Jobova zvěst dostihla spisovatele Franze Kafku (1883-1924) v srpnu roku 1917, když začal chrlit krev a lékaři nemoc diagnostikovali jako tuberkulózu. V té době na ní umírala zhruba polovina pacientů, takže Kafka se celkem logicky prohlásil za „beznadějný případ“. Zemřel sedm let poté, 3. června 1924. Německy píšící pražský židovský spisovatel se proslavil až posmrtně, zato ve světovém kontextu. „Kafka je autor, který mě naprosto zásadně ovlivnil. Vlastně kvůli němu jsem se poprvé vydala do Prahy,“ říká pro CNN Prima NEWS tchajwanská spisovatelka Hung Ai-Chu. Připomeňme si v kostce Kafkův život i dílo a podívejme se do polských Głuchołaz a českých Zlatých Hor. To jsou Kafkovými životopisci dosud málo probádaná místa, která slavný spisovatel navštívil, a kde prožil milostné okouzlení.
Do pohraničních Zlatých Hor v Jeseníkách se kvůli Franzi Kafkovi nejezdí. Zatím. I do Sudet ale jednou pronikne jeho globální sláva. Kafku totiž milují v Evropě, Mexiku, v Japonsku i v Austrálii, vlastně téměř všude. Stále nové a nové generace teenagerů okouzluje existenciální tíhou svého díla, ale třeba i vegetariánstvím.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Chcu dožít tu stovku, přeje si 97letý veterán wehrmachtu aneb Tři válečné příběhy ze Slezska
Důkazem je třeba zpověď jedné mladé umělkyně na sociálních sítích: „Když se řekne Franz Kafka, vybaví se mi Kafka při pohledu na akvárium s rybičkou, jak říká: Už se na tebe mohu dívat klidně, už tě nejím.“ Tato citace je dnes jednou z manter vegetariánského i veganského hnutí, kdysi ji zaznamenal Kafkův nejlepší přítel Max Brod.
Z Prahy do Jeseníků přes Německo
Kafka do Zlatých Hor přijel poprvé v červenci 1905, to byl ještě studentem pražské univerzity. Jesenické městečko tehdy neslo německý název Zuckmantel, českým ekvivalentem byl Cukmantl. Z Prahy do Jeseníků to ovšem vzal přes Německo a vystoupil ve stanici Bad Ziegenhals, což jsou dnešní polské Głuchołazy. Z Prahy to měl 375 kilometrů, přičemž i dnes lze absolvovat stejnou cestu jako Kafka. Z pražského hlavního nádraží napřed cestoval do Zábřehu na Moravě, dále do Jeseníku a poté přes státní hranici na hlavní nádraží do Głuchołaz, odkud to měl 6 kilometrů od Zlatých Hor. Opět přes státní hranici.
Kafka v Jeseníkách. Nádraží Bad Ziegenhals, dnes jsou to polské Guchoazy. Spisovatel sem poprvé přijel v roce 1905 a z nádraží se nechal odvézt do sanatoria ve Zlatých Horách. Zdroj: Ivan Motýl
Kafka v Jeseníkách. Nádraží Bad Ziegenhals, dnes jsou to polské Guchoazy. Spisovatel sem poprvé přijel v roce 1905 a z nádraží se nechal odvézt do sanatoria ve Zlatých Horách. Zdroj: Ivan Motýl
Dnes jsou Głuchołazy stanicí, ve které se zastavil čas. Na obrovské nádražní budově se toho od roku 1905 mnoho nezměnilo – ani secesní podchody, ani nástupiště. I plac před nádražím je vydlážděn kočičími hlavami jako za Kafky. Pustina na konci světa, ohromující zážitek. Schází jen nějaký dopravní prostředek, který by z Głuchołaz pravidelně jezdil do Zlatých Hor. Kafka využil drožku.
