Miloš Zapletal si v českém šoubyznysu vydobyl pověst úspěšného manažera a producenta. Zastupoval například zpěvačku Marii Rottrovou nebo skupinu Olympic. Před pětatřiceti lety pak stál u zrodu novodobé Miss Československo a od roku 1993 Miss ČR, v níž působil jako prezident soutěže. Jak to tehdy v zákulisí šoubyznysu chodilo? Nejen o tom mluvil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
V osmdesátých letech jste se stal manažerem skupiny Olympic. Prý jste za to musel zaplatit deset tisíc korun. Jak to tehdy chodilo?
Kdepak! Tehdejšímu manažerovi Olympicu jsem zaplatil dokonce jen jednu korunu. Byla to jen taková legrace. On se staral o Václava Neckáře a na Olympic měl málo času. Já jsem naopak čas měl, protože jsem se přestěhoval z Ostravy do Prahy a staral jsem se „jen“ o Marii Rottrovou.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Drsné praktiky v českém šoubyznysu za totality. Vládl Ladislav Štaidl. Umělci si kradli. Jaké peníze tehdy nejslavnější zpěváci a zpěvačky brali?
Tak to se vám investice jedné koruny musela velmi vyplatit...
Rozhodně. Ta koruna by měla být ze zlata, protože jsem s Olymipcem, a hlavně s Petrem Jandou navázal výborný vztah a společně se nám povedly velké věci.
Petr Janda je velmi silná osobnost. Nechal si do toho od vás mluvit?
S Petrem, neboli Djangem, jak se mu v šoubyznysu říká, jsme měli velmi dobrý vztah. Navzájem jsme se respektovali a časem jsme se dokonce stali kamarády, což nám vydrželo dodnes.
Ladislav Štaidl, Karel Vágner, František Janeček nebo Petr Hannig, zástupci popových hvězd, měli v osmdesátých letech své „stáje“, soupeřili mezi sebou a přebírali si zpěváky a zpěvačky. Vy jste manažeroval rockové kapele. Jak jste spolu vycházeli?
Profesionálně. Nicméně s Petrem Hannigem jsem se myslím nikdy nesetkal. S Janečkem jsme sice nesoupeřili, ale nepatřil k mým oblíbencům. Když se někde potkáme, jen na sebe kývneme a řekneme si ahoj.
Miloš Zapletal (82)
V osmdesátých letech byl manažerem skupiny Olympic. Obnovil novodobou Miss Československa. Po revoluci s Michaelem Kocábem založil agenturu, která zastupovala například Lucii Bílou, Hanu Hegerovou, Bolka Polívku nebo Martu Kubišovou. V roce 2008 prodal práva na pořad Miss ČR a začal podnikat na Farmě Blaník. Napsal několik knih. Je počtvrté ženatý a má čtyři syny.
Ladislav Štaidl vzpomínal, že na začátku osmdesátých let si mohli s Karlem Gottem účtovat v Západním Německu za jeden koncert v přepočtu až 160 tisíc korun. Za kolik se prodával Olympic?
My jsme prakticky do zahraničí nejezdili. Pouze na pár festivalů, ale v podstatě jen za kapesné. Do sametové revoluce byly u nás honoráře komické. Abychom si vydělali o něco víc, museli jsme hrát třeba 25 koncertů v měsíci, což byla docela zabíračka.
Stál jste u zrodu novodobé Miss Československa, od roku 1993 Miss ČR. Jakou Miss vy osobně považujete za nejkrásnější ženu ČR?
Nedokážu posoudit, zda je některá nejkrásnější ženou u nás, ale z Miss to jsou pro mě Taťána Kuchařová, Ivana Christová a Alena Šeredová.
Na které Miss vzpomínáte nejraději, s jakými byla spolupráce nejlepší?
Jsou to shodou okolností stejné dívky, jaké jsem zmínil v předchozí odpovědi. Navíc asi Monika Žídková, Michaela Salačová... Asi je jich více, ale mnohé moje vzpomínky už zavál čas.
Najdou se mezi Miss i takové, které vás vyloženě zklamaly?
Miss Kateřina Stočesová kdysi křivě v bulváru uvedla, že Alena Šeredová je mojí milenkou. Ta tehdy byla na druhém místě. Protože Stočesová vůbec neuměla anglicky, což je podmínkou k účasti na Miss World, poslal jsem tam Alenu Šeredovou, která naopak anglicky mluvila skvěle. Stočesová to zkrátka nevydýchala. Zklamala mě i Diana Kobzanová, která se pár měsíců po Miss nechala vyfotit nahá do pornografického časopisu. To bylo hodně přes čáru! Bylo i několik dalších Miss, například Michaela Maláčová, na něž nevzpomínám rád. Možná jich je ještě několik dalších, ale už si je nevybavuji. Čas už vlastně všechno zavál.
