Petr Hannig, který 20. ledna oslavil 78. narozeniny, jako lovec talentů v osmdesátých letech pro showbyznys objevil například Lucii Bílou, Vítězslava Vávru, Lenku Kořínkovou, Jiřího Wimmera nebo Zdeňka Izera. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS promluvil nejen o nich, ale také o aktuálním politickém dění. Sám do něj po revoluci pokoušel promlouvat, v roce 2018 neúspěšně kandidoval na prezidenta ČR.
V osmdesátých letech jste platil za lovce talentů. Pro showbyznys jste objevil řadu hvězd. Podle čeho jste je vybíral a co bylo pro vás rozhodující?
Fluidum. Když jsem například uviděl Lucii Bílou, měla výrazné oči a bylo mi to jasné. To je základ. Zpěvák či zpěvačka musí vyprávět očima. A pak samozřejmě druhým bodem bylo, že se nesmí stydět.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Drsné praktiky v českém šoubyznysu za totality. Vládl Ladislav Štaidl, který měl největší páky. Zpěváci a zpěvačky se kradli
Jak jste na Lucii Bílou přišel?
Tu doporučil náš autobusák Láďa, co nás vozil na vystoupení. V té době jsme jezdili se Standou Procházkou mladším. Měli jsme oba dva čerstvé rodiny, a tak jsme se domluvili, že nebudeme koncertovat o víkendech, ale pouze od pondělí do čtvrtka. Toho využila naše technika, která v pátek, v sobotu a v neděli jezdila s bigbítem po tancovačkách. No a tam si všimli holky, která je svým hlasem úplně odrovnala, že ji prý musím vidět. Jenže já jsem o tom nechtěl ani slyšet, prohlásil jsem, že žádnou ženskou do kapely nechci, ať mi nikoho netahají. Absolutní nezájem.
Proč?
Po dřívějších zkušenostech jsem se zařekl, že už žádnou ženu v kapele mít nebudu. Když se do týmu zamotala ženská, vždycky byl problém. Například, když s námi vystupovala Lenka Kořínková. Postupně se do ní zamilovala celá kapela a skončilo to tak, že si ji vzal náš baskytarista, který se rozvedl, a kapela skončila. Když se do té doby naprosto bezproblémový kluk Víťa Vávra zamiloval do Věrky Špinarové, také byl konec. Vždycky byl k fanynkám přívětivý, podepisoval se do chvíle, než odešla ta poslední. Teď po koncertech rušil autogramiády a spěchal za Věrkou. Začal být protivný, jeho chování se rapidně změnilo.
Petr Hannig (78)
Hudebník, skladatel, vydavatel a politik. Pro český šoubyznys objevil například Lucii Bílou, Zdeňka Izera, Stanislava Procházku nebo Vítězslava Vávru. Jako hudební skladatel složil stovky písní, se svou kapelou doprovázel i Hanu Hegerovou. V roce 2018 neúspěšně kandidoval na prezidenta republiky. Je vdovcem. Jeho syn Jan žije od roku 1996 v USA, kde je profesorem statistik na univerzitě.
Jak se k vám tedy nakonec Lucie Bílá dostala?
Kluci na mě udělali trochu fintu. Měl jsem pravidelný pořad v rádiu. Najednou z recepce telefon, řidič Láďa, který přišel neohlášen, mi oznámil, že mi něco přinesl, ať si pro to přijdu. Protože jsme se pár dní předtím spolu vsadili, myslel jsem si, že mi nese flašku, kterou jsem vyhrál. Sešel jsem tedy dolů a tam vidím, jak tam stojí s Luckou Bílou, která na sobě měla kraťásky. Zeptal jsem se, co si přeje, a ona, že má tady svou kazetu a byla by ráda, kdybych si ji poslechl. Šel jsem si tu její nahrávku pustit k sobě nahoru a je požádal, ať chvíli vydrží, že to bude rychlý. Chtěl jsem to mít za sebou.
Co bylo dál?
Ten její hlas mě dostal! Byl opravdu nádherný. A to měl ještě tolik rezerv. Přišel jsem pak za ní dolů a řekl, že je to dobrý. Ona mě hned poprosila, zda bych pro ni nenapsal nějakou písničku. Tak jsem ji upozornil, že píšu hity, ne bigbítový písničky, co ona zpívá. Naléhala a prosila, tak jsem jí slíbil, že něco napíšu. Když jsem ten den přišel domů, napsal jsem Neposlušné tenistky. Další den jsem jí to přehrál a týden na to už jsme to šli natočit do studia. Poprvé jsem použil elektronického bubeníka, kterého naprogramoval Ondřej Soukup. Byl jediný, kdo ho v té době v naší republice měl. To je paradox, co? Ondra Soukup, který s Luckou spolupracoval v pozdější době.
