Někdy si kariérní postup brzdíme sami Zdroj: istockphoto.com
Často se zaměňují za skromnost. Jenže s ní nemají co dělat a člověka akorát zbytečně drží zpátky. Sebeklamy. Známe je všichni, když si říkáme, že něco nezvládneme nebo že na nás stejně nikdo není zvědavý. Obvykle taková prohlášení přichází na řadu před náročnou zkouškou, kterou bychom sice rádi ustáli, jenže nevíme, jak na to. Jak takové nepřátele zdravého sebevědomí ve vlastní hlavě identifikovat a především jak se jich nadobro zbavit?
Slyšeli jsme je všichni. Mnozí s nimi začali už ve škole a zdatně si je s sebou spolu s dalšími zkušenostmi a vědomostmi táhnou dál do zaměstnání. Neuvědomují si ale, že s touhle výbavou díru do světa neudělají. Ty nejčastější sebeklamy, které nám například brání přihlásit se na pohovor k získání lepší práce, jsou podle webu Jobs.cz tyto:
- Stejně by mě nevzali
- Jsem tu jen krátce
- Tady mi vychází vstříc
- Všude se najde nějaká vada
- Jinde si mě nebudou tolik vážit
Když nejde jen o výmluvy
Zní jako výmluvy a někdy to výmluvy skutečně jsou. Přistihli jste se ale, že se k podobným rádoby argumentům uchylujete pokaždé, když vám o něco jde? Víte, že se ve firmě uvolnilo místo, které by se vám líbilo? Narazili jste na inzerát s prací, po které už dlouho toužíte, ale ihned vás napadne jedna ze zmíněných hlášek? Pak zbystřete a zamyslete se nad tím, jak posílit vlastní sebevědomí a sebedůvěru. A pozor, nepleťte si sebeklamy s leností. Ta se mnohdy dá překonat mnohem snáz.
V první řadě si můžete zkusit dodat odvahy a každou podobnou větu vyvážit opačným tvrzením:
- Když to zkusím, co se může stát horšího, než že budu tam, kde jsem teď?
- Správná chvíle může přijít kdykoli
- Co když někde může být i skvěle?
- Co když ne?
- Jak si sám sebe vážím já?
Pokud ani to nepomůže, můžete zkusit vyhledat pomoc poradců a koučů. Ti vám pomohou zapracovat na získání sebedůvěry a strašáky jménem sebeklamy vyhnat z hlavy.
Pojďme se na staré známé sousloví „nejsem dost dobrý“ podívat zblízka:
Nejsem dost dobrý
Sledujete podmínky a nároky k přijetí na vaše vysněné místo a počáteční nadšení střídá zklamání. „Je pravda, že čtení pracovních nabídek není tou nejlepší terapií pro zvyšování sebevědomí. Některé firmy to totiž s požadavky přeženou. Vypíšou všechno možné i nemožné, až se zdá, že to normální smrtelník nemůže nikdy splnit,“ píše web Jobs.cz. Personalisté dobře vědí, že jejich podmínky jsou vysoké. Obvykle stačí splňovat 80 procent z nich.
Jsem tu jen krátce
Jistě. Nikdo nechce vyčnívat z davu, sotva se do něj přidal. Jenže jsou situace, kdy není na místě nebýt vidět. Je jedno, jestli šéf hodil do placu výzvu, která vás zajímá, ale nechcete vypadat příliš aktivně, nebo jestli jste do nové práce nastoupili před čtvrt rokem a teď uvažujete o nové. Když cítíte nutkání situaci řešit, věřte vlastní intuici.
Tady mi vychází vstříc
Nemůžu vystát kolegy a šéfa už teprve ne, plat taky není kdoví jaký, ale zase si můžu vybrat, kdy budu pracovat a do kanceláře musím nejvýš jednou týdně. Tomuhle se podle Jobs.cz říká zlatá klec. Věřte, nebo ne, jinde taky nabízejí k práci řadu benefitů. Zkuste se pro začátek jen porozhlédnout, třeba se začnou dít věci.
Všude se najde nějaká vada
I tady na první dobrou musíme souhlasit. Ale když se nad tím zamyslíte, dojdete k závěru, že není vada jako vada. Čelit jedněm může člověka stát víc sil, než čelit jiným. Je rozdíl v tom, jestli chodíte domů s únavou, kterou se vám podaří setřást po hodině strávené s dětmi nebo s partnerem, anebo jestli se jedná o podráždění, které přetrvává, a vy kvůli němu nejste schopní užívat si příjemné chvíle v soukromí.
Jinde si mě nebudou tolik vážit
Muset na pohovoru předvádět, co umím, do firmy nastoupit jako úplný nováček a dokazovat, že na práci stačím? Ne, díky. Tak uvažuje spousta lidí. Ano, začátky jsou perné. Díky novému startu ale získáte zkušenosti, na které při jízdě v zajetých kolejích nenarazíte. Až je zužitkujete, budou si vás třeba vážit ještě víc.
Syndrom podvodníka
Na první pohled by je nikdo nepoznal. Jsou to lidé, kteří to ve své kariéře dotáhnou dál než jiní, přesto se i oni potýkají se strachem. Ačkoli na rozdíl od ostatních dokážou udělat první krok a do odvážných změn v oblasti kariéry se pouštějí klidně opakovaně, dál žijí v bludu, že odměny za odvedenou práci si nezaslouží. Ve své mysli jí totiž dosáhli díky jiným, náhodě nebo štěstí. Úplně přitom ale opomíjejí ten nejdůležitější faktor – totiž sami sebe a vlastní energii, kterou úkolům věnovali.
„Imposter syndrom je psychologický fenomén, v Česku známý také jako syndrom podvodníka. Tato úzkostná porucha se vyznačuje nízkým sebevědomím a přesvědčením o vlastní neschopnosti a nekompetenci, a to navzdory skutečnosti, která naznačuje opak. Lidé se syndromem podvodníka si nedokážou uvědomit vlastní kvality a své úspěchy přičítají pouhé shodě náhod či štěstí. Nejsou schopni přijmout pochvalu a často propadají prokrastinaci,“ stojí na stránkách startupjobs.cz. Více syndromem podvodníka trpí ženy. Kdokoli se ale přistihne, že snižuje úroveň vlastních zásluh, měl by vyhledat pomoc odborníka. Beze studu. Je to totiž cesta, která mu umožní nejen v zaměstnání dýchat podstatně volněji.
