Zdroj: Pixabay
Česko se řadí ke státům s nejnižším procentem děti do tří let svěřených do výchovných institucí nebo příbuzným.
Zdroj: Pixabay
České a slovenské děti mladší tří let v drtivé většině nezakusí dlouhodobou péči někoho jiného než svých rodičů. Řadíme se ke státům s nejnižším procentem rodičů, kteří svěřují své malé potomky výchovným institucím nebo příbuzným – prarodičům, tetičkám či sousedům – na více než 30 hodin týdně. V pěti evropských zemích je přitom takto opatrovaných dětí přes 40 procent. Co vede české rodiče k tomu, že jsou s ratolestmi doma co nejdéle?
Napříč evropskými státy se ale výsledky dost liší. V Česku a na Slovensku je procento dětí trávících aspoň 30 hodin týdně s někým jiným než s rodiči nejnižší. V Česku jde o 3,8 procent dětí, na Slovensku o 1,2 procent.
Naopak v Dánsku se přes 54 procent rodičů rozhodlo s dětmi doma nezůstávat. Druhé v Evropě je Norsko s 50 procenty, následují Portugalsko (49 procent), Slovinsko (44,1 procent) a Lucembursko (43 procent). Evropský průměr činí okolo 20 procent.
Na vině jsou přeplněné státní školky, tvrdí odborníci
Podle psycholožky Elišky Kodyšové, ředitelky neziskové organizace Aperio, která rodičům pomáhá v náročných situacích, je hlavním důvodem nedostatek zařízení pečujících o děti do tří let. „Pro zhruba 20 procent tříletých dětí chybí místa ve školkách. Česko investuje do služeb péče o děti nejméně ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, v porovnání s HDP jsme na tom asi jako Mexiko,“ tvrdí Kodyšová.
K tématu
Podle předsedkyně Asociace provozovatelů soukromých a firemních školek Jolany Jakoubkové jsou navíc poslední ročníky dětí extrémně silné. „Je to opravdu tak, že děti nastupují do školek až po třetím roce. Důsledkem jsou převážně přeplněné kapacity. Když je zrovna silnější ročník, kolikrát se do školek nedostanou ani tříleté děti. U nás je navíc rodičovská do čtyř let, což je opravdu atypické, a matky tak příliš nespěchají,“ vysvětluje Jakoubková.
Univerzální návod na to, kdy poslat dítě do školky, neexistuje. A přístup by měl vždy být individuální. Podle psycholožky Kodyšové ale může roční dítě strávit v malé skupině se stabilní vychovatelkou kolem deseti hodin týdně. „Socializace začíná být důležitá až kolem třetích narozenin dítěte,“ říká Kodyšová, která zároveň doplňuje, že jsou jesle nebo dětské skupiny vhodnější než péče neformální, například u prarodičů.
Školky nejsou jesle, rozčiloval se Klaus
Rodičům, kteří by svou malou ratolest rádi svěřili do péče učitelek mateřské školy, měla pomoci nová podoba školského zákona, podle níž od letošního roku měly mít tuzemské státní školky povinnost přijímat dvouleté děti. Tuto chystanou změnu smetli v létě 2018 poslanci ze stolu. Nejostřeji tehdy proti povinnému přijímání dvouletých dětí do školek vystupoval Václav Klaus ml. (tehdy ODS, dnes Trikolóra), který takovou změnu nazýval „věkovou inkluzí“ a připomínal, že takovou povinnost mají školky jen ve třech evropských zemích – ve Finsku, Dánsku a Belgii.
Klaus také tvrdil, že školky nejsou jesle a povinné přijímání mladších dětí může radikálně snížit kvalitu předškolního vzdělávání. „Pokud mezi čtyřleté nebo pětileté děti dáme jednoho dvouletého drobečka, nebo dva, tři, tak učitelka jim bude muset věnovat devadesát procent času, to dítě bude stejně uplakané nebo počurané. A celá kvalita školek půjde do pekel,“ řekl v roce 2018 Radiožurnálu.
Jak tedy současný systém mateřských škol funguje? Státní školky mají povinnost přijímat děti od věku tří let. Pro roční a dvouleté děti vznikají dětské alternativní skupiny, ve kterých jsou později děti až do předškolního věku vedeny podle alternativních vzdělávacích metod. Navíc fungují i některé jesle spravované obcemi a městy, které je zaštiťují. „Do nich mohou i menší děti. Dětské skupiny jsou financované z dotací EU. V roce 2022 v červnu by měly dotace končit, ministerstvo práce a sociálních věcí by je poté mělo financovat,“ doplňuje Jakoubková.
Předražené soukromé školky
Alternativou zůstávají školky soukromé. Ale jejich ceny mohou být pro mnohé české rodiče skutečně nedosažitelné. Zatímco v České republice představuje průměrná měsíční cena za soukromou školku (zhruba 11,5 tisíce korun) 32 procent průměrné mzdy, v sousedním Německu jde o pouhých 11 procent a v Dánsku dokonce jen o 9 procent průměrného příjmu. Ve Švédsku vyjde průměrné soukromé školkovné na těžko uvěřitelných 4,5 procenta průměrné mzdy, což je do značné míry způsobené i tím, že tamní soukromé mateřské školky výrazně dotuje stát.
