Jak čelit bossingu? Zdroj: Profimedia.cz
Může to začít docela nevinně. Třeba šéfovým vtipem na váš účet, kterému se za běžných okolností člověk i sám zasměje. Jenže pak přicházejí další a jsou čím dál hrubší a taky urážlivější. Nebo vám nadřízený zadává podstatně víc úkolů než jiným a pak vás tvrdě kritizuje za jejich nesplnění, případně se mu odvedená práce nelíbí. Bossing. Mezi zaměstnanci stále častěji skloňované slovo. Přinášíme pár tipů, jak poznat, že jste jeho obětí, a jak se začít včas bránit.
Funguje to podobně jako šikana ve škole. Silnější jedinec si vyhlédne slabšího, na kterém si zchladí žáhu, kdykoli to uzná za vhodné. Jenže místo lavic ve třídách se odehrává v kancelářích. Tím silnějším je vedoucí a v hledáčku má některého ze svých podřízených. A ten může mít brzy ze života peklo, protože zažívá bossing.
Tu smůlu měla i dnes pětatřicetiletá Jana z Mostu, bývalá asistentka ředitele. „Je to už dlouho. Nastoupila jsem čerstvě po střední do práce a šéf se do mě zakoukal. Nadbíhal mi dost okatě a nepomohlo ani to, že jsem mu řekla, že někoho mám. Pořád se mi dvořil, sem tam mi udělal drobnou scénu, když pořád nebylo po jeho. Nakonec z firmy odešel.“
Jana tehdy pociťovala úlevu, ale ta nevydržela dlouho. „Všichni si mysleli, že mě přijal, protože jsme spolu něco měli. Kolegům jsem to nakonec vysvětlit dokázala, novému šéfovi, který nastoupil na místo mého nápadníka, ale už ne. Často mi vytýkal chyby, které jiným odpouštěl, a zatímco ostatním se věnoval a trpělivě jim vysvětloval, jak se zlepšovat, se mnou si tu práci nedal. A tak jsem po několika měsících vyletěla.“
Bossing mívá i velmi drsnou podobu. Web BusinessAnimals.cz píše o zesměšňování před kolegy, zadávání příliš náročných úkolů, přehnaných kontrolách nebo neschválení dovolené či nařizování častých přesčasů. „Spouštěčem mohou být různé věci. Například závist ze strany kolegů týkající se pracovního zařazení, získání zakázky nebo výše mzdy, kterou zaměstnanec pobírá. Někteří ze šikanujících mohou dokonce trpět konkrétní psychickou poruchou, deprivací nebo jsou vystaveni velkému množství stresu.“
Jednu nebo dvě křivdy obvykle dokáže většina z nás přenést přes srdce. Když se ale nepříjemné situace kupí a komplikují člověku život, málokdo dokáže zachovat chladnou hlavu. Nepříjemný šéf, který dávno překročil hranice fér chování, může výrazně narušit naši duševní pohodu.
Stránky Vím víc.cz uvádějí: „Následky šikany na pracovišti mohou být velmi nebezpečné. Zcela jistě se jedná o stresové situace, které mohou vést ke vzniku psychosomatických symptomů a také množství potíží vedoucích k sebepoškozování nebo v nejhorším případě k sebevraždě.“ Nebezpečí bossingu tkví také v tom, že šikana na pracovišti může často působit jako banální či dokonce komická záležitost. „Někteří lidé mohou nakonec usoudit, že si celou věc jen vsugerovali.“
Co můžete udělat
Prvním krokem k řešení tíživé situace v práci je racionální zhodnocení situace. Nelíbí se vám, jak s vámi šéf jedná? Jste kvůli tomu před nástupem do práce nervózní, hůř spíte, ztrácíte chuť k jídlu nebo se kvůli obavám nedokážete soustředit? Obětí bossingu se může stát kdokoli. Důležité je si takový fakt přiznat. A pak začít situaci řešit. Zvažte, zda vůbec chcete ve firmě, která vás zaměstnává, zůstat. Pokud ano, máte následující možnosti:
- pokud v tom vidíte smysl, můžete si promluvit přímo s dotyčným nadřízeným a požádat ho, aby s nevhodným chováním přestal,
- oznámit šikanu vedení společnosti,
- bránit se právní cestou.
V případě poslední možnosti web Bezpečnost práce.info doporučuje: „Sesbírejte si co nejvíce důkazů a zajistěte si svědecké výpovědi spolupracovníků. Proberte situaci se svými nejbližšími. Nebojte se navštívit psychologa nebo odborného kouče. A podejte stížnost zaměstnavateli s jasným požadavkem na prošetření dle § 276 odst. 9 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce.“ A pokud i tak bossing přetrvává, doporučuje web obrátit se se stížností na oblastní inspektorát práce.
Vědět, jak postupovat, pokud se člověk stane terčem šikany ze strany nadřízeného, se hodí každému zaměstnanci. Jana ze severních Čech se ve své první práci bránit nedokázala. „V té firmě jsem strávila rok a půl. Když jsem skončila, byla jsem úplně na nervy a zničená. Bylo frustrující, že jsem odskákala něco, za co jsem nemohla. Nakonec jsem ale byla ráda, že je to za mnou, protože ten stres se už nedal snášet. Dneska bych se ale tak snadno vyhodit nenechala, stejně jako bych netrpěla hrubé zacházení.“
