Diváci v obýváku a zároveň přímo na utkání. To je jedna z věcí, která má v koronavirových časech za úkol zatraktivnit přenosy z duelů, které se hrají za zavřenými dveřmi. Zdroj: Profimedia.cz
Diváci v kině. Tak se často referuje o publiku, které navštěvuje sportovní události ve Spojených státech amerických. Když se ale stadiony a arény v zámoří vinou koronavirové pandemie staly pro fanoušky nedobytnou pevností, bylo ihned jasné, že i povětšinou pasivní sledující podstatně chybí. A tak se televizní stanice a kluby v USA snaží čarovat, jak se jen dá, aby tiché duely přetvořily na poutavý produkt.
Zatímco v Česku se už na stadiony při především fotbalových akcích dostaly tisícovky fanoušků, v zámoří, které koncentruje ty nejlepší soutěže na světě, si v posledních dnech užili návrat teprve sportovci. Profesionálové a realizační týmy musí dodržovat všudypřítomná ultrastriktní pravidla, a to v izolovaných bublinách. Řečí kouzelného světa ze série o Harrym Potterovi bude pro diváky ještě dlouho platit formule colloportus – uzamčené dveře.
Na vstupném tratí kluby miliony dolarů, obří ztráty za poslední měsíce počítají samozřejmě také v oblasti zisků z vysílacích práv. Teď už je aspoň možné dostat sport do obýváků. A tak se organizace ve spojení s televizními společnostmi nyní snaží přinést divákům pořádný vizuální i zvukový zážitek s vidinou zisku vyšší sledovanosti.
Show, do které jsou po dlouhá léta zaobaleny veškeré sporty za velkou louží, se teď dostává do ještě jiné dimenze. A to nejen pro publikum, ale také pro samotné aktéry na hřišti. Co speciálního nabízí ve specifické době přenosy z jednotlivých soutěží?
Major League Soccer
Pojem „fotbal“ evokuje u Američanů jinou představu, než je tomu v evropském prostředí. Byl to právě ne tolik populární „soccer“, který se stal první restartovanou zámořskou soutěží. Už od březnové stopky začaly u televizních gigantů vznikat nápady, jak při znovuspuštění sportu naservírovat na televizní obrazovky dění ze hřiště v co nejatraktivnější podobě.
Stanice ESPN, která vysílá Major League Soccer (MLS), si tak se zprostředkováním speciálně vzniklého turnaje konaném v uzamčeném komplexu na Floridě pořádně vyhrála. Přímo do trávníku „pohřbila“ mikrofony (celkově je mikrofonů v porovnání s běžnými přenosy čtyřnásobek), pomocí dronu je zabírán trávník z výšky a jiné kamery nabízí super-slow-motion obrázky. Taková podívaná se logicky sama a zadarmo neudělá. Oproti klasickým přenosům je toto deluxe zpracování dvakrát tak finančně náročné a na výrobě se podílí 160 osob.
Major League Baseball
MLS je příklad, který se v koronavirové době snaží o co nejautentičtější zážitek. Jinde se snaží realitu trochu přikrášlit a zamaskovat škraloupy, které přináší sport za pandemických časů. Především prázdná hlediště.
Pokrytí nejlepších baseballových duelů je stejně jako v jiných odvětvích v Severní Americe dokonalé. Pestré plejádě záběrů nejvyšší kvality ale přece jenom může ubírat na kráse nulová atmosféra na stadionech. Papírové kulisy diváků umístěné na sedačkách se v této době staly populární napříč celým světem a leckterými sporty. Na utkání ale kulisy nic nevylepší.
Proto Major League Baseball (MLB) sáhla k „vykradení“ videohry The Show. V reproduktorech na obřích stadionech po celých Státech tak zvukaři pouštějí dohromady 75 různých efektů a reakcí, které jsou ke slyšení ve zmiňovaném zpracování baseballové soutěže pro herní konzole. Zvuk by měl odpovídat reálnému dění na hřišti, v čemž se ostatně MLB inspirovala třeba u fotbalové Premier League a La Ligy, kde se zdrojem audia stala hra FIFA. Snaha o větší „běžnost“ zápasů tedy je, byť logicky obnáší také mouchy, které atmosféru táhnou směrem pryč od reality. Vedení MLB například nepovolilo zařadit do zvukových efektů bučení, jež je jinak naprosto běžnou součástí baseballových klání.
