Snímek z dokumentární filmu Ta druhá Zdroj: Artcam Films
Na první pohled se může zdát, že jim nic neschází. Ve skutečnosti jsou však tzv. skleněné děti – sourozenci osob s postižením – od raného věku vystaveny, často nezáměrně, neviditelné tíze odpovědnosti. Toto téma zpracovává dokumentární snímek Ta druhá, který bude od 20. března k vidění v českých kinech. Tvůrci filmu iniciovali pro české prostředí průlomový výzkum, který vznikl pod záštitou Katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a organizace NAUTIS. Ten odhaluje hluboký psychický dopad, jenž má tato situace na životy zdravých sourozenců.
Deprese, úzkosti i sebevražedné myšlenky
Studie se zaměřila na odpovědi více než čtyř set respondentů a přinesla znepokojivá data. Sedm z deseti sourozenců osob s postižením, kteří se zúčastnili výzkumu, uvádí, že pociťují nadměrnou odpovědnost za svého bratra nebo sestru. Třetina respondentů trpí depresemi a 60 procent zažívá pravidelné úzkosti. Téměř čtvrtina účastníků výzkumu pak dokonce přiznala sebevražedné myšlenky. Pro srovnání, podle Národního ústavu pro duševní zdraví se deprese vyskytují u desetiny běžné populace a úzkosti se týkají 20 procent populace.
ČTĚTE TAKÉ: Psychické potíže v Česku? Experti hlásí enormní nárůst počtu pacientů, nejvíce je trápí úzkost
„Naše data ukazují, že být sourozencem osoby s postižením přináší značné psychologické, emocionální i sociální výzvy. Respondenti se potýkají s vysokou mírou stresu, úzkosti, pocitů odpovědnosti a nejistoty ohledně budoucnosti. Zároveň jsou vystaveni riziku vzniku duševních problémů, sociální izolace a rizikového chování. Tyto výsledky zdůrazňují potřebu zaměřit se na zlepšení podpory pro sourozence osob s postižením, včetně psychologické pomoci, vzdělávacích programů a možností sdílení zkušeností,“ uvádí Ema Turnerová, která výzkum pod záštitou Katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy realizovala.
Kromě psychických potíží, jako jsou deprese, poruchy spánku, poruchy příjmu potravy nebo sebepoškozování, se respondenti potýkají také s pocity sociální izolace. Skoro polovina z nich se cítí osamělá a současně uvádějí, že jim chybí dostatečná podpora od okolí nebo možnost trávit čas s rodiči o samotě. Zároveň jen 33 procent dotázaných vědělo o existenci služeb zaměřených na podporu sourozenců osob s postižením a pouze 26 procent mělo osobní zkušenost s jejich využitím. Přitom 70 procent z nich by o některou z těchto služeb stálo. To ukazuje nejen nedostatečnou dostupnost těchto služeb, ale také malou informovanost o možných zdrojích pomoci.
Zkušenost vyrůstání se sourozencem se speciálními potřebami tyto skleněné děti ovlivňuje po celý život. Častým pocitem, který zažívají, je strach z budoucnosti, který zmiňuje 60 procent sourozenců, kteří se zúčastnili studie. To odráží jejich nejistotu ohledně dlouhodobého zajištění péče o sourozence a otázky, jak tuto roli skloubit s vlastními životními plány. Celkem 40 procent respondentů také uvedlo, že to, že mají sourozence s postižením, ovlivňuje jejich rozhodování, zda mít či nemít vlastní dítě.
Podle dat, které poskytla agentura Behavio, skleněné děti tvoří přibližně osm procent české populace, tedy více než 800 tisíc lidí. Nadpoloviční většina respondentů Behavia (59 procent) si myslí, že rodiny dětí s postižením nemají dostatečnou podporu.
Citlivý vhled do života jednoho skleněného dítěte
Vznik výzkumu iniciovali tvůrci celovečerního dokumentu Ta druhá, který jako první téma skleněných dětí v českém prostředí otevřel. „Problémy skleněných dětí jsou u nás dlouhodobě opomíjené. Chtěli jsme proto zmapovat výzvy, s nimiž se skleněné děti potýkají a pokusit se jim zajistit pomoc jak ze strany veřejnosti, tak odborných institucí,“ říká Marie-Magdalena Kochová, režisérka filmu. Snímek sleduje osmnáctiletou Johanu, která se podílí na péči o svou sestru se speciálními potřebami a která během svého maturitního roku hledá rovnováhu mezi rodinnými povinnostmi a touhou po vlastní svobodě. Snímek po uvedení na mnoha zahraničních festivalech vstoupí 20. března 2025 do českých kin.
Režisérka Marie-Magdalena Kochová je sama skleněným dítětem. „Jako sourozenkyně sestry se speciálními potřebami jsem vyrůstala v prostředí plném lásky, ale i velkých očekávání. Tento film jsem natočila, abych dala hlas těm, kteří se často cítí neviditelní,“ vysvětluje režisérka Marie-Magdalena Kochová. Film vznikal téměř pět let observační metodou a přináší autentický pohled na křehké období dospívání, kdy se pocit zodpovědnosti střetává s touhou po nezávislosti.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Dáváte si skleničku před spaním? Nedělejte to, radí vědkyně a popisuje neblahé účinky alkoholu
