Hvězda seriálu Přátelé, americko-kanadský herec Matthew Perry, který koncem října zemřel, vydal před necelým rokem knihu s názvem Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih. Velmi otevřeně se v ní vyznal ze svých celoživotních problémů. Z některých pasáží, vzhledem k tomu, co ho potkalo, doslova mrazí.
„Jmenuji se Matthew, ale možná mě znáte pod jiným jménem. Přátelé mi říkají Matty. A měl bych být mrtvý. Jestli chcete, můžete to, co se chystáte číst, považovat za vzkaz ze záhrobí, z mého záhrobí.“ Těmito slovy začal své vyprávění. Jak přiznal, polovinu života strávil v odvykacích zařízeních.
„To je v pohodě, když je vám čtyřiadvacet, ale už o něco míň v pohodě, když je vám dvaačtyřicet. A tehdy mi bylo devětačtyřicet a stále jsem se zoufale snažil poprat se závislostí. Tou dobou už jsem o závislosti na lécích a alkoholismu věděl víc než kterýkoliv z terapeutů a většina lékařů, které jsem ve všech zařízeních potkal. Takové sebepoznání je vám ale k ničemu. Kdyby šlo dostat zelenou na cestu do věčné střízlivosti tvrdou dřinou a znalostmi, už by mi z té hrůzy nezůstalo nic než nepříjemná vybledlá vzpomínka. Já se stal profesionálním pacientem, jen abych zůstal naživu,“ líčil herec.
Děsil se samoty na gauči u televize
Na sklonku života ho velmi tížila samota. „V devětačtyřiceti jsem se pořád bál být sám. Pokud zůstanu sám, najde si můj šílený mozek (šílený, jen co se téhle oblasti týče) nějakou výmluvu, abych dělal nemyslitelné, pil a bral léky. Vzhledem k těm desítkám let života, které jsem si přesně tímhle zničil, mě už jen pomyšlení na to, že bych to udělal znovu, děsí. Nebojím se promluvit na veřejnosti před dvaceti tisíci, ale nechte mě večer o samotě na gauči u televize a začnu se bát. Bojím se vlastní mysli, bojím se vlastních myšlenek, děsím se, že mi vlastní mozek bude našeptávat, abych sáhl po lécích, tak jako už několikrát předtím. Můj mozek se mě pokouší zabít a já to vím,“ sděloval Matthew Perry.
Lpěl na představě, že by ho mohlo rozptýlit něco „venku“. Pak si ovšem uvědomil, že všechno, co bylo k mání, už v životě měl. „Chodím s Julií Robertsovou. No a co, musíš se napít. Zrovna jsem si koupil dům snů, je z něj výhled na celé město! Bez dealera si to nevychutnám. Vydělávám milion dolarů týdně – pašák, co? Nedal by sis něco k pití? Ale jistě, že dal, děkuju pěkně. Všechno jsem to měl,“ napsal herec ve svých memoárech. Nic z toho ho ale šťastného neudělalo. „Žádná z těch věcí mi v ničem nepomáhala,“ přiznal.
Pokud by nepil, skočil by z mostu už ve dvaceti
Zároveň uvedl, že zpětně by ve svém životě nic neměnil. „Kdybych to všechno měl udělat znovu, šel bych na konkurz na Přátelé? To si pište, že šel. Pil bych znovu? To si pište, že pil. Bez alkoholu, který uklidňoval mé pocuchané nervy a pomáhal mi, abych se bavil, bych skočil z mostu už někdy ve dvaceti. Můj dědeček, skvělý Alton L. Perry, vyrůstal s otcem alkoholikem a ovlivnilo ho to natolik, že si v životě nedal ani kapku, ani jednou jedinkrát za celých těch nádherných devadesát let, co žil. Nejsem můj dědeček,“ líčil Matthew.
Matthew Perry byl mrtvý nalezen ve vířivce ve svém sídle, kde se měl utopit:
