Jak se zachovat, když narazíte na zraněné zvíře? Poradila záchranná stanice v Liberci

Malí ježečci se choulí ve vyhřáté bedně plné pilin a ven se jim příliš nechce. Sem do Záchranné stanice Archa v Liberci se dostali ještě skoro jako kojenci, přišli o mámu, byli vyhladovělí. Teď už zesílili a časem se dostanou zpátky do přírody.

Dočasný domov tisíců zvířat

„Od roku 2006, kdy naše stanice začala fungovat, tak nám zde prošlo zhruba patnáct tisíc zvířat, jenom za loňský rok to bylo dva tisíce a letos už máme 1 300 zvířat,“ počítá, kolik zvířat už se podařilo zachránit, Ivana Hancveclová, vedoucí záchranné stanice Archa při zoo v pořadu Prima Česko.

Některá zvířata si tu pobudou jen pár dní, týdnů nebo měsíců. Jiní chlupatí, opeření, bodlinatí i úplně holí nájemníci – s trvalým handicapem – tu jsou doživotně. Venku už by nepřežili, nedokázali by si obstarat potravu nebo se brzy stali kořistí predátorů.

Třeba poštolky, nejčastější druh dravce, který se do záchranné stanice dostává. Ročně jich tu přijmou desítky. „Máme radost z toho, že tady nejsou jen zbůhdarma, že by jen koukali ven z voliéry, ale oni nám fungují velice dobře jako náhradní rodiče. V době, kdy oni sami hnízdí a dostanou se k nám malá osiřelá mláďátka poštolek, tak je můžeme do těch jejich hnízd přiložit a oni se o ně postarají, odchovají je jako vlastní. A letos to byl rekordní počet takto odchovaných adoptovaných mláďátek. Ta už jsou vypuštěná,“ vypráví Ivana Hancveclová.

Pomoc zvířatům v nouzi je srdeční záležitost

Lidé, kteří tu pracují, jsou srdcaři. Často se proměňují v náhradní rodiče a pokud je to jen trochu možné, vymýšlejí cokoliv, aby zvířatům v nouzi pomohli. Před časem jsme vám ukazovali třeba příběh labutě se zlomenou odumírající čelistí. Zobák měla omotaný rybářským vlascem. Na první pohled beznadějný případ. Spolupracující veterinář Michal Kareš to ale nechtěl nechat být: „Jsme improvizovaně vymysleli systém, kdy jsme zavedli do zobáku dva dlouhé hřeby. Ty jsou dlouhé přes celou spodní čelist, takže to měla vyztužený a mohla potravu nabírat zobákem jako lopatkou.“

Labutě se dožívají až dvaceti let, téhle nebyl ještě ani rok. Zobák srostl, a tak jí tady v Arše pořádně prodloužili život. Nejsou to ale jen ptáci, sem do záchranné stanice se často dostávají i exotická zvířata, hadi – jedovatí i škrtiči, velcí pavouci a nedávno tu měli i kudlanku, která přicestovala v bedně s ovocem. Nejpočetnější jsou ale netopýři, které hlavně na konci srpna jezdí pracovnice stanice odchytávat do bytů a domů. Pak je zase vypouštějí a pokud je třeba, tak i krmí.

Není to ale žádná legrace. Například před ostrými zoubky netopýrů rezavých se pracovníci raději chrání pyrotechnickými rukavicemi. Vědí, co dělají. A právě proto je dobré do záchranné stanice zavolat dřív, než se rozhodnete sami pomáhat.

„V žádném případě nikoliv bafnout a rovnou přijet, protože často se nevhodnými zásahy udělá víc škody než užitku Někdy jsou třeba zdánlivě opuštěná mláďata jen dobře ukrytá před predátory,“ apeluje Ivana Hancveclová.

Pracovníci záchranných stanic vědí, kdo pomoc potřebuje a kdo ne. Kontakty najdete na internetových stránkách Zvíře v nouzi.cz