Reportáž: S rozsudkem u hrobu Jána Kuciaka ve Štiavniku. Nezájem i údiv sousedů
Hrob Jána Kuciaka Zdroj: Ivan Motýl
Zastřelený novinář Ján Kuciak je pochován v podhorské obci Štiavnik, patnáct kilometrů chůze od slovensko-české hranice v Beskydech. Reportér CNN Prima NEWS sledoval vyhlášení rozsudku nad obžalovanými z vraždy přímo ve Štiavniku. „Janko se pletl do věcí, do kterých neměl,“ myslí si výčepní v místní krčmě. A starosta Štefan Vároš říká: „Je to asi vyšší hra, než si vůbec dokážu představit.“
Je čtvrtek 3. září, půl desáté dopoledne. Speciální trestní soud v Pezinku má za půl hodiny vyhlásit rozsudky nad trojicí obžalovaných, která měla zosnovat vraždu novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny. U kostela sv. Františka z Assisi v západoslovenském Štiavniku oslovuji náhodného kolemjdoucího, muž středního věku se jmenuje Peter Stiskala. „Všem přeju doživotní trest,“ říká.
Zemřít v kriminále by podle něho měli vykonavatel vraždy Tomáš Szabó i údajní objednavatelé nájemného zločinu Marian Kočner a Alena Zsuzsová. „Ale tak vysoké tresty určitě nedostanou, protože na Slovensku zatím skutečnou spravedlnost nemáme,“ skepticky dodá Stiskala. Zatím netuší, že za pouhou hodinu soud prohlásí Kočnera a Zsuzsovou za nevinné. A pouze Szabó dostane pětadvacetiletý trest.
Odpouštěj, a bude ti odpuštěno
„Je to těžká otázka,“ zaváhá o pět minut později nad výší trestu osmdesátiletá Anna, která spěchá k doktorovi pro léky. „Je to moc dobrá rodina,“ chválí nejbližší zavražděného novináře. A Jána Kuciaka vždycky považovala za hodného kluka. „Kdo jsem ale já, abych někoho soudila? Odpouštěj, a bude ti odpuštěno,“ pomáhá si žena biblickým výrokem. Jak prorocké. Speciální soud v Pezinku se také rozhodne Kočnera i Zsuzsovou osvobodit. Byť kriminalisté dodali justici řadu důkazů, že si vraždu objednala právě tato dvojice.
Osmdesátiletá Anna nechává potrestání vrahů Kuciaka na Pánu Bohu. Zdroj: Ivan Motýl
„Rozsoudí to Bůh,“ prohlásí vzápětí i další žena, kterou oslovím v centru Štiavniku. Ve čtyřtisícové obci se většina obyvatel hlásí k římskokatolické víře a Ján Kuciak byl uložen do hrobu na čestném místě hřbitova, po boku zemřelých kněží z farnosti. Novináře dokonce pochoval bratislavský arcibiskup Stanislav Zvolenský, který nad rakví prohlásil: „Pokud se vrah domníval, že Jána umlčí, dosáhl pravého opaku.“ To se splnilo, Slováci na zločin reagovali vlnou demonstrací a změnili atmosféru v celé společnosti. Spravedlivého rozsudku nad vrahy novináře a jeho snoubenky se ale asi hned tak nedočkají.
Proč pořád řešit jen Kuciaka?
Je deset hodin dopoledne. V Pezinku se schyluje k vyhlášení rozsudku, v hospodě v centru Štiavniku ale nechtějí o procesu ani slyšet. Když výčepní přesvědčuji, aby zapnula kanál s přímým přenosem ze soudní síně, odvětí: „Chlapy to nezajímá, raději se dívají na zvířátka.“ V krčmě proto běží pořad o životě v hlubinách moří vysílaný stanicí National Geographic. „Mně se to celé nějak nezdá,“ pochybuje výčepní nad kauzou. „Slovensko by se už mělo věnovat něčemu jinému, a ne pořád řešit tuhle vraždu.“ A dodá: „Janko se pletl do věcí, do kterých neměl.“
Znechucení projevují i štamgasti. Hned u výčepu sedí tři chlapi nad štamprlaty s rumem. „Dejte nám s Kuciakem pokoj,“ shodují se. Pak se jeden z nich zamyslí, a přece vyjádří trochu lítosti: „Škoda mladého života, to je špatně, to se nemělo stát. Ale co je za tím vším, mě nezajímá.“ A když hosty poprosím, zda mohou přepnout televizi na zpravodajský kanál, rázně to odmítnou. Výčepní se nemíní podělit ani o heslo na wifi.
Kotlebova dědina
Doma není nikdo prorokem, a nebyl jím ani Ján Kuciak. Ve Štiavniku patří k nejpopulárnějším politikům Marian Kotleba, který obdivuje válečný klerofašistický Slovenský stát. Příští týden přitom i Kotleba stane před Speciálním trestním soudem v Pezinku, který ho viní z propagace nacismu, protože používá číselné rasistické a neonacistické kryptogramy 14 a 88.
