Sociální stravovací podnik Jídelna Kuchařek bez domova má nyní patnáct brigádnic a tři ženy s pracovní smlouvou. Uprostřed spoluzakladatelka Alexandra Doleželová. Zdroj: Veronika Mašková
Negativní postoj k lidem bez přístřeší chtějí změnit některé stravovací podniky. Například v Jídelně Kuchařek bez domova zákazníky obslouží ženy, které mají s pobytem na ulici osobní zkušenost. V pražském bistru Střecha zase pracují jak lidé bez domova, tak i zaměstnanci po výkonu trestu. Oba podniky nabízejí pouze veganské pokrmy, najíst se podle nich dá i bez vykořisťování zvířat.
Před třemi lety přišlo pět lidí s nápadem na sociální gastronomický podnik. Jedním z nich byl i Arťom Korjagin, který v současnosti pracuje jako provozní bistra Střecha. „Rozhodli jsme se směřovat na lidi bez domova a na ty, kteří jsou po výkonu trestu. Jiné sociální skupiny, jako tělesně a duševně postižení, jsou společností respektovaní a nikdo je ve větším měřítku neodsuzuje. To se o naší cílové skupině říci bohužel nedá,” vysvětluje Korjagin.
I přes menší obavy se po roce plánování rozhodli svůj nápad uskutečnit a na pražském Žižkově bistro otevřeli. V posledních několika měsících došli do fáze, kdy mají stálou klientelu a podnik začal vydělávat. „Zákazníci náš koncept podporují i tím, že předplatí lidem bez domova kafe nebo oběd. S touto formou pomoci fungujeme už od začátku,” dodává Korjagin.
Bezdomovci a koronavir – problém obřích rozměrů, který nemá snadné řešení
Jsou často velmi nemocní, obvykle nebývají moc disciplinovaní a téměř se nedají umístit do karantény. Pražští bezdomovci jsou asi nejohroženější skupinou – většina z nich má nalomené zdraví a koronavir pro ně může být smrtící. A není to tak, že vás tenhle problém nemusí zajímat. Musí.
Podobně nastavená je i pražská Jídelna Kuchařek bez domova. Na rozdíl od bistra Střecha ale zaměstnává pouze ženy, které mají zkušenost s životem na ulici. Celý projekt funguje od roku 2013, v té době ale Kuchařky bez domova ještě neměly vlastní prostory.
„Ze začátku jsme prodávaly pomazánky na trzích a jednorázově vařily ve vypůjčených restauracích. Postupem času nám ale začalo zázemí chybět, a tak jsme si před třemi lety našly prostory na Praze 5, ve kterých dodnes sídlíme,” vysvětluje spoluzakladatelka Alexandra Doleželová. Kuchařky bez domova chtěly mít především pevné místo, kam by se lidé mohli rádi vracet.
Podmínkou je chuť pracovat
Aby mohli lidé pracovat v gastronomii, potřebují potravinářský průkaz. Ten si mohou zaměstnanci zajistit sami, nebo jim s ním podniky pomohou. „Nedělá nám problém pomoci pracovnicím se zařízením průkazu. Pokud na něj nemají peníze, tak jim ho zaplatíme a později se jim jeho cena odečte z výplaty,” vysvětluje Doleželová.
Všichni zaměstnanci také ze zákona nesmí být na pracovišti pod vlivem návykových látek. „Nemůžeme a ani nechceme lidem diktovat, jak se mají chovat ve svém volnu. Ale hlídáme si, v jakém stavu přijdou na směnu. Zatím se nám ale nestalo, že bychom něco podobného na pracovišti řešili,” říká provozní bistra Střecha Korjagin.
Pro práci v těchto podnicích je potřeba mít za sebou vlastní zkušenost s bezdomovectvím, případně mít za sebou výkon trestu, a chuť pracovat. I přesto zaměstnanci občas přijdou na směnu později, nebo vůbec.
VIDEO: Děčín připravuje areál pro bezdomovce
Pro lidi bez domova, kteří se nakazí koronavirem, vyčlenili v severočeském Děčíně speciální karanténní areál za městem. Magistrát se tak chce vyhnout situaci, kdy by člověk bez přístřeší zavlekl onemocnění například do azylového domova.
„Stává se nám, že kuchařka nedorazí. V takovém případě obvoláváme ostatní holky, jestli mohou na směnu. Je potřeba si uvědomit, že přijít ráno do práce z domova, je něco úplně jiného, než když strávíte noc na ulici. Proto se nehroutíme a ani nezjišťujeme, co přesně stojí za tím, že kuchařka nepřišla. Bereme to jako prostý fakt,“ vysvětluje Doleželová.
Jídelna Kuchařek bez domova má nyní stabilní tým, který tvoří patnáct brigádnic a tři ženy s pracovní smlouvou. Mezi ně patří i 27letá Nikol, která je momentálně v Jídelně nejstarší a nejzkušenější pracovnicí. Její matka dokonce byla první kuchařkou. „Maminka mi nabídla, jestli si tady také nechci něco málo přivydělat. Od začátku na mě byli hodní a já to tady mám ráda. Nejvíc mě baví práce na baru a komunikace se zákazníky,” říká Nikol.
Lidem chutná i veganské jídlo
Jak v Jídelně, tak ve Střeše si zákazník může objednat pouze veganská jídla. Podniky tím chtějí ukázat, že se dá najíst chutně i bez masa. Kuchařky bez domova navíc odebírají skrze potravinovou banku některé vyřazené suroviny ze supermarketu.
„Tímto způsobem využíváme ovoce a zeleninu. Potraviny například nemají dokonalý tvar, ale jinak jim vůbec nic není. Snažíme se tak vařit i z přebytků,” popisuje Doleželová.
Kuchařky mají do budoucna sen, že si pořídí foodtrack, se kterým by mohly být blíže centru Prahy. Podobný záměr mají i v bistru Střecha. Oba podniky v březnu kvůli nařízení vlády musely pro veřejnost uzavřít, aby zamezily šíření koronaviru. Zaměstnanci přesto s vařením nepřestali a svá jídla rozváželi až k zákazníkům domů. Díky tomu by se paradoxně mohly jejich sny uskutečnit dřív, než si původně mysleli.
Text je součástí mediálního projektu Generace 20 studentek a studentů Vyšší odborné školy publicistiky ve spolupráci s CNN Prima News.
