Muzeum rodiny Škodů najdete nedaleko Mlýnské strouhy v historickém centru Plzně. Trefíte sem snadno, nachází se totiž v budově Vodárenské „Černé“ věže v Pražské ulici. Expozice je věnovaná zakladateli Škodových závodů Emilu Škodovi a jeho strýci Josefu Tomáši Škodovi, který ho v začátcích podnikání finančně podporoval.
Zhruba 27 metrů vysoká gotická věž byla postavena roku 1532 jako součást plzeňského opevnění. Původně systémem pump zásobovala město vodou. „Věž nebo celý mechanismus byl poháněný mlýnským kolem, které je ukryto v podzemí. Systémem pump byla voda vyháněna do vrchních pater věže, kde byl rezervoár a posléze voda stékala samospádem do tří kašen na náměstí. Přestavba pískovcové věže na rohu Pražské ulice do dnešní podoby pochází z roku 1822,“ vykládá v pořadu Prima Česko Luboš Vetengl, zakladatel Muzea rodiny Škodů.
Prohlídka začíná v expozici, která je věnována doktoru medicíny Josefu Tomáši Škodovi, významnému lékaři, jenž se narodil v parkánovém domku vedle Vodárenské věže. „Byl významný lékař, je autorem tzv. pojednání o poklepu a poslechu a zároveň je i trošku vynálezce. V dobách první poloviny 19. století se vyšetřovalo pomocí stetoskopu, který měl pouze trubicovitý tvar, ale právě Josef Škoda ho vylepšil do tvaru nálevkovitého, čímž znásobil jeho efektivitu. V Mariánských Lázních léčil také císaře Františka Josefa prvního a jeho ženu Sisi,“ pokračuje Luboš Vetengl ve výkladu.
ČTĚTE TAKÉ: Drahý benzin? Zkuste dřevo, nabádá prodejce neobvyklého vozu. Cena vám vyrazí dech
Místo medicíny automobilový průmysl
Část muzea je věnovaná rytíři Emilu Škodovi, jenž na sklonku šedesátých let 19. století v Plzni založil věhlasné Škodovy závody. „V roce 1869 si továrnu koupil za 167 642 zlatých a za více než 800 tisíc zlatých ji nechal rozšířit. Málokdo ale ví, že moc nechybělo a Emil Škoda by se vůbec nestal významným podnikatelem. Rodina si totiž přála, aby byl lékař – jako jeho otec a strýc,“ prozrazuje zakladatel muzea.
Lásku ke strojům a technice získal Emil Škoda nejspíš v kovářské a zámečnické dílně svého milovaného dědečka Jana Vojtěcha Škody.
Autodíly vystřídala zbrojovka
Plzeňské továrny se brzy rozrostly na největší zbrojovku monarchie. To se jim vymstilo ve druhé světové válce, kdy se v nich vyráběly zbraně pro Wehrmacht a spojenci je proto 13× bombardovali. Jak říká Luboš Vetengl, nejničivější byl poslední nálet. „19. dubna 1945 nad Plzeň kolem 11. hodiny přiletělo 272 bombardérů typu Flying Fortress a shodily tady na pět tisíc čtvrttunových pum. Už rok po válce ale Škodovka fungovala znovu naplno a byla s ní spojena většina města. V sedmdesátých letech ve Škodovce pracovalo 65 tisíc lidí, bylo to město ve městě. Je taková anekdota, že právě jedna polovina Plzně pracovala ve Škodovce a druhá v pivovaru,“ vypráví se smíchem.
Návštěvníci se v muzeu dozvědí i další zajímavosti o plzeňské Škodovce, kde vznikaly lokomotivy, trolejbusy nebo třeba součásti obřích lodí.
A právě proto, že v továrně pracovalo tolik lidí, byla dokonce speciálně vydávána i příloha novin, která se jmenovala Škodovák. Zakladatel Muzea rodiny Škodů ho provozuje už od října 2018. „Mám rád historii, můj bratr pracoval ve Škodovce a ta budova má návaznost na historii rodiny Škodů. Byla to poměrně velká dřina, stálo to mnoho úsilí, mnoho dnů a nekonečných hodin strávených po archivech,“ přiznává. Ale dřina se vyplatila – muzeum je hojně navštěvované. „Zde máme nejrozsáhlejší a nejsofistikovanější rodokmen rodu Škodů na světě. Více než 400 let historie těch nejslavnějších postav rodu.“
Věž, ze které je úžasný výhled na historickou část Plzně, je ale bohužel pro veřejnost nepřístupná. Její podzemní prostory jsou součástí prohlídkového okruhu plzeňského podzemí, do kterého je vstup z budovy Pivovarského muzea.
