Zpověď manažera Ivety Bartošové: Byla labilní a nespolehlivá, brala antidepresiva

Zpěvačka Iveta Bartošová svůj život ukončila před osmi lety. Bylo ji 48 let

TOP STAR magazín 2017 (17) - Iveta Bartošová vzpomínka

Hudební skladatel Zdeněk Barták stál u profesionálních pěveckých začátků Ivety Bartošové i její velké lásky Petra Sepéšiho. Po letech, kdy už na tom zpěvačka především po psychické stránce nebyla nejlépe, jí dělal osobního manažera. Jak na spolupráci s ní vzpomíná a v čem ho nejvíce zklamala? Také o tom promluvil pro CNN Prima NEWS.

Ivetu Bartošovou hudební skladatel Zdeněk Barták poprvé zaregistroval v roce 1983 v Jihlavě na festivalu Mladé písně. Už tehdy ho zaujala. Výborně prý zpívala a k tomu ještě hezky vypadala. Osobně se s ní poznal o několik měsíců později, kdy Ivetu a Petra Sepéšiho po jejich prvních společných hitech chtěl angažovat do skupiny Kroky Františka Janečka, kde v té době hrával.

„Pamatuji se, že jsme s Františkem Janečkem jeli do takové malé vesničky k Frenštátu pod Radhoštěm, kde Iveta bydlela s rodiči, a šli se jich zeptat, zda nám ji ‚půjčí‘. Podepsali papír, že s námi může vystupovat, protože v té době Iveta ještě nebyla plnoletá. Tatínek i maminka byli skvělí. Trochu se samozřejmě o Ivetu báli, ale důvěřovali nám,“ zavzpomínal pro CNN Prima NEWS Zdeněk Barták.

Do party zapadla báječně

Iveta na vystoupení cestovala v autě s ním a Michalem Davidem. Mezi muzikanty prý zapadla okamžitě. Přestože se po koncertech občas pořádaly mejdany, alkohol ji tehdy nezajímal. „Nezkazila žádnou legraci, pořád se usmívala, prostě byla fajnová, bezprostřední holka. Bylo to období velké slávy, všichni jsme si to užívali, takže i na večírky tu a tam docházelo, Iveta nezůstávala stranou, ráda se bavila. Že by ale tenkrát pila nějak víc, to určitě ne,“ prozradil Barták.

Spolupráce trvala tři roky. Poté, co Petr Sepeši v pouhých pětadvaceti letech tragicky zemřel, když na železničním přejezdu u Františkových Lázní nedal pozor a vjel pod vlak, Bartošová se vydala na sólovou dráhu.

Už to byla jiná Iveta. Změnila se k nepoznání

K opětovné spolupráci mezi ní a Bartákem došlo až za dalších patnáct let. To už za sebou měla bouřlivý rozchod s Ladislavem Štaidlem, narodil se jí syn Artur a v šoubyznysu získala nálepku nevyzpytatelné a nervově labilní umělkyně.

„Potkali jsme se náhodně na Filmovém festivalu v Karlových Varech na Kapce naděje. Šla kolem mě, ani si mě nevšimla, tak ji říkám: ‚Ty už se mnou nemluvíš?' A ona, že samozřejmě jo, jen mě prý neviděla. Svěřila se, že má problémy a že se se mnou potřebuje nutně sejít. Další den jsme si dali kafe a ona mě požádala, zda bych ji neprodukoval a nedělal manažera,“ vylíčil Zdeněk Barták.

Přestože ho od spolupráce s Ivetou řada kolegů odrazovala – jen namátkou Jiří Adamec, Felix Slováček nebo Jiří Krampol –, nabídku nakonec přijal. Byla to pro něj výzva. „Řekl jsem si, že to zkusím. Vymínil jsem si ale, že spolu sepíšeme řádnou smlouvu. Předtím to s manažery měla tak, že vše bylo jen na plnou moc. Ráno se probudila, papír roztrhala a bylo po spolupráci. Takhle jsem to nechtěl. Na mou smlouvu ale přistoupila, tak jsem do toho šel,“ vysvětlil hudební skladatel.

Během krátké doby však zjistil, že se Iveta od té doby, co se neviděli, strašlivě změnila. „Byla labilní, měla deprese, brala antidepresiva,“ popsal Zdeněk, který přesto všechno věřil, že ji dá do pořádku a dostane znovu na hudební výsluní. „Ze začátku to vypadalo nadějně, měl jsem pocit, že i těch prášků se nám ji podaří zbavit. Všechno bylo zalité sluncem, obrovská euforie a dva roky úspěšné práce. Postupem času ale její zájem zase začal slábnout a najednou byl konec. Ani jsem nedokázal identifikovat, proč tomu tak bylo. Už jenom to, že během předchozích deseti let vystřídala deset manažerů, o něčem svědčí, to mě mělo varovat,“ prohlásil Zdeněk.

Začala pít a být nespolehlivá

Bartošová v té době byla nešťastná v soukromém životě, což se silně odráželo i do její hudební kariéry. „Začala být nespolehlivá, zanedbávala své povinnosti, občas někam nepřišla, nepřijela… A hlavně bohužel začala dost pít… Já vždycky dělal věci naplno, snažil jsem se jí poskytnout maximální servis. Měla ve mně i autora, ale za celý rok nazpívala jen jednu moji písničku, která se jmenovala trochu symbolicky Koncem to začíná. Dál to prostě nešlo,“ pokrčil rameny.

Bartošová se poté zamilovala do jeho jmenovce Daniela Bartáka a nic jiného ji prý nezajímalo. Práce šla stranou a pálila za sebou mosty. „Tenkrát jsme se nerozešli v nejlepším, ten konec mě mrzel. Časem se ukázalo, že to byla chyba. S každým dalším člověkem, kterého si vybrala za partnera či manažera, pak klesala níž a niž. Až za pár let jsme se potom setkali a vyříkali si to,“ přiblížil hudební skladatel.

Největším snem Bartošové bylo podle něj vyprodat Lucernu. „Bohužel se jí to nikdy nesplnilo. Víte, šoubyznys je tvrdej, těžkej kalibr a obstojí v něm jen silné osobnosti. Ona byla křehká bytost, ale i tak by to možná zvládla. Jen by vedle sebe musela mít partnera, který by jí byl velkou oporou. Iveta měla na chlapy ale strašnou smůlu. Jediný, kdo byl ten pravý, byl Láďa Štaidl. Co přicházelo po něm, o tom už ani mluvit nemusím,“ mávl rukou.

Smrt Ivety Bartošové, která svůj život dobrovolně ukončila skokem pod vlak, ho nesmírně zasáhla. „To, co se stalo, mě hrozně vzalo a dodnes je mi to velmi líto. Ivetu mám pořád rád,“ uzavřel Barták.

Tagy: