Psal se 21. prosinec 2016, když se pilotovi Davidu Whitsonovi změnil život. Právě v tento den podstoupil osudovou transplantaci krvetvorných buněk. Najít vhodného dárce pro muže, kterému tato procedura jako jediná mohla dát šanci na delší čas strávený na světě s manželkou a dětmi, však nebylo lehké. Hrdinkou se stala pro Whitsona naprostá cizinka, Allie Reimoldová. Dvojice se od pilotova vyléčení několikrát osobně viděla, letos před Vánoci však došlo k překvapivému setkání. Whitson v krátké chvíli přeběhl celé letiště a proklouzl do jejího letadla jen proto, aby jí mohl znovu poděkovat. A to před všemi na palubě.
Do Vánoc zbývalo něco přes týden, když Allie v Houstonu nastoupila do letadla. V nejmenším nečekala, že by právě na tomto letu mohla spatřit Whitsona. Od jejich posledního osobního setkání uplynuly čtyři roky. A téměř přesně osm let od chvíle, kdy – tehdy začínající vědkyně – dala pilotovi komerční letecké společnosti dárek, který je spojil do konce života.
ČTĚTE TAKÉ: Překonala nádor kosti, leukémii i transplantaci srdce. Dnes Míša touží po nové protéze
V roce 2016 se Whitson potýkal se zničující diagnózou: akutní myeloidní leukémie. Jediné, co mohlo muži pomoci, byla zdravá krev, respektive krvetvorné buňky, od dárce. Největší naději lékaři vkládali do shody s jeho bratrem, výsledné údaje však nebyly dostačující. Tehdy do hry vstoupila Allie, která se před lety rozhodla zapsat jako dárce kostní dřeně. A měla konečně šanci někomu zachránit život.
Od doby, kdy se s Allieninou pomocí Whitson „vrátil zpět do života“, se dvojice několikrát osobně setkala, píše CNN. Jsou ve spojení přes sociální sítě a Allie dokonce využívá cestovních výhod u společnosti, pro niž Whitson létá – cestuje jako jeho děti a rodina.
Náhoda je pak letos před svátky opět svedla dohromady. Díky zmíněné výhodě Whitson dostal upozornění, že Allie za 40 minut odlétá z Houstonu – sám se nacházel na druhé straně téhož letiště. Okamžitě se spojil s kapitánem daného letadla. A spěchal k bráně.
Zoufalé pátrání
Davidovi bylo 44 let, když se z vitálního a aktivního muže stával někdo, kdo nezvládl takřka nic. To, co se zprvu zdálo jako běžné nachlazení, přešlo ve vysoké horečky. Manžel a otec od rodiny neváhal a vyjel na pohotovost. Přiblížil, co vše ho trápí: od bolestí v levé straně těla po otékající lymfatickou uzlinu na krku.
Následná vyšetření odhalila chmurnou a děsivou diagnózu: akutní myeloidní leukémie. Jedná se o vzácnou a rychle se rozšiřující rakovinu krve a kostní dřeně. Po první chemoterapii si David vyslechl, že má zhruba pětiprocentní šanci na přežití. „Typ rakoviny, s nímž jsem bojoval, disponoval genetickou mutací, která byla podle lékařů opravdu, ale opravdu špatná. Nemohl jsem ujít ani pět kroků, sotva jsem se hýbal,“ vzpomínal pro CNN.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Můj vánoční zázrak. Muž myslel, že je jedináček, se šesti sourozenci se setkal po 75 letech
Navzdory předpokladům lékařů si David vytyčil malé a jasné cíle – hýbat se v průběhu reklam v televizi, neklesat na mysli, mít víru. Jeho naději na příběh se šťastným koncem mu však hatily další lékařské zprávy: navzdory dvěma kolům chemoterapie na nemoc nic nezabíralo. Co však pomoci mohlo, byla transplantace krvotvorných buněk od vhodného dárce.
Najít však shodu není nic lehkého. Největší naději lékaři zpravidla vkládají do příbuzných, zejména sourozenců. Výsledná „shoda“ mezi Davidem a jeho bratrem však nebyla tak ideální, jak doufali. Z lékařských statistik vyplývá, že pouze odhadem 30 procent pacientů má příbuzného, který se stane vhodným dárcem. Lékaři se proto v Davidově případě rozhodli vyzkoušet štěstí v registru dárců.