Papírové kopie fanoušků přímo na stadionu a jejich reální zástupci u televize si aspoň mohou užívat daleko čistší a výraznější ruchy přímo ze hřiště. Jedinečné lupnutí při kontaktu pálky s míčkem nebo klapnutí při chycení herního předmětu do rukavice je teď slyšet daleko intenzivněji.
S určitou revolucí přišla i stanice FOX Sports, která své přenosy chtěla obléct do kabátu s názvem „jako by se nic nedělo“. Na tribuny proto umísťuje hýbající se virtuální fanoušky a dojem je takový, že jsou ochozy zcela zaplněné. Používá k tomu velmi podobnou technologii, jakou aplikuje při zápasech amerického fotbalu k vytváření virtuálních čar, které se tváří jako by byly reálnou součástí děje.
No fans? Not on FOX Sports.
— FOX Sports (@FOXSports) July 25, 2020
Here's a first look at our latest broadcasting innovation: virtual fans. pic.twitter.com/vri4BO6vzb
NBA
Ty nejlepší basketbalové hvězdy dohrávají sezonu v areálu pohádkového parku Walta Disneyho v Orlandu na Floridě. A tak trochu pohádkové je i řešení, které dopravuje fanoušky jednotlivých organizací do nitra jinak neproniknutelné bubliny.
NBA dostala lidi na tribuny ve spolupráci s Microsoftem a jeho populární platformou Teams určenou primárně pro firemní videohovory. Tři strany palubovky obklopují velké obrazovky, ze kterých sledují fanoušci utkání z pohodlí domova. Přihlásit se jich může 300. Vybraní jedinci mohou mít pocit výjimečnosti a hráči zase mohou s notnou dávkou nadhledu vytěsňovat dojem, že hrají pro „nikoho“.
Nutno podotknout, že tato idea není původně americká. Už v květnu se s ní mohli pochlubit na fotbalovém duelu v Dánsku. Konkrétně v Aarhusu sestrojili virtuální ochozy, na které se vměstnalo 10 tisíc fanoušků. Hlavní obrazovka měla 40 metrů na šířku a tři metry na výšku. Přes aplikaci Zoom se mohli přihlásit – byť na daleko menší plochu – i příznivci hostujícího týmu Randers.
NHL
V České republice díky početnému množství českých zástupců asi nejsledovanější severoamerická soutěž se v covidové éře vydává podobnou cestou jako MLB. To, co se děje na obrazovce, je oproti reálu opožděno zhruba o pět vteřin, aby byl v režii určitý čas na editaci pouštěných zvuků reprezentujících fanoušky. Nahrávky pak pocházejí z dřívějších zápasů NHL a mají odrážet téměř všechny nuance hry.
Co se týká vizuálu, televize divákům nabízejí oproti dřívějšku daleko výraznější počet úhlů pohledu. Duely z Edmontonu a Toronta, kde se hokejová liga dohrává, jsou snímány na 32 kamer místo standardních 20.
Komfortněji se nemají cítit pouze fanoušci u obrazovek, ale i aktéři na ledě. Všechny týmy kromě edmontonských Oilers a torontských Maple Leafs jsou hozeni do „cizího“ prostředí. Aby se dočasní návštěvníci cítili jako doma, na cestě za Stanley Cupem je například doprovází stejné gólové písně, na které jsou zvyklí ze svých arén.
Veškeré vychytávky, kterými se televizní společnosti a kluby snaží zaplnit arény a stadiony, případně ještě více přiblížit dění, jsou více než chvályhodné. Technologická moc 21. století se ukazuje v celé své kráse.
Ale fanoušci a kluby v zámoří se i tak nemohou dočkat známého kouzla z Harryho Pottera, které po umoudření koronavirové pandemie odemkne všechna hlediště. Alohomora.