Silným faktorem pro rozhodnutí rodičů zůstávat s malými dětmi doma je i tradice. Tříletá mateřská je v našich končinách zažitá po desetiletí a tuzemské rodiče většinou ani nenapadne zaběhnutý model měnit. „Je to zvyk a určitý obraz dobrého rodiče, který je ale v každé době či zemi jiný. Žena, která jde v roce a půl do práce, byť i na částečný úvazek, a dítě svěří dětské skupině, je mnohdy veřejností považovaná za ne úplně správnou matku,“ říká Kodyšová, která zároveň doplňuje, že na otce máme jiná kritéria.
Rodiče se tak často dostávají do začarovaného kruhu vzájemných očekávání. „Vědí, že školku či dětskou skupinu před druhými narozeninami dítěte mít nebudou, a tak ani nedomlouvají se zaměstnavatelem, že by se vrátili dřív do práce. Obce zase necítí tak velký tlak rodičů zřídit víc míst ve školkách či dětských skupinách. Pokud by školka či dětská skupina zůstaly poloprázdné, obec musí doplácet, a tak většina zřizovatelů doufá, že se situace časem nějak srovná,“ říká Kodyšová.
Za oceánem jsou podmínky drsnější
Dalším, možná dokonce hlavním důvodem současného stavu může být i fakt, že jsou v Česku podmínky mateřské a rodičovské dovolené pro rodiče v mnohých ohledech nejpříznivější v celé Evropě. Na zhruba půlroční peněžitou pomoc v mateřství mají nárok Češky, které byly pojištěné po dobu 9 měsíců před nástupem na mateřskou. Není přitom nutné, aby tato doba byla souvislá. Stačí, když se sečtou pojištěné dny během dvou uplynulých let. Vyplacená peněžitá částka činí 70 procent z denního vyměřovacího základu. Nárok na ni ale není automatický a matky si o ni musí zažádat.
Mateřskou dovolenou poskytuje Česko po dobu půl roku. Tím se řadí spíše k evropskému průměru. Sousední Slovensko, které má nejnižší procento rodičů, kteří dávají děti do tří let do výchovných institucí (1,2 procent), nabízí matkám o šest týdnů delší mateřskou. Naopak její kratší trvání má například Dánsko, Litva nebo Malta – pouze 18 týdnů, a především Portugalsko, kde mají matky nárok na pouhých šest týdnů mateřské. Nejdelší mateřskou v Evropě mají v Estonsku (62 týdnů), Chorvatsku (58 týdnů) a Bulharsku (58 týdnů).
Evropské státy jsou na tom však i přes markantní rozdíly v délce a výši mateřské dobře. Například v USA pojem mateřská dovolená v praxi neexistuje. Matky mají po narození dítěte nárok na 12 volných ale neplacených týdnů. Záleží převážně na zaměstnavatelích, na jak dlouho nechají matky s dítětem doma a zda jim něco zaplatí. Stát ani nedotuje formy jiné péče o novorozence. Chůvy a jesle si musí matky platit z vlastních kapes. Některé americké státy, například Kalifornie, však mateřskou dovolenou financují z vlastních zdrojů.
Rodičovská, která nemá obdoby
V čem především Česká republika vyniká, jsou podmínky rodičovské. Náš stát matkám nabízí nejdelší možné trvání rodičovské na celém světě – až čtyři roky. Pokud nemá matka nárok na mateřskou, tak okamžitě po narození dítěte pobírá rodičovskou, pouze ale do tří let dítěte. Na výběr má matka mezi variantou na dva, tři, nebo čtyři roky. Celková čerpaná suma rodičovského příspěvku je vždy stejná, pouze se rozděluje do daného počtu měsíců. Ta se navíc od ledna 2020 zvýšila o 80 tisíc, tedy až na 300 tisíc korun za jedno dítě.
Slovensko se nám v mnohém podobá. Základním rozdílem je však maximální délka trvání rodičovské. Ta je na Slovensku pro rodiče kratší o rok, tedy do tří let dítěte. Slovensko má navíc státem stanovenou částku, kterou bude rodič každý měsíc čerpat, a je pro všechny bez rozdílu stejná. Činí 220,7 eur, v přepočtu na české koruny téměř 6 tisíc. Pokud tedy slovenské matky budou rodičovskou čerpat do maximální výše, mají nárok v přepočtu na 216 tisíc korun.
V Evropě se najdou i státy, které sice rodičovskou dovolenou do určitého věku dítěte nabízí, ale už ji nehradí. Mezi ně se řadí například Bulharsko, které patří mezi evropské státy s nejdelším trváním mateřské. Dále Holandsko, Řecko nebo třeba Španělsko. Mimo Evropu není žádným překvapením, že USA ani termín rodičovská dovolená nezná, a tak tento příspěvek nenabízí.