Když jsme s Jiřím Wimmerem přijeli na Ostravsko, nesměl recitovat báseň Petr Bezruč: Ostrava. Sto roků v šachtě žil! Jednou tam kvůli tomu málem dostal přes hubu.
Co říkáte na to, že se ke skladbám, s kterými odstartovala svoji kariéru, Lucie Bílá už dnes nehlásí?
Mrzí mě to. Na první desce byla třeba píseň Říkali holčičko, což je rocková balada, do které skvěle nahrál kytary Standa Jelínek. Nebo skladba Slova. Snad na to Lucka přijde sama. Já už se s ní moc nevídám.
Jaká s ní byla spolupráce? Nenosila neposlušné tenistky?
Vůbec ne. Byla profesionálka, ukázněná. Ani žádné chlapy neměla, soustředila se pouze na svou kariéru. Jak sama napsala ve své knize: „Všichni si mysleli, že jsem s Petrem Hannigem musela spát, ale nikdy v životě na mě nic nezkoušel.“ Dokonce přiznala, že po celou dobu, co s námi vystupovala, byla panna.
Proč vaše spolupráce skončila?
Pod dojmem hudebních kritiků, kteří preferovali alternativní scénu, a kamarádů, kteří ji proti pop music očkovali, se naše cesty rozešly a ona nastoupila do Arakainu.
Jak jste přišel na zpěváky Víťu Vávru a Arnošta Pátka?
Oba jsem zdědil. Hráli ve skupině Faraon u Karla Šípa. A když Šípovi František Ringo Čech přetáhl Jirku Schelingera, Šíp kapelu rozpustil. Kluci mě pak oslovili a já vlastně celou tu kapelu k sobě angažoval. Arnošt Pátek byl fenomenální hudebník, nejlepší, s kterým jsem kdy dělal, uměl snad na každý nástroj. Zato byl ale nezvladatelný. Strašně fandil fotbalu, a když se hrál nějaký důležitý zápas, nebral telefony, neotevíral dveře, když jsme pro něj jeli. Takže musel být odejit, nešlo to jinak. Paradoxně, když měl pak svoji vlastní kapelu, byl strašně přísný, všechny buzeroval a rozdával pokuty na potkání. Stačilo, když někdo přišel třeba o minutu pozdě.
S jakým interpretem byla spolupráce nejlepší?
S Ronem Martonem. Byl to pohodový kluk. Dokonce uměl i léčit. Když měl někdo z našeho soboru angínu, chřipku nebo na někoho něco lezlo, přiložil na něj ruku a byl klid. Za tu dobu, co s námi jezdil, nikdo nikdy nebyl nemocný. A bezvadný to bylo také s Jiřím Wimmerem, kterého jsem objevil na přehlídce bavičů v Praze, kde mě zaujal svojí ježibabou v maďarštině. Když s námi začal jezdit jako host koncertů Vítězslava Vávry, tak měl na pódiu vyhrazených deset minut, pak z toho bylo dvacet, ale on se vždycky tak rozjel, že byl k nezastavení, a nakonec z toho byla třičtvrtěhodina. A my mohli být v pohodě v šatně, Pak jsme zahráli už jen ty největší hity a bylo vymalováno.
O Jiřím Wimmerovi se říkalo, že měl problémy s alkoholem a býval nespolehlivý. Měl jste s ním takovou zkušenost?
Jirka měl střídavé období, kdy nepil ani kapku, a pak naopak, kdy v tom lítal. Když s námi ale jezdíval, choval se profesionálně, nebyl s ním jediný problém. Akorát, když jsme přijeli na Ostravsko, nesměl recitovat báseň Petr Bezruč: Ostrava. Sto roků v šachtě žil! Jednou tam kvůli tomu málem dostal přes hubu. Wimmer byl strašně chytrej kluk, pohodář. Na každý zájezd s sebou nosil dvanáct kastrůlku s jídlem, které mu navařila jeho manželka. Ale byl lakomej, nikdy nikomu nedal ochutnat. Vždycky říkal: „Jestli chceš, přijď ke mně, ona ti navaří.“
Stalo se vám také někdy, že jste hvězdu neodhalil?