Štamgasti v hospodě ve Štiavniku: Dejte nám s Kuciakem pokoj. Zdroj: Ivan Motýl
Kotlebova strana Kotlebovci-LSNS loni ve Štiavniku vyhrála eurovolby, když získala 26 % hlasů. A hned poté i první kolo prezidentských voleb (24 %). V letošních parlamentních volbách sice podpora extremisty poklesla (16 %), ve Štiavniku ale zvítězil SMER (25 %). Tedy strana Roberta Fica, která měla úzké kontakty s oligarchy, a to včetně Mariána Kočnera.
Nejasná řeč pana starosty
V jedenáct hodin dopoledne je po všem. Kočner a Zsuzsová byli soudem osvobozeni. „Však jsem říkala, celé to bylo sehrané, teď se ukázala pravda,“ vítězně prohlašuje výčepní ve štiavnické krčmě. Za potokem stojí radnice, starosta Štefan Vároš (nezávislý) však na novináře není zvědavý. „K rozsudku nemám co říct, jde mimo mě,“ nechce rozhodnutí soudu komentovat.
Zastřelený místní rodák Ján Kuciak si ale takové mávnutí rukou nezaslouží. „Podařilo se mu přece odhalit propojení podsvětí s vrcholnou politikou, i když ho to stálo život,“ snažím se prvního muže v obci nějak rozmluvit. „Je to asi vyšší hra, než si vůbec dokážu představit,“ prohlásí poté starosta skoro konspiračně, na Slovensku prý není jen „jedna pravda“. Z jeho dalšího výkladu cítím pochybnosti nad celou slovenskou společností, ale i nad příliš angažovanou žurnalistikou Jána Kuciaka.
Vysoká hra našeho Janka
Znovu si připomínám okřídlené rčení, že doma není nikdo prorokem. Štiavnik jsem po smrti žurnalisty navštívil už čtyřikrát a pokaždé v téhle dědině na úpatí hor cítím, že Kuciak neměl u sousedů velké pochopení. Mnozí si myslí, že hrál vysokou hru a pletl se do věcí, do kterých se lidé z vesnice nemají motat. Tahle dědina spíše tíhne k nějaké formě vlády pevné ruky, než aby odhalovala korupci či další přešlapy politiků. A pokud nějaký politik zhřeší, potrestá ho přece Bůh, nikoliv voliči.
Starosta Štiavniku Štefan Vároš: K rozsudku nemám co říct, jde mimo mě. Zdroj: Ivan Motýl
„Na půdě školy nemohu dělat žádnou politiku,“ řekl mi před půl rokem ředitel školy ve Štiavniku Jozef Puterka. Do této školy chodíval i Ján Kuciak, byť jen do páté třídy, pak přestoupil na gymnázium v nedaleké Bytči. Když ve čtvrtek 3. září ohlašuji školnici, že jsem opět tady, ředitel Puterka mě odmítne přijmout.
Také štiavnická školnice mlčí. „Víte, my jsme na to malí, abychom řešili takové věci,“ říká opatrně. Ano, tohle slyším ve čtyřtisícové vesnici permanentně. Zastřeleného Janka v obci všichni litují, zároveň ale každý druhý naznačí, že žurnalista překročil „jakési hranice“. A spravedlnost je přece v rukách božích.
Názory Kuciakových kantorů
„Vůbec jsem nepočítal s tím, že dneska padne rozsudek,“ míní učitel Rudolf Piroha, který na štiavnické základce učí už dvaapadesát let. „Stejně jako se já už pětadvacet let soudím se slovenským státem o rodinné pozemky, které jsem měl dostat v restituci. Ale někdo mocnější o ně měl také zájem,“ líčí kantor. Z jeho výpovědi však nejsem úplně moudrý. Kuciaka sice považuje za hrdinu, zároveň ale brání Mariana Kotlebu a jeho kandidaturu v prezidentských volbách.
Pamětní deska Jána Kuciaka na gymnáziu v Bytči Zdroj: Ivan Motýl
Osmileté gymnázium absolvoval Ján Kuciak v pět kilometrů vzdálené Bytči, kde už má dokonce i pamětní desku. Ředitelka gymnázia Slavka Sitarčíková soud v Pezinku emotivně prožívá. Kuciaka sama učila a byl to její oblíbený student. „Pořád věřím ve spravedlnost. Tady na zemi, i na tu vyšší,“ řekne mi mezi dveřmi gymnázia tři hodiny po vynesení rozsudku. Víc prý nemůže dodat, mám se obrátit na tiskovou mluvčí zřizovatele školy.
Epilog
Reportáž ze Slovenska začnu sepisovat v restauraci v bývalém kině, hned naproti gymnázia v Bytči. O Kuciakovi s hosty nemluvím, štamgasti ale téma odhalují podle mého telefonního hovoru a jedna opilá žena hned poté zaútočí: „Že Kuciaka zabili? No tak ho zabili, a co! Vy*erte se na to, to není vaše věc!“
Kupuji svíčku a vracím se do Štiavniku na hřbitov.
Tahle vražda je bolestným mementem slovenské společnosti, v níž se pravda umlčuje i pistolemi. A ukázat na vrahy je z různých důvodů velký problém. „Motiv jeho vraždy měl souvislost s jeho novinářskou investigativní činností,“ stojí na náhrobní desce. Kdo Kuciaka a jeho snoubenku opravdu nechal popravit, to se však neví ani dva a půl roku po vraždách.
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
