj Jar (Studená rokle). A jedna mina tehdy vybuchla i v jeho těsné blízkosti, od té chvíle si nic nepamatoval. Včasný zásah spolubojovníků ho nicméně zachránil, i když šlo o zranění na hranici života a smrti. Z kómatu se probral až v centrální vojenské nemocnici v Kyjevě.
Čtyři amputace pod dekou
Aby si ale zvykl, že mu schází všechny končetiny, napřed ho ve špitále přikrývali dekou. A až postupně mu oznamovali, že absolvoval čtyřnásobnou amputaci. Mykola Šot se tehdy nemohl na posteli ani natočit, natož sám přijímat jídlo nebo nápoje. Nemohl nic, i základní hygienu musel řešit personál.
Postupně si však na novou realitu začal zvykat. A po převozu do nemocnice Unbroken ve Lvově, kde veterány bez končetin vybavují protézami na míru a snaží se je znovu dostat do normálního života, už byl optimistou. A dokonce uvažoval o účasti na paralympiádě. Takovou má prostě povahu, rozhodně se nepovažuje za postiženého. „Jsem normální,“ říká nad mobilem, když vyťukává další zprávu.
Ukrajinský voják Mykola Šot přišel v bojích o město Časiv Jar o všechny končetiny, ale od letošního léta už opět řídí. Zdroj: Ivan Motýl
Zázrak. Mykola znova za volantem
Nejobdivuhodnější výkon ovšem předvedl, když letos na počátku léta začal znovu řídit osobní automobil. Po více než roce od zásahu ruskou minou. „Jezdit autem, no to je pro mě zásadní věc. Řídil jsem 20 let, je to pro mě symbol svobody. Zajet si, kam chceš, a kdy chceš.“
V jeho rodišti Novojavorivsk se sousedé letos na jaře složili na vůz pro Mykolu, zánovní Citroën přišel na 450 tisíc hřiven (225 tisíc korun). „Speciální úpravy, to je naše ukrajinská technologie, všechno je oficiální a certifikované, můžu s tím autem kamkoliv. Včera jsem zajel k jednomu jezeru za Lvov, a dal jsem asi 100 kilometrů,“ ukazuje na vůz. Kapota je po výletu ještě částečně zastříkaná blátem.
Čtěte také
Tisíce veteránů chtějí řídit
Válečný veterán se čtyřmi protézami i prakticky ukáže, jak startuje a vyráží do silničního provozu. Ve Lvově přitom není jednoduché řídit, ulice jsou plné aut a mnozí permanentně porušují předpisy. A ani jízda na červenou tu není neobvyklá. Mykola Šot ukazuje speciálně upravený volant a řadicí páku, která je mnohem vyšší než ta standardní. Hák na speciální protéze levé ruky slouží k zavření dveří. A to už naskakuje motor, řidič zabouchne dveře a předvede ukázkovou jízdu.
Když Mykola znova zabrzdí, poprosí o pomoc dárce v České republice. „Máme tu obrovské množství veteránů bez končetin, kteří chtějí také jezdit. Ale nemají čím,“ vysvětluje. Invalidé s válečnou zkušeností proto uvítají, když jim někdo daruje automobil. A nemusí být nový, ovšem stará herka samozřejmě nedává smysl. „Úpravy pro jednotlivé veterány už jsme schopni zajistit tady na Ukrajině,“ dodá. (Poznámka redakce: nabídky automobilů lze koordinovat na telefonním čísle 736 538 575.)
Jak odstranit Putina
A co si Mykola Šot myslí o dalším průběhu ruské okupace? „Upřímně řečeno, nevím. A podle mě to neví nikdo. Snad, kdyby už konečně zdechnul Putin, tak by se něco mohlo změnit.“
I další otázka je asi zbytečná. Proč se ukrajinské tajné služby nepokusí o atentát na ruského diktátora a masového vraha? „Asi to není možné, ta hradba ochránců je zřejmě neprůstřelná, jinak by už byl Putin dávno mrtvý.“ A naděje, že to nějak s Putinem domluví chvástavý Donald Trump? „Ta je také malá, i Trump se ve skutečnosti Putina bojí.“
Čtěte také
Básník Ivan Franko a Cholodnyj Jar u benzinky
Tenhle rozhovor se odehrává na parkovišti u rehabilitačního centra Unbroken, konkrétně u nové budovy na vývoj a výrobu protéz, jejíž stavbu spolufinancovala německá vláda. Hned přes silnici se rozkládá hřbitov, na kterém je pohřbeno několik desítek vojáků.
Mykola se loučí, teď už vyjede za svými každodenními úkoly. Je to bojovník. Na tričku má nápis: „Jen bojovat znamená žít.“ V ukrajinštině: „Лиш боротись значить жить.“ Jsou to verše ukrajinského básníka 19. století Ivana Franka, o němž ruská carská cenzura psala, že autor zobrazuje situaci Ukrajinců v „nejpochmurnějším světle jako ty, kdo jsou v zajetí, vězení, řetězech a umírají hlady“. Ale Franko už v té době svůj národ vyzýval, aby povstal v boji proti utlačovatelům a získal svobodu.
Druhý den po tomto rozhovoru si u benzinové stanice prohlížím hračky vystavené u kasy. Jsou to modely automobilů jednotlivých ukrajinských brigád. A shodou okolností tu nabízejí i terénní vůz 93. samostatné mechanizované brigády Cholodnyj Jar (Studená rokle), ve které bojoval také Mykola Šot. Část z ceny hračky jde na konto brigády, takže neváhám. A bude to dárek pro vnučku, z války se nevozí plyšáci, v tomhle autíčku je hrdinská a zároveň také tragická symbolika. A samozřejmě i naděje...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ukrajinská dronová elita v akci. „Maďarovi ptáci“ vyzobali Rusy na motorkách, ti zkáze neujeli
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