Ano, jednou, jedinkrát. Václav Janda. Když jsem ho viděl, řekl jsem mu, že je mi líto, ale že už je moc starej. Z Václava se pak stal Dalibor Janda a ukázal mi, že jsem se v něm zmýlil.
Premiér Petr Fiala měl být spíše prezidentem. Krásně, spisovně mluví, má hluboké lexikonové znalosti. Ale předseda vlády má být člověk, který jednak umí bouchnout do stolu a jednak má nějaké praktické vize, co se podnikání týká.
V roce 2018 jste se jako kandidát zúčastnil prezidentských voleb. Neberete to zpětně jako ztrátu času? Musel jste přece vědět, že jdete v podstatě do předem prohrané bitvy...
To, že jsem se zúčastnil jako oficiální kandidát prezidentské volby, považuji naopak za svůj nejrozumnější politický počin. Za prvé získat oficiální nominaci není vůbec lehké. A za druhé s mými názory, které jsou vstřícné a vždy bez nenávisti, se seznámilo daleko více lidí než za celou moji politickou kariéru. Užíval jsem si rozhovorů s protikandidáty, třeba i opačného politického názoru, než mám já. Okamžitě, bez jakýchkoliv úhybných manévrů jsem po skončení prvního kola podpořil prezidenta Zemana.
Ten nakonec vyhrál. Jak byste zhodnotil jeho dvě funkční prezidentské období?
Prezident Zeman je neobyčejně inteligentní. Dokáže, když na to přijde, změnit názor, když se mezinárodně politická situace vyvine jinak, než jak ji jako prognostik předpovídal. První období hodnotím lépe než období druhé.
28. ledna to bude rok, co byl prezidentem ČR zvolen Petr Pavel. Volil jste ho?
Přiznám se, že jsem ve druhém kole podporoval Andreje Babiše, a to z jednoho prostého důvodu, o čemž jsem mimochodem hovořil už před volbou na CNN Prima NEWS. Varoval jsem před nebezpečím, že všechny vysoké ústavní funkce zaujmou politici jednoho politického názoru. A protože jsem i pamětník, tak jsem vyřkl myšlenku, že mi to bude připomínat předpřevratovou Národní frontu. Novodobá Národní fronta je v podstatě novodobá totalita.
Jak se vám Petr Pavel v prezidentské funkci zatím zamlouvá?
Tím, že podepsal i problematické zákony, které přišly z Poslanecké sněmovny a Senátu, retroaktivní pohled na valorizaci důchodů a podobně, tak se zdálo, že jde ve všem na ruku vládě. Nyní, aktuálně se mi líbí jeho postoj při návštěvě na Blízkém východě, který se liší od předsedů Poslanecké sněmovny i Senátu.
Vládě Petra Fialy důvěřuje pouhá čtvrtina lidí. Kriticky se k ní ve svém videu vyjádřil dokonce už i první místopředseda vlády a ministr vnitra Vít Rakušan. Dovládne podle vás do řádných voleb?
Nejsem prognostik. Ale podle toho, že košile je bližší než kabát, a že preference jsou takové jaké jsou, tak si poslanci pětikoalice řeknou, že lepší než holub na střeše, je vrabec v hrsti. Lepší než nejisté zvolení, je pobírání platů s náhradami až do řádných voleb.
Čím vládní kabinet Petra Fialy nejvíce zklamal vás?
Víte, jsem svým způsobem selfsmade man. Čili dostal jsem se vlastním přičiněním z úplně chudé rodiny, z Matiční ulice v Ústí nad Labem – Krásném Březně, v muzice až na vrchol. Na vrchol se nedostanete šetřením, ale odvážnými rozhodnutími. A myslím si, že ve vládě není v současné době žádný takový žralok, který by ostatním členům vysvětlil, že šetření není cesta k úspěchu. I to zkrouhnutí důchodů má přece záporný efekt. Lidé mají méně peněz na utrácení, a i kdyby něco výše zmiňovaní důchodci dali svým vnukům, tak to vnukové také rozpustí do státního rozpočtu. Za svůj život jsem potkal mnoho šetřílků, kteří se nudným šetřením probojovali do úplné chudoby. A tak je to i s vládou. Pan premiér měl být spíše prezidentem. Krásně, spisovně mluví, má hluboké lexikonové znalosti. Ale předseda vlády má být člověk, který jednak umí bouchnout do stolu a jednak má nějaké praktické vize, co se podnikání týká.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Fotbalista David Limberský bydlí v domu plném luxusu. Fitness, bazén i pivní sklípek se saunou. Nahlédněte do jeho království:
