Ukrajinská ofenziva v Kurské oblasti, která pokračuje již třetím týdnem a oslavila obsazení přes tisíc kilometrů čtverečních, překvapivě ponechává chladnou velkou část ruské společnosti a vládních činitelů, včetně prezidenta Putina. Poprvé od dob druhé světové války nepřátelská vojska vstoupila na území Ruska, ale atmosféra v zemi se – alespoň navenek – vůbec nezměnila. Lidé stejně jako dříve chodí do restaurací, do kina a na procházky, užívají si života, jakoby žádná válka nebyla. Spolupracovník CNN Prima NEWS v Moskvě mluvil místními obyvateli i odborníky.
V posledních dnech do ruské metropole dorazilo slunečné a teplé počasí. Značná část Moskvanů je nyní na dovolené, a tak v centru města není takový mumraj jako obvykle. Kolem poledne je ale lidí na ulicích stále dost. Jen místní obyvatele nahradili turisté z jiných regionů Ruska a rodáci z republik bývalého Sovětského svazu, kteří přijeli za prací.
ČTĚTE TAKÉ: Nebezpečná hra Zelenského. Úspěch vpádu do Ruska visí na vlásku, varuje expertka
K vidění je také hodně cizinců. Kolem mě bzučí velký zástup návštěvníků z Číny v čele s čilým průvodcem. Za nimi jde několik Arabů v bílých košilích. Hlasitou francouzštinou na sebe upozorňují dva Afričané. Jen turisté z Evropy téměř chybějí. Drtivá většina evropských zemí je na seznamu úhlavních nepřátel válečného Ruska, a proto je cesta do Moskvy pro její obyvatele prakticky nerealizovatelná.
Útulná kavárna kousek od Tverské ulice v samém centru města je skoro plná nehledě na všední den a brzký čas. Tady vládne šikovná číšnice Oksana. Sličné děvče stíhá nejenom obsloužit zákazníky, ale také obdaruje každého zářným úsměvem. Ale jakmile se pokusím stočit rozhovor k ukrajinské ofenzivě v Kurské oblasti, dívčin pohled se stává netečným. „Válka? O tu se vůbec nezajímám. A moji přátelé taky ne. Nemáme čas, musíme se věnovat svým záležitostem. Promiňte, dlouho se s vámi vybavovat nemůžu. Však sám vidíte, kolik je tu hostů,“ mává rukou a kvapně se odporoučí.
Opatrná servírka a nebojácná babička
Takovému chování se nelze divit. V Rusku platí celá řada zákonů, podle kterých je veřejné odsouzení války na Ukrajině trestné, a dokonce může vést k vězení. Navíc v posledních měsících úřady ještě přitvrdily. Dříve trestní stíhání většinou hrozilo jen za šíření kritických zpráv na sociálních sítích. Dnes stejně může dopadnout nezávazný rozhovor v kuřárně nebo dokonce doma ve vlastní kuchyni. Pokud tedy nebudete mít patřičné štěstí na společníka, a ten vás udá.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Ukrajinci by mohli čekat na smrt Putina, míní Vojáček. Co po něm bude, nikdo neví, odmítl Svoboda
Postarší pán, kterého potkávám v Alexandrovské zahradě nedaleko Kremlu, je stejně málomluvný. Ale aspoň na mě nekouká tak podezíravě, jako předtím Oksana. „Upřímně, já zprávy v televizi vůbec nesleduju“, vykládá. „A proč také? Stejně nic neovlivním. V dnešní době můžu být rád, že mi alespoň neodvedli na frontu syna. Veškerá politika jde zcela mimo mě. Radši budu sedět tady na lavičce a užívat si sluníčka. Koneckonců, člověk toho moc k životu nepotřebuje.“
Kupodivu nejradikálnější názor ohledně bojů v Kurské oblasti zaslechnu od stařenky v jednom z moskevských informačních středisek, kam přijdu pro potvrzení. Akorát neříká ho mně, ale své stejně staré společnici. „Divíš se, proč Ukrajinci útočí? A co jsme udělali u nich v zemi! Vždyť je tam skoro poušť...,“ křičí skoro na celou chodbu.
Jsem v šoku. Neodolám, abych na tuto statečnou ženu nepočkal. „Babičko, prosím vás. Nemusíte mluvit tak nahlas, časy jsou zlý...,“ šeptám. Zastaví se, upřeně se na mě podívá.
„Mladý muži, zažila jsem ještě Stalina. Co tihle mohou mně udělat?!“, a odcupitá dál.
Sociolog: Propaganda se stáhla kvůli rozkazu
Odborníci mají své vysvětlení indiferentních postojů ruské společnosti vůči nynějším událostem v Kurské oblasti. Lidé se podle nich nejenom bojí veřejně prezentovat svůj názor. Častokrát ho opravdu ani nemají.
„Poslední roky prezident Putin důsledně razí heslo, že obyvatelstvo nesmí být částí politického systému,“ říká známý ruský sociolog Igor Eidman. „Myslí si, že iniciativa zdola by mohla ohrozit jeho neomezené vládnutí. Lidem se vnucuje jednoduchá myšlenka: Věnujte se svým záležitostem a nelezte do obecného života. O všechno ostatní se postará vláda. Když se tohle vkládá do hlavy průběžně a během dlouhých let, obyvatelé to přijmou za své. V sousední vesnici mohou padat bomby, ale člověk bude stejně pokračovat v okopávání své zahrádky.“
Vyburcovat společnost z letargie by mohly propagandistické pořady, které v každé ruské televizní stanici běží několik hodin denně. Kupodivu věčně zuřiví a nenávistní moderátoři se k ukrajinské protiofenzivě staví celkem umírněně. Většinou se jen odvolávají k historické kurské bitvě z roku 1943, která se stala klíčem k vítězství Rudé armády nad fašistickým Německem. A ohánějí se starým mottem „Nepřítel bude poražen, vítězství bude naše!“, které se zrodilo právě během Velké Vlastenecké války.
„Je evidentní, že propaganda dostala rozkaz nejitřit emoce obyvatelstva,“ soudí ruský politolog Nikolaj Petrov. „To znamená, že Kreml stále nechce přiznat, že se děje něco mimořádného. Putin zatím nemíní bít na poplach a strašit národ. Spoléhá se, že v dohledné době bude ukrajinská ofenziva potlačena.“
Politolog poukazuje také na chování samotného Putina. Po vypuknutí bojů v Kurské oblasti se ruský prezident stáhl do ústraní. K dramatickým událostem se vyjádřil jen několikrát, jinak svůj čas věnoval návštěvám Ázerbajdžánu a Čečenska. „Takové jednání je pro Putina příznačné,“ upozorňuje Nikolaj Petrov. „Nechce být spojován s nějakým problémem, snaží se od něho distancovat. K palčivé otázce se vrátí, pokud bude úspěšně vyřešena. Pak se může objevit v roli vítěze.“
Podle odborníků se nálady ve společnosti budou odvíjet podle toho, jak rychle bude postupovat nepřátelská armáda do ruského vnitrozemí. „Zatím boje výrazně ovlivňují jenom omezený počet lidí – především obyvatele Kurské a Belgorodské oblasti, tedy těch, které sousedí s Ukrajinou. „Drtivé většiny Rusů se válka netýká, všechno sledují jenom zpovzdáli. Ale jestli budou ukrajinské územní zisky dál růst, může to vyvolat nespokojenost. Toho se Putin bojí mnohem víc než samotné protiofenzivy,“ uzavírá sociolog Igor Eidman.