Budoucí spisovatel, který už měl v roce 1905 sepsánu později slavnou povídku Popis jednoho zápasu, se do Zlatých Hor vydal hned z několika důvodů. Pobyt v lázních financovali jeho zámožní rodiče, on sám navíc věřil v hydroterapii, kterou prosazoval tehdejší ředitel lázní dr. Ludwig Schweinburg. Důvodem výběru byl i Schweinburgův židovský původ, ředitel navíc rád diskutoval o sionismu.
Ještě nikdy nebyl v tak důvěrném vztahu
Jsme ve Slezsku. V areálu lázní Zlaté Hory se dodnes zachovaly kryté kolonády, kterými korzovali pacienti, i jídelna, v níž se stravoval dnešní světový klasik. „Kuchyně zde vytváří pokrmy zvláště dobré, a proto nachází pochvalu i u pacientů. Drůbež a zvěřina přicházejí na stůl každý týden,“ uvádí se v dobovém průvodci z počátku 20. století. Dnes je to soukromé dětské sanatorium Edel pro léčbu respiračních nemocí.
Všechny životopisce Franze Kafky nicméně zajímá, se kterou ženou se tady mladý Pražan vyspal. „Lehkovážně pobývám už čtvrtý týden v jednom slezském sanatoriu velmi mezi lidmi a ženskými a dočista jsem ožil,“ napsal Kafka příteli Brodovi 23. srpna 1905. Jinak se už celé léto neozval, což bylo neobvyklé. Třiadvacetiletý Kafka ve Zlatých Horách údajně potkal osudovou lásku, za níž znovu přijel i další léto. V pozůstalosti a dopisech lze o této ženě nalézt jen kusé informace. V denících o lázeňském setkání píše jako o „sladkosti vztahu k milované ženě“. A dokonce i mnoho let po zlatohorském vzplanutí píše: „Ještě nikdy kromě Zuckmantelu jsem nebyl s žádnou ženou v důvěrném vztahu.“
Autor jedné z novějších monografií o spisovateli Reiner Stach přináší důkazy, že Kafka už v roce 1905 nebyl panic. První dívku si dovedl v roce 1903 do hotelu na Malé Straně. „To štěstí spočívalo v tom, že jsem měl konečně klid od věčně bědujícího těla. (…) Byl jsem s tím děvčetem ještě jednou, tak dvě noci na to, všechno bylo stejně dobré jako poprvé,“ napsal posléze Kafka v dopise. Ve Zlatých Horách tak neprožil první pohlavní styk, ale zřejmě první velkou lásku.
Sanatorium Edel ve Zlatých Horách v Jeseníkách. Spisovatel Franz Kafka sem poprvé přijel v roce 1905. A prožil tu i milostný vztah, na který vzpomínal i po letech. Zdroj: Ivan Motýl
Sanatorium Edel ve Zlatých Horách v Jeseníkách. Spisovatel Franz Kafka sem poprvé přijel v roce 1905. A prožil tu i milostný vztah, na který vzpomínal i po letech. Zdroj: Ivan Motýl
Kostliveček vysoký 182 centimetrů
Napřed neduživý intelektuál, posléze vážně nemocný muž. Životopis Franze Kafky lze vylíčit na sto způsobů. A třeba též jako hypochondrické bloudění po vlastní hlavě a zapálené hledání zdravého životního stylu, které paradoxně vyvrcholí onemocněním tuberkulózou a sedmiletým očistcem s konečnou na pražském Novém židovském hřbitově.
Kafkova maminka si jednou poznamenala, že nejstarší Franz je velmi křehké dítě. To nakonec vyrostlo na tu dobu v abnormálně vyzáblého čahouna (182 cm), z čehož dospívající a vlastně úplně zdravý Kafka usoudil, že není pro život dostatečně fyzicky vyzbrojen. A sám sebe začal nazývat „kostlivečkem“. Uvědomoval si sice, že jde o přehnanou úzkostlivost a trochu i fňukání, přesto se starostí o své tělo nedokázal zbavit a hledal sílu v přírodní léčbě, horském vzduchu, cvičení a zdravé výživě.
