Je slovo indián urážlivé? V Německu váhají, z pohledu češtiny je v pořádku

Na otázku, čím chtěla být jako malá, odpověděla berlínská politička rychle a bezelstně: „Indiánskou náčelnicí.“ Později doplnila, že se ráda dívala na filmy o Vinnetouovi a jiných indiánech. Reakce přišla stejně svižně, ale o to tvrději. Kolegové a debatující na internetu označili její vyjádření jako nepřípustné a diskriminační.

Dvaapadesátiletá Jaraschová, která vystudovala filozofii a politické vědy na Svobodné univerzitě v Berlíně a později pracovala jako novinářka a spisovatelka, se následně omluvila za „nereflektované vzpomínky z dětství“.

„Dříve by taková odpověď prošla bez problémů. Ale doba se změnila,“ napsal k události nejčtenější německý deník Bild a otevřel veřejnou debatu: „Je kritika správná, nebo je už všechno přehnané?“ Jako jedna z prvních zareagovala německá herečka Uschi Glasová, která před 55 roky jako tehdy dvaadvacetiletá debutovala ve filmu Vinnetou a míšenka Apanači, „To nemáme jiné starosti?“ zeptala se Glasová a popsala svůj pohled: „Většina žádostí o autogramy na mé fotografie přicházejí od fanoušků filmů Karla Maye. Nevyhodím ani nezničím svých deset ocenění časopisu Bravo v podobě sošek jen kvůli tomu, že vypadají jako malí indiáni.“

A co by k tématu řekl náčelník všech Apačů? Za francouzského herce Pierra Brice, který se na celém světě proslavil jako Vinnetou (zemřel v roce 2015), odpověděla pro deník Bild vdova Hella: „Pierre se několikrát setkal s původními americkými obyvateli. Ani jednou mu nenaznačili, že by pro ně slovo indián znamenalo urážku na cti.“

Jaraschová ani vrcholní představitelé Zelených se k problematice „indinánství“ nechtěli vyjadřovat, berlínské političky se zastal Kai Wagner z vládnoucí Křesťansko-demokratické unie kancléřky Angely Merkelové, když označil počínání jejích spolustraníků za nefér a doplnil: „Je smutné, jak paní Jaraschovou kvůli jejím vzpomínkám na dětství až nevraživě osočili lidé z vlastních řad.“

Profesorka Heike Bungertová z univerzity v německém Münsteru vysvětluje spor v historických souvislostech, připouští, že mnoho Němců výraz indián považuje za koloniální. „Protože si Kryštof Kolumbus myslel, že přijel do Indie, nazýval obyvatele amerického kontinentu ‚Indos‘, neboli ‚Indians‘, německy ‚Indianer‘,“ popsala jazykovědkyně a doplnila: „V dnešní době zůstává problémem chybějící slovo pro celkové označení této skupiny obyvatel. V USA se indiáni sami označují jako ‚američtí indiáni‘. Z tohoto pohledu lze používat výraz indián, přestože vhodnější by bylo ‚domorodý‘ a nebo jmenovat jednotlivé kmeny.“

Na dotaz, zda rozpoutaná debata o indiánech zasáhne také film, hudbu a literaturu, Stefan von der Heiden, který napsal knihu ke sto letům Karla Maye, odvětil otázkami: „Jaký by měl být důsledek? Začernit stokrát či tisíckrát v knihách slovo indián, nebo ho vystřihnout z každého filmu a písně? A to jen kvůli malé skupině, které se to netýká, ale nelíbí?“ A přidal se také zpěvák Olaf Henning: „Samozřejmě budu i nadále zpívat o kovbojích a indiánech. Píseň ‚Kovbojové a indiáni‘ je kulturní tradicí, čistou zábavou a není na ní vůbec nic špatného. To si nenechám zakázat.“

Slovo indián se v češtině používá běžně, spíš se řeší, jestli se má psát s počátečním malým nebo velkým písmenem. „Slovníky i další jazykové příručky uvádějí výraz indián jako stylově neutrální, bezpříznakový. Zároveň nám není známo, že by v běžném úzu byl tento výraz většinově vnímán jako negativní, či dokonce urážlivý,“ uvedla pro CNN Prima NEWS Kamila Stejskalová z oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR a pokračovala: „Užívá se v dostupných textech jako neutrální pojmenování. Z tohoto hlediska tedy není důvod se mu v českých textech vyhýbat. V jiném jazykovém a kulturním prostředí může být samozřejmě situace odlišná. Ne vždy je možné určitý kulturní a historický kontext přenést a aplikovat na naše prostředí. Z čistě jazykového hlediska je používání výrazu indián v češtině v pořádku a nejsou nám známy žádné negativní konotace, které by se s ním v českém jazykovém prostředí pojily.“

Tématu se věnuje též Přemysl Mácha z oddělení paměťových studí Etnologického ústavu Akademie věd, který se k používání výrazu indián staví kritičtěji. Nikoli však z jazykového hlediska. Zpochybňuje adekvátnost tohoto výrazu z hlediska antropologického. „Politika jazyka je velmi ožehavá, obzvláště co se názvů skupin obyvatel týče. To, co se v určitém kontextu může někomu jevit jako nevinné, v jiném kontextu či jiným uším zní velice urážlivě,“ objasnil Mácha, podle kterého hodně populistů buduje svou kariéru na primitivní kritice politické korektnosti a přitom zapomínají, že často jde pouze a jen o obyčejnou lidskou slušnost.

Respektujme lidi, nazývejme je, jak oni chtějí

„Osobně jsem toho názoru, že respektovat bychom měli takové označení, které lidé tímto termínem označení preferují,“ doporučil odborník na zkoumání původů obyvatel a připojil: „Z vědecké neudržitelnosti konceptu ras pak vyplývá i problematičnost pojmů jako běloch, černoch nebo indián. Z pohledu domorodých obyvatel amerického kontinentu, Native Americans v USA, First Nations v Kanadě, pueblos indígenas ve španělsky hovořící Latinské Americe, popř. povos indígenas v Brazílii, je ale jedno, jestli si tady píšeme indián nebo Indián, protože oni indiány nejsou.“

V Latinské Americe má slovo indio vyloženě urážlivý význam a i v USA vyvolává velké pohoršení, neřku-li zmatek, protože termín Native American se používá už tak dlouho, že když se nyní v USA řekne ‚Indian‘, většina lidí si představí někoho z Indie.

Na otázku, zda v češtině používat, či nepoužívat slovo indián, reagoval Mácha jednoznačně: „Opravdu správně tedy není ani indián, ani Indián, ale původní, popř. domorodí obyvatelé amerického kontinentu.“

To podle něj samozřejmě souvisí s historií a objevením Ameriky. „Jistě, lze k tomu namítnout, že i to je problematický termín, který není historicky přesný, protože migračních vln na americký kontinent před rokem 1492 byla celá řada z různých částí světa, hranice roku 1492 je v tomto migračním kontextu arbitrární a ‚domorodí‘ jsou všichni, kteří se na tom místě narodili. Nic lepšího ale momentálně nemáme. Osobně doufám, že se lidstvu jednou podaří tyto parciální skupinové kategorie překonat a že jednou budeme pouze lidmi a bude nám to stačit. Do té doby nás ale ještě čekají perné chvíle. Rozdělování lidí na ‚my‘ a ‚oni‘ je totiž jedním z nejsilnějších nástrojů slabých politiků bez pozitivní vize,“ uzavřel Přemysl Mácha z Etnologického ústavu Akademie věd.