Jak se mezi sebou finalistky Miss obvykle chovaly? Panovala mezi nimi velká rivalita?
Neřekl bych, alespoň to nebylo patrné. Byť jakási vnitřní – nesdělovaná – rivalita mezi nimi asi byla.
To byla asi veselá doba.
Ano. Například ve druhém ročníku, to byla ještě Miss Československo se v žilinském sportovním stadionu během představení staly tři neuvěřitelné věci. Na jeviště tehdy soutěžící vstupovaly na pódium shora po schodech. Když moderátor ohlásil: „Další soutěžící je Jana Potančoková,“ dívka vstoupila na schody, zapomněla na poslední schod a rozplácla se pod nimi jak široká, tak dlouhá. Při tom se jí ulomil podpatek, takže k moderátorovi odkulhala bez něj. Diváci se sice smáli, ale zatleskali jí. Při předvádění večerních šatů měla jiná soutěžící tak dlouhé náušnice, že při otočce na konci mola jí jedna odstředivou silou ulétla někam do publika. To už diváci řvali smíchy! To ale nebylo všechno!
Povídejte...
Aby toho nebylo dost, tak do třetice při promenádě v plavkách se po molu procházela soutěžící tak rychle, že se její záviděníhodné poprsí rozhoupalo tak moc, až se tenké poutko, udržující horní část plavek, roztrhlo a dívka se na chvilku před diváky ocitla takzvaně nahoře bez. Rychle si své přednosti zakryla rukama a zmizela do zákulisí. To už celá hala řvala: Bravo, bravo! Diváci vstali, předvedli standing ovation a sportovní hala řvala smíchy. Na tento „missí“ večer opravdu nejde zapomenout.
Kterou českou herečku byste si uměl v soutěži Miss představit?
Například Hanu Vágnerovou.
Jak se díváte jako specialista na ženskou krásu na plastické úpravy, silikony?
Pokud se to nepřehání, myslím, že je to naprosto v pořádku. Pro zkrášlení si mnozí ostatně necháváme dělat nové zuby, nejrůznější účesy a podobně. Některé ženy s malými prsy z toho mají mindrák a zakrývají jej šaty a různými jinými triky. Proč si tedy nenechat prsa zvětšit, popřípadě zmenšit? Ostatně jejich handicap je většinou patrný jen v intimním styku a tam to partnerovi obvykle nevadí. Považuji to za naprosto normální. A to jsem konzervativní člověk. Vadí mi například tetování na celém těle, anebo piercing na jazyku, v nose i jinde.
Kde vidíte soutěž Miss za 20 let?
Tato soutěž bude asi existovat navždy. Možná v jiné formě, ale pohled na krásné dívky bude, zejména nás muže, vždy zajímat.
Pojďme k současnosti, stále jste pracovně aktivní nebo si už jen užíváte důchodu?
Snažím se být aktivní i ve stáří, ale jde to už hůře. Sepsal jsem několik knih. V současné době píšu své memoáry, aby si moji potomci jednou mohli přečíst, co všechno jsem v životě navyváděl. To ale nevyjde v knize. Je to jen pro moji rodinu. Nicméně čím dál víc prokrastinuji a svůj čas trávím víc odpočinkem než psaním.
Máte čtyři syny, pokračuje některý z nich ve vašich šlépějích?
Podle toho, které šlépěje to jsou. Ty první jsem asi zanechal v šoubyznysu. Tři z mých čtyř synů na mě tak trochu navázali. Druhé šlépěje jsem překvapivě zanechal ve farmaření. Když jsem se před osmi roky zeptal svých synů, kdo převezme Farmu Blaník, což byla asi moje největší životní stopa, neboli šlépěj, nikdo se toho neujal.
Pravda, jeden syn odešel ze šoubyznysu stejně jako já a má podobný areál, jako jsem měl já, jehož provozu se musí věnovat na 100 procent. Druhý syn je filmovým produkčním, třetí má zajímavou práci na letišti a čtvrtý je profesionální fotograf. Vesměs jsou synové odkázáni na Prahu, tudíž by převzít moji farmu vlastně ani nemohli. Když jsem si to uvědomil, pochopil jsem, že není jiné cesty než farmu prodat. To se naštěstí podařilo a ze získaných peněz si v Praze synové pořídili pořádné byty nebo je využili jinak. Já jsem byl v životě velmi pracovitý a díky tomu a troše štěstí poměrně úspěšný. Díky tomu všemu jsem většinu životních výdobytků věnoval svým dětem. A tak to má být.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jaroslav Suchánek, televizní legenda a otec herce Michala Suchánka: Zůstal jsem úplně sám, prožívám nejblbější část života