Pacientem po celý život
Celoživotní pacient, dalo by se také napsat o Kafkovi. Už ve dvaceti letech v roce 1903 dobrovolně nastupuje na šestitýdenní léčbu v drážďanském sanatoriu Weisser Hirsch, ačkoli bytná Kafkovy rodiny Anna Pouzarová na tuto éru vzpomínala: „Za mého pobytu v rodině Kafků nikdo ani nezastonal, všichni se zdáli mít železné zdraví. Přesto však Franz odjel do Drážďan k doktoru Lahmannovi.“
Heinrich Lahmann léčil vzduchem a sluncem, zeleninou a spaním při otevřeném okně a Kafka pak zásady vštěpené mu Lahmannem dodržoval celý život, včetně pravidelného patnáctiminutového ranního cvičení v Adamově rouše. Při vojenském odvodu ho sice vyhublost zbavila armádní služby, vojsko tím ovšem jen prohloubilo jeho obavy o zdraví. Jedno sanatorium střídalo druhé, vše proloženo ozdravnými pobyty u příbuzných a přátel.
V letech 1905 a 1906 si dopřál už zmiňované dva měsíční pobyty v sanatoriu ve Zlatých Horách v Jeseníkách a v roce 1909 se léčil v Riva del Garda u Gardského jezera v Itálii. O dva roky později si vybral sanatorium Erlenbach v Curychu, specializované na vodoléčbu, napařování, zábaly či dechová cvičení, přičemž na jídelníčku bylo jablečné pyré, ovocné šťávy, pudinky, výhradně tekutá vegetariánská strava.
Pořád nejsem příliš krásný...
Pětiletý Franz Kafka. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Pětiletý Franz Kafka. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
V zaměstnání se mu dařilo, Kafka se kromě jiného podílel na reformě pražské pojišťovny, která ho platila. Sám dával podněty k rozvoji firmy, takže výplata rostla a Kafka mohl v létě roku 1913 do sanatoria Hartung von Harungen, opět u Gardského jezera. O dva roky později zkusil sanatorium Frankenstein v Rumburku, za rok Mariánské Lázně, odkud píše: „Navzdory zlepšení mi stále ještě třeští hlava.“
Když mu v roce 1917 lékař potvrdí tuberkulózu, zapíše si: „Tělesná nemoc je jen příliv, jímž se vylila z břehů nemoc duševní.“ Následuje léčebný pobyt v italském Meranu, sanatorium ve Vysokých Tatrách, Špindlerův Mlýn, lázně na Baltu a na konci cesty stojí sanatorium doktora Hoffmanna v rakouském Kierlingu nedaleko Vídně, kde 3. června 1924 pacient Franz Kafka ve věku čtyřiceti let umírá. Den před smrtí ještě stačí napsat dopis, v němž rodičům vzkáže: „Pořád nejsem příliš krásný, nikterak hezký na pohled.“
Spisovatelé o kolegovi
Německy píšící židovský spisovatel z Prahy ohromil české čtenáře až posmrtně. Nejprve ve třicátých a znovu v šedesátých letech. Za normalizace ale vyšel jediný svazek Kafky, jeho Povídky v roce 1983, takže celé generace dospívající v Husákově éře se proto buď vracely k vydáním z šedesátých let, nebo Kafku četly v němčině či jiných jazycích. Přes polštinu třeba autora objevil někdy v roce 1975 i Vít Slíva, dnes jeden z předních českých básníků: „Zámek. Četl jsem ho polsky o prázdninách po vysoké v prosluněné letní zahradě: šerosvitné obrazy zasněžené vesničky s mostem.“
Básník Petr Hruška, nositel Státní ceny za literaturu za rok 2013 a loňský vítěz Magnesie Litery za poezii, zase vidí hodnotu Franze Kafky hlavně ve vzkazu, který nám dal o věčném sváru úsilí a úzkosti, jenž čas od času dostihne každého: „Kafka byl jasnozřivý v úzkosti, což dokázal málokdo. Člověk je úsilí, které podle všeho nepřináší smysluplnost – a přece z něj právě to úsilí dělá lidskou bytost.“
Globální sláva pražského autora
Tchajwanská spisovatelka Hung Ai-Chu () miluje Kafku. Zdroj: David Konečný
Tchajwanská spisovatelka Hung Ai-Chu () miluje Kafku. Zdroj: David Konečný
Kafka napsal úctyhodné dílo, byť zásadní romány vyšly až posmrtně. V češtině se za Kafkova života objevilo jen několik povídek v překladech Mileny Jesenské. Na první přetlumočení Kafkova románu jsme čekali až do roku 1958 (Proces), v šedesátých letech ale vyšla většina Kafkových prací, jak už bylo zmíněno. Po sametové revoluci přišla kafkomanie, byť hlavně díky cizincům, kteří se konečně mohli svobodně brouzdat Prahou. „Kafkova díla nejsou až tak slavná ve srovnání s tím, co Kafka jako osobnost udělal pro slávu Prahy a kolik knih bylo napsáno o něm,“ napsal Radek Malý v úvodu své knihy s názvem: Franz Kafka. Člověk své i naší doby.