Na výzvu odpověděla cizí žena
Telefon Allie se rozezvonil. O několik let dříve se jako osmnáctiletá studentka rozhodla při jedné z charitativních akcí připojit k Národnímu programu dárcovství kostní dřeně. V průběhu hovoru se dozvěděla, že její krev odpovídá hodnotám a potřebám někoho, kdo se nachází v těžké situaci. „Opravdu jsem chtěla mít možnost někomu tímto způsobem pomoci,“ zdůraznila Allie.
Její nadšení z pomoci druhému nenarušil ani fakt, že o tom, komu měla kostní dřeň darovat, neměla skoro žádné informace. Podle Národního programu dárcovství dřeně musí příjemci kmenových buněk v USA obvykle čekat nejméně rok, než se mohou setkat se svým dárcem.
Brzy po telefonátu Allie zamířila do Houstonu, kde podstoupila odběr kmenových buněk periférní krve. „Trochu vás to bolí, jste trochu unavení, ale večer jdete domů. A ten pocit, že jste někomu mohli pomoci? Opravdu obohacující,“ vzpomínala. A právě odebrané krvetvorné buňky byly 21. prosince 2016 aplikovány Davidovi.
„Kmenové buňky jsou jako semínka, která se dostala do mé kosti, zasadila se a vypěstovala Allieninu krev,“ popisoval proces, který mu prodloužil život. Léčba byla úspěšná. Davidova krevní skupina se změnila ze skupiny B na 0 negativní. Přesto však nevěděl, kdo mu tento život zachraňující dar – jak sám říká – dal.
„To nejmenší, co jsem mohl udělat“
V následujících osmnácti měsících od aplikace kmenových buněk se Davidovi dařilo stále lépe až se dostal do stavu, kdy se mohl vrátit ke své práci pilota. Allie mezitím pokračovala ve svém studiu. K jejich prvnímu setkání došlo v srpnu 2018, a to na akci pořádané lékařským centrem Baylor.
Po oficiální části akce si dvojice se svými nejbližšími došla na společný oběd. „Stále je pro mě ohromující, že si cizí člověk udělal čas, aby mi zachránil život. Dalo mi to naději. Moje krev je teď totožná s Alliinou,“ sdělil David.
Od té chvíle se Allie s Davidem snažili na den výročí transplantace každý rok setkávat, ne vždy jim to však vyšlo. V posledních čtyřech letech se v toto přelomové datum nepotkali. V kontaktu však do jisté míry zůstávají pořád. David se totiž jako „malé poděkování“ s Allie podělil o své cestovní výhody. „To je to nejmenší, co jsem mohl udělat. Zachránila mi život,“ vysvětlil.
Díky oznámení o účtu tak David čas od času Allie na letišti překvapí. „Oba máme rádi lehkost, oba rádi vtipkujeme a oba se rádi vzájemně bavíme,“ podotkl David. Allie zase často myslí na Davida, když létá – a pak mu obvykle napíše nebo zavolá. „Pokaždé, když ho vidím, má na tváři úsměv. Má tak skvělou náladu,“ podotkla.
Když však před letošními vánočními svátky David zpozoroval, že jsou s Allie na jednom místě, neměla mladá žena na žerty ani pomyšlení.
Skutečný hrdina příběhu
Allienina maminka nedávno prodělala infarkt, a tak za ní letěla. V obavách nastoupila do letadla, našla své místo a posadila se. Čekala, až se zavřou dveře stroje, když uslyšela charakteristické praskání v rozhlasovém systému letadla: a následně zaznělo její jméno.
V první chvíli ji situace překvapila. Pak jí ale došlo, kdo by mohl za tím vším stát. „Samozřejmě, že to dělá on,“ pomyslela na Davida. Ten závod s časem přes celé letiště vyhrál a nacházel se v kokpitu letadla. V oznámení všem na palubě přiblížil svůj příběh transplantace. A následně osobně přišel až k Allie.
„Ne každý den se vám podaří obejmout někoho, kdo vám zachránil život. Allie je skutečným hrdinou tohoto příběhu. Jsem rád, že jsem naživu,“ dodal David.
Ostatní cestující začali tleskat. I když se Allienině mamince nyní daří lépe, dvojice si připomíná, že nikdy nemá brát pevné zdraví jako samozřejmost. „Každý rok touto dobou jsem prostě nesmírně vděčný,“ dodal David.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Hasiči z celého Česka pomáhají kolegovi, který bojuje s ALS. Na jeho podporu založili sbírku