Sport, historie i zábava v každém ročním období. Innsbruck je všechno, jen ne nudné město
Je pro vás Innsbruck jen jeden z mnoha dálničních sjezdů na cestě do Itálie, případně Chorvatska, či místo, kde kdysi zachránili Václava Havla? To je ovšem škoda. Metropole Alp, jak se městu přezdívá, nabízí řadu možností. Na své si tu přijdou milovníci sportu, historie, architektury, ale i gastronomie. A život si tu plyne tak nějak pomaleji. Rozhodně pomaleji než řeka Inn, která je jedním ze symbolů města.
Už během cesty, která z Prahy autem zabere zhruba sedm hodin, se vyplatí zastavit ve městečku Wattens. V malebné obci ležící hned u dálnice spojující Mnichov a Innsbruck totiž sídlí společnost Swarovski. V sousedství centrály se nachází i zábavní park Křišťálové světy. Areál vznikl v roce 1995 ku příležitosti stého výročí od založení firmy.
ČTĚTE TAKÉ: Skvělé lyžování i gurmánské orgie. Alta Badia nabízí to nejlepší z Dolomit
„V té době to byl vizionářský koncept, protože rozdílné oblasti se spojily dohromady zcela unikátním způsobem. Celkově jsme tu přivítali přes 17 milionů návštěvníků,“ říká pro CNN Prima NEWS ředitel Křišťálových světů Stefan Isser.
Areál nabízí dětskou sekci, zahradu s výhledem na Alpy i obra, uvnitř kterého se nacházejí komnaty divů. Za každou stojí světoznámí designéři. V jedné z nich si například prostřednictvím tisíců čirých křišťálů můžete poslechnout tep vlastního srdce. V jiné na vás zase čeká barevná instalace od „kouzelníka světla“ Jamese Turrella.
Čtěte také
„Nechceme být jen popisní, ale zajímá nás, čím může být křišťál na úrovni hmoty. Může to být sníh, led, voda, světlo nebo architektura. Těch možností je nekonečně mnoho. To pro nás představuje poměrně velké hřiště,“ vysvětlil Isser s tím, že debatu na toto téma vedl přímo na místě i s tvůrcem Hvězdných válek Georgem Lucasem.
Křišťálově čistá řeka bez lodí a plavců
Ale pojďme se už přesunout do zhruba 20 kilometrů vzdáleného Innsbrucku. Jak už název napovídá, město rozděluje na dvě části řeka Inn s křišťálově čistou vodou. Na rozdíl od jiných rakouských měst však bez lodí a koupajících se lidí. Důvod je prostý: V zimě je hladina příliš nízká, v létě naopak vysoká a tok tak prudký, že by se dotyčný dostal do Vídně rychleji než vlakem, jak vtipkují místní.
Nábřeží pak lemují domy, z nichž každý má jinou barvu – pozůstatek z dob, kdy právě barva oznamovala, jaký řemeslník či obchodník v budově žije. Jde o jedno z mnoha historických specifik Innsbrucku.
Jednotlivé barvy domů přetrvaly ještě z dob, kdy každá značila určitý druh obchodu či služeb Zdroj: Alexandr Božilov, CNN Prima NEWS
Bezprostřední okolí řeky Inn využívají i sportovci. Podél břehu totiž vede dlouhá cyklostezka, kde se prohánějí i běžci. Přímo na stezce pak stojí stanice lanovky, díky níž se z centra města dostanete během zhruba půl hodiny do hor. Konkrétně do pohoří Nordkette, jehož více než dvoutisícové vrcholy se tyčí přímo nad Innsbruckem. V jarních měsících je proto poměrně obvyklé, že lidé k lanovce přijedou na kole se snowboardem v podpaží.
Kromě klasických horských sportů jako je lyžování, cyklistika nebo horolezectví, tu můžete vyzkoušet i jeden unikát. „Říkáme tomu figln. Jsou k tomu potřeba velmi krátké lyže. Obvykle se provozuje v dubnu, kdy už je sníh rozbředlý. Můžete odsud sjet přímo dolů. Je to hodně strmé, ale ty krátké lyže nejezdí tak rychle,“ láká Pia Dellingová z Nordkettebahnen.
Čtěte také
Z vrcholu Hafelekarspitze je navíc krásný výhled na celý Innsbruck a okolí včetně přírodního parku Karwendel, který je největším v celém Rakousku a začíná prakticky za výstupem z lanovky. Ani tak příliš nezáleží na roční době. Dolů se můžete vydat na lyžích, na kole nebo si ještě střihnout jednu z ferrat po hřebenech.
Snadno dostupná jsou z Innsbrucku i další horská střediska. Jedním z těch nejzajímavějších je Axamer Lizum, které bylo v letech 1964 a 1976 součástí zimních olympijských her. Na sjezdovkách všech typů obtížnosti se tu dá lyžovat až do jarních měsíců. Oblíbené je především u místních, což představuje tu výhodu, že je málokdy přeplněné a spojení „dlouhá fronta“ tu prakticky neznají.