Jeho slova potvrzuje v rozhovoru pro CNN Prima NEWS tchajwanská spisovatelka Hung Ai-Chu (洪愛珠), která bude v červenci hostem českého literárního festivalu Měsíc autorského čtení. „Starobylost Prahy je dechberoucí. A když si to spojíte ještě s návštěvou míst, ve kterých žil Franz Kafka, je to nezapomenutelná zkušenost, a potom Kafku i jinak čtete,“ vypráví spisovatelka, pro kterou je Kafka jeden z nejzásadnějších autorů. „Na Kafkovi mě fascinuje, jak dokonale popisuje lidskou přirozenost. Přitom nikoli na úrovni textu, ale někde pod ním, o to více to čtenáře zasáhne.“
O čem psal Kafka
O čem tedy vlastně velký světový spisovatel psal? „Kafkovo dílo je o principiální hrozbě, která spočívá v každém systému,“ vysvětluje mi básník Petr Hruška. „Nedokážeme žít bez systémů a nedokážeme žít uspokojivě svobodně a vzájemně ani uvnitř jakéhokoli systému. Neplatí to ovšem jen o systémech společenských a politických, ale třeba i kulturních, rodinných, biologických nebo jazykových. Kafka nachází agresi v systému jako takovém, a proto bude po zbytek lidských dějin autorem provokativním i děsivým.“
Franz Kafka se narodil v roce 1883 na Starém Městě v Praze v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií. Studoval práva a celý život pracoval jako úředník v pojišťovně. Své první texty otiskl v mnichovském časopise Hyperion a v almanachu Arkadia, který sestavil jeho přítel Max Brod. Za nejdůležitější práce jsou považovány romány Proces, Nezvěstný (Amerika), Zámek a povídka Proměna.
Proměna Prahy vs. věčná síla Proměny
Zemřel 3. června 1924 na tuberkulózu a jeho hrob na Novém židovském hřbitově v Praze patří k oblíbeným zastavením turistů ze všech kontinentů. „Na podrážkách bot si ale každý konzumní návštěvník Prahy odváží i kus její magie. I Kafkovy magie, která nenávratně mizí,“ svěřil se mi ještě před pandemií covidu literární historik Petr Kotyk z Památníku národního písemnictví. Pak se Praha na téměř dva roky vylidnila, a i v pravé poledne mohl našinec chodit Starým Městem téměř sám. Tedy pomyslně i s Franzem Kafkou. Svět je prostě místo v neustálém pohybu. A v neustálé proměně, jak píše Franz Kafka v kultovní povídce Proměna:
„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jak pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývka a tak tak že úplně nesklouzla dolů. Jeho četné, vzhledem k ostatnímu objemu žalostně tenké nohy se mu bezmocně komíhaly před očima. Co se to se mnou stalo? Pomyslel si."
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Zazářil i v seriálu Rodinná pouta
