Příběh Šimůnka z Uherskohradišťska
Jen dva lidé z milionu ročně v Česku onemocní aplastickou anémií. Takový osud potkal i pětiletého Šimůnka Káňu z Babic na Uherskohradišťsku. Vyléčit se může jen díky transplantaci kostní dřeně, vhodný dárce se pro něj však dosud nenašel.
Zhruba před měsícem se pětiletému Šimůnkovi objevily na nohách a na rukách modřiny. Kolem očí zase červené skvrnky. Následovaly krevní testy a návštěva hematologie. Výsledky u Šimůnka potvrdily aplastickou anémii. Onemocnění, které postihne jen dva lidi z milionu ročně.
„Byl to veliký šok, vlastně jsem se v tu chvíli cítila utlumená. Říkala jsem si, že to není možné, že se tohle děje právě nám. To byla taková rána, na to se nedá vůbec připravit,“ vzpomínala maminka Kristýna Káňová.
Jedinou cestou k uzdravení malého Šimůnka je podle lékařů transplantace kostní dřeně. Proto maminka neváhala a zveřejnila jeho příběh s výzvou k přihlášení zájemců do registru dárců kostní dřeně. „Říkala jsem si, že bych nemohla sedět a nic nedělat. Proto jsem se rozhodla zveřejnit jeho fotku s tím, že prosíme lidi, hlavně mladé, aby vstoupili do registru,“ pokračovala Káňová.
Tělíčko Šimůnka se nedokáže bránit žádné infekci. Malý klučina si proto nesmí ani hrát s ostatními dětmi. I když je Šimůnek malý neposeda, musí se na něj dávat velký pozor. Doma ho proto opatrují doslova jako oko v hlavě. „Jsou smutné chvilky, kdy pláče, že chce být s kamarády, že by chtěl jít do školky. Bohužel to ale udělat nemůžete... Nahrazujeme to však videohovory,“ podotkla maminka.
Dárců kostní dřeně přibylo
V českém národním registru zatím není pro Šimůnka žádná shoda. Přesto výzva jeho maminky pomohla, přihlásili se do něj další lidé. „V českém národním registru dárců kostní dřeně je přes 105 tisíc lidí. Výzva pro Šimůnka zvedla vlnu solidarity. Jeho příběh skutečně zvedl zájem o zápis do registru,“ potvrdila Xenie Mráčková z Českého registru dárců kostní dřeně.
Ačkoliv se pro Šimůnka dosud shoda nenašla, jeho maminka se dál snaží, aby i přesto rodina žila pokud možno jako dřív. Nechce, aby její syn viděl uplakanou mámu. A na co se těší Šimůnek, až se uzdraví? „Těším se, až se budu koupat v bazénu a uvidím Jonáška ve školce,“ prohlásil malý bojovník.