Lyžařské středisko Axamer Lizum vzdálené z centra Innsbrucku přibližně půl hodiny jízdy autem Zdroj: Alexandr Božilov, CNN Prima NEWS
Lyžování není rozhodně tou jedinou atrakcí v areálu. „Naše restaurace na vrcholu hory Hoadl je známá kvůli velké party v dubnu, kterou každoročně navštěvuje okolo 5 000 převážně mladých lidí. A pořádáme i další party se známými DJ,“ popisuje šéf areálu Axamer Lizum Werner Frießer.
Na lyžování i památky s jednou vstupenkou
Lyžařské areály jsou z Innsbrucku nejen lehce dosažitelné, a to často i městskou dopravou, ale také zajímavě propojené skrze speciální permanentky. Čeští turisté tu mohou využít svoji Gopass kartu, a to v nedalekém středisku Muttereralm. „Máme také jedinečný SKI plus CITY Pass, který zahrnuje 12 lyžařských rezortů v okolí, ale dá se využít i pro vstupy na památky. Takže je to takové vše v jednom a můžete se třeba podle počasí rozhodnout, co bude jaký den dělat,“ vysvětluje Andreas Reiter z Innsbruck Tourismus.
To je užitečná kombinace. Historické centrum Innsbrucku je sice malé, ale není na rozdíl od jiných měst přeplněno turisty. Návštěvníci tak mohou v poklidu nasát atmosféru dávných časů. „Ve 14. století centrum zničil velký požár. Poté se vše postavilo z kamene a už se to nikdy neopakovalo. Město naštěstí nebylo nikdy vážně poničeno ani během válek. Dá se tak říct, že všechny budovy tady v centru byly postaveny dřív, než byla objevena Amerika,“ říká rodačka Monika Unterholznerová, která pracuje jako průvodkyně.
Pohled na Innsbruck z ptačí perspektivy Zdroj: Alexandr Božilov, CNN Prima NEWS
Zlatou éru zažil Innsbruck na začátku 16. století za dob vlády císaře Maxmiliána I., který z alpského města učinil sídlo Habsburské říše. Maxmilián po sobě zanechal například slavnou zlatou stříšku, která je nejlépe viditelná z 50metrové Městské věže. A také mohutný kenotaf v Dvorním kostele, kde už ale spočinout nestihl. I tak se ale jedná o působivé místo, neboť hrobku, jejíž stavba trvala neuvěřitelných 80 let, obklopuje 28 bronzových soch v nadživotní velikosti. Jedná se zejména o Maxmiliánovy předky a příbuzné, ale místo se našlo například i pro krále Artuše.
Ani ve Dvorním kostele se to kupodivu turisty dramaticky nehemží. V době naší návštěvy byl prakticky prázdný. „Teď si představte, že by tato hrobka se sochami byla například ve Florencii. To byste stáli v dlouhých frontách už venku a pak se tu mačkali jako sardinky,“ snaží se průvodkyně Monika ilustrovat jednu z výhod Innsbrucku.
Čtěte také
Na své si tu ale přijdou i milovníci moderní architektury. Ta se někdy doslova prolíná s tou historickou. Například jen několik kroků od Dvorního kostela stojí futuristicky laděná stanice lanovky. Jedním ze symbolů města je pak skokanský můstek Bergisel. Krom toho, že hostil už zmíněné dvoje olympijské hry, je také součástí Turné čtyř můstků. Mimochodem, tuto prestižní sérii závodů Světového poháru dokázali v minulosti vyhrát i dva Češi – Josef Raška a Jakub Janda.
Skokanský můstek Bergisel patří k ikonám Innsbrucku Zdroj: Alexandr Božilov, CNN Prima NEWS
Bergisel stojící na stejnojmenném kopci je architektonický skvost. Navíc je z něj moc pěkný výhled na Innsbruck. Tím se mohou při rozjezdu kochat i samotní skokané. Někteří se pak možná lehce vyděsí, když se jim do zorného pole dostane velký hřbitov, který se nachází hned za stadionem a přímo ve směru skoku.
Uvolněná atmosféra a bohatý noční život
Celkově vládne v Innsbrucku uvolněná atmosféra. To je dané i velkým množstvím mladých lidí. „Jsme velmi kosmopolitní město. Žije tu více než 30 tisíc studentů z celého světa. Takže tu máme bohatou kulinářskou scénu, kdy se mísí naše tradiční kuchyně s tou mezinárodní,“ popisuje Reiter.
Mnoho restaurací a bister si zakládá na lokální kvalitě a nakupuje suroviny výhradně od místních farmářů. Některé podniky nabízejí i poměrně zajímavé speciality. Kromě všudypřítomného „Schnitzelu“ tak můžete vyzkoušet i třeba pečenou telecí hlavu nebo mozek.
Zábava v metropoli Alp nekončí ani po setmění. Centrum je plné pivnic a barů, kde se dá zakončit vydařený den.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Brita štval drahý olivový olej. Zaletěl si pro něj do Španělska, vyšlo ho to i s cestou levněji
Alexandr pracuje na Primě už od roku 2013. Během té doby prošel redaktorskými a posléze editorskými pozicemi jak v televizním, tak on-line zpravodajství.
