Rusko podezřelé muže nevydá (zdroj: CNN Prima NEWS)
Rusko nemůže vydat dva ruské občany Alexandra Petrova a Ruslana Boširova, po kterých česká policie v sobotu vyhlásila pátrání v souvislosti s výbuchem v muničním areálu ve Vrběticích v roce 2014, protože je to v rozporu s ruskou ústavou. Agentuře Interfax to řekl nejmenovaný, údajně dobře informovaný zdroj.
Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) pátrá po dvou mužích s ruskými pasy, kteří se v říjnu 2014 pohybovali v Praze a Moravskoslezském i Zlínském kraji. Muži se prokazovali ruskými pasy se jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov.
Oba muži se podle NCOZ v ČR pohybovali od 11. do 16. října 2014. Prokazovali se ruskými pasy se jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov, následně moldavským pasem na jméno Nicolai Popa a pasem Tádžikistánu na jméno Ruslan Tabarov.
Podle bývalého náčelníka Generálního štábu Armády České republiky Jiřího Šedivého je ale možné, že se na akci nepodíleli sami. „Stále mluvíme o dvou ruských agentech, ale protože k druhému výbuchu došlo až v prosinci, je možné, že za vším stála velká skupina lidí,“ upozornil ve vysílání CNN Prima NEWS.
Podíleli se na smrti Sergeje Skripala
Šance na vydání podezřelých ruskými úřady je ale malá. Ústava Ruské federace zakazuje vydání ruských občanů obviněných z trestných činů na cizím území, řekl zmíněný zdroj Interfaxu. Současně podle něj ruské zákony umožňují rozhodnout o vydání ruských občanů, pokud „zahraniční vlády předloží materiály svědčící o jejich vině“.
Mužům stejného vzezření s pasy na jména Petrov a Boširov připisuje Británie útok jedem novičok na Skripala. Média tyto muže identifikovala jako agenty vojenské tajné služby GRU Alexandra Miškina a Anatolije Čepigu. Rusko podíl na útoku na Skripala odmítlo.
Nejsou to diplomaté, ale zpravodajci
Hamáček oznámil, že Česko vyhostí 18 ruských diplomatů. „Nejsou to diplomaté, ale zpravodajci, kteří pravděpodobně překročili meze toho, co můžeme akceptovat. Je potřeba přehodnotit postoj Česka z hlediska bezpečnosti,“ dodal Šedivý s tím, že Česko musí mít jasno v tom, co si můžeme na mezinárodním poli dovolit a co si ostatní státy mohou dovolit u nás.