Návrat ruských sportovců do mezinárodních soutěží včetně olympiády je možná blíž, než si mnozí představují. Zdroj: Getty Images
Ruští a běloruští sportovci už se pomalu, ale jistě dostávají ze svěrací kazajky. Navzdory zuřící válce na Ukrajině je postoj některých klíčových osob méně chladný, což může příští rok vyústit v účast vyloučených národů na olympijských hrách v Paříži. To by ale podle některých expertů nedělalo dobrotu.
Od loňského února, kdy vojska Vladimira Putina vtrhla na Ukrajinu, v naprosté většině olympijských sportů platí, že Rusové a Bělorusové mají utrum.
Někteří z nich se bránili slovy, že oni za nic nemohou a není možné jim ničit kariéru jen kvůli tomu, jaký mají pas. Na druhou stranu tito stěžovatelé z drtivé většiny veřejně neodsoudili postup ruských a běloruských vojsk.
Ať je jejich postoj jakýkoliv, momentálně vidí po dlouhých měsících naději, že se za rok a půl přeci jen představí na největší sportovní akci pod sluncem – olympijských hrách.
Na monstrózní událost v Paříži je samozřejmě nutné se kvalifikovat, což by s přetrvávajícím chladným přístupem většiny evropských zemí k okupantům nebylo možné. Jenže už v prosinci Mezinárodní olympijský výbor (MOV) přišel se zprávou, která Rusy a Bělorusy mohla potěšit. MOV chce, aby se tyto dva národy vrátily na mezinárodní scénu.
Vypadá to, že olympijskému orgánu nikdy nevadilo, že by účast Rusů a Bělorusů dělala reklamu režimům, které rozpoutaly teror na Ukrajině. Zakázal jim startovat mezi nejlepšími kvůli obavám o jejich bezpečnost. Ze stejného důvodu jejich comeback neproběhne tam, kde by měl – v Evropě. Čeká se na uvedení do praxe, ale měli by se zapojit do soutěží v Asii, které zároveň poslouží jako kvalifikace na olympiádu.
Na ní mají podle všeho dveře otevřené, o čemž svědčí listopadová slova francouzského prezidenta Emanuela Macrona. „Sport by neměl být politizován a her by se měli účastnit všichni,“ citoval Macrona na prosincovém summitu šéf MOV Thomas Bach, někdejší šermíř. Bachovou optikou v žádném případě neměl být zákaz startu součástí sankcí, ale zmíněným bezpečnostním krokem. Na sankční list patří pouze nemožnost pořádat velké akce a zákaz prezentace národních symbolů.
„Co jsme nikdy neudělali, a nikdy nechceme udělat, je zakázat sportovcům účast pouze kvůli tomu, jaký mají pas,“ poznamenal Bach v kontextu ruské a běloruské cesty naděje vedoucí přes Asii.
Desítky mrtvých ukrajinských sportovců
Někomu může přijít takové srovnání nepatřičné, ale ještě několik let po první a druhé světové válce si Němci na olympiádě neškrtli. Tím se ohánějí kritici, kteří si nepřejí, aby se reprezentanti aktuálního ruského agresora objevili mezi elitou. Včetně Nora Gerharda Heiberga, který byl členem MOV 23 let.
„Na vymýšlení přijatelných podmínek pro zpětné zařazení ruských sportovců je příliš brzy. Obavy spojenců Ukrajiny jsou zcela oprávněné,“ řekl. Odvolával se také na to, že konkrétně Putin se sportovnímu úspěchy velmi rád chlubí, což je důvod pro to nepustit vyloučené zpátky na výsluní.
Logicky nemůže souhlasit ani Ukrajina. „Od února Rusko zabilo i 184 ukrajinských sportovců. A pan Bach cituje Emmanuela Macrona, který řekl, že sport by neměl být politizován a že by se mělo se sportovci z Ukrajiny, Ruska a Běloruska zacházet stejně. Využívání sportu k překrývání válečných zločinů je odporné,“ uvedl před časem ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba.
Heiberg také mluvil o tom, že pokud si to MOV a Francie s otevřenou náručí směrem k Rusům nerozmyslí, mohly by později litovat. „Spojenci Ukrajiny se mohou uchýlit k bojkotu her,“ varoval. Minimálně mohou bojkotem vyhrožovat a dopředu pošramotit atmosféru olympiády, která má být ze své podstaty přátelská. Pak by se akce stala spíše válečnými hrami, nikoliv olympijskými.
Slovo „bojkot“ vyvolává v olympijském světě bolestivé vzpomínky především na léta 1976, 1980 a 1984. Hry v Montrealu, Moskvě a Los Angeles „ignorovalo“ vždy minimálně 18 zemí světa. Na události v Sovětském svazu to bylo dokonce 66 států.